Bavory
Bavory
Barokní kostel postaven na místě gotické kaple v roce 1740. Roku 1791 byla přistavěna čtyřboká věž, ukončená dvojitou bání. Kostel je jednolodní, obdélný, s hranolovou věží v západním průčelí. Nad vstupním portálem stojí v nice polychromovaná socha sv. Kateřiny Alexandrijské od Ignáce Lengelachera. Od něho též vnitřní zařízení. Na hlavním oltáři štukové sousoší Stětí sv. Kateřiny.
Brod nad Dyjí
Farní kostel z roku 1770 s charakteristickými formami přechodu baroka do klasicismu.
Břeclav
Původní barokní kostel z roku 1756, při náletu 20. listopadu 1944 zasažen a zničen. Již před tímto kostelem zde byl kostel románský z 2. poloviny 13. století a po něm kostel gotický. V roce 1995 byla na původním místě dokončena stavba nového moderního kostela podle projektu Ludvíka Kolka. Stavba trvala tři roky a kostel byl slavnostně posvěcen 10. září 1995 brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem. Vnitřní zařízení kostela vzniklo ze spolupráce několika výtvarníků pod vedením akademického sochaře Karla Stádníka. Kostel sestává ze dvou prostorů – lodi a adorační kaple. Prostory se setkávají na místě presbyteria, které je umístěno do prostoru věže. Věž je tvořena tak, že horizontály střech přecházejí do vertikály věže a ta se štěpí na trojvěží se symbolikou Nejsvětější Trojice. Ve středu je kříž, jako symbol oběti Kristovy. V trojvěží kostela jsou tři zvony – Maria Bassanella (752 kg), sv. Václav (615 kg) a sv. Josef (311 kg). V podzemních prostorách kostela jsou zpřístupněny odkryté části základů původního románského kostela.
Mohutná stavba synagogy postavena v roce 1868 a renovována v novorománském slohu s použitím maurských prvků v interiéru v roce 1888 významným vídeňským architektem Maxem Fleischerem. Stojí uprostřed bývalého ghetta, svůj účel plnila do října 1938, poté sloužila jako skladiště. V letech 1997-99 prošla celkovou rekonstrukcí a nyní je využívána ke kulturně společenským účelům.
Kostel postaven původně jako kaple v letech 1853-56 v novogotickém slohu princem Aloisem z Lichtenstejna jako poděkování za uzdravení. Vysvěcena byla 15. září 1956. V roce 1910 byla rozšířena o dvě boční ramena. Generální oprava byla provedena roku 1982. Hlavní oltář je vyřezávaný ze dřeva v pseudogotickém slohu od Franze Neumeiera.
Farní kostel Českobratrské církve evangelické byl projektován architektem M. Tejcem ve funkcionalistickém slohu a svému účelu začal sloužit po svém dokončení v roce 1933.
Kostel postaven roku 1911. Při jeho stavbě byly využity výrazně historizující architektonické prvky.
Novogotická kaple byla postavena roku 1875 po levé straně netradičního litinového kříže z roku 1866. Břevno napodobuje kmen stromu, ze kterého vyrůstá planý stromek s větvemi bez listů, proplétající ramena kříže.
v části Poštorná
Monumentální kostel z konce 19. století dal postavit kníže Jan II.z Lichtenštejna podle projektu architekta Karla Weinbrennera, který navrhl i veškeré zařízení kostela a sakristie. Vysvěcení se konalo 3.7.1898. Varhany z roku 1926 stavěla krnovská dílna bratří Riegrů. Autorem malířské výzdoby je Josef Bayer, který též vytvořil sochu Ježíše Krista v nadživotní velikosti, umístěnou v nice nad hlavním portálem. Stavba je nápadná zeleně glazovanými střešními taškami, které dodaly místní lichtenštejnské keramické závody.
farnost Břeclav - Poštorná
Březí
Kostel z let 1691-96, později několikrát přestavován. Dnešní kostel stavěn od roku 1853, v roce 1854 (1. září) se však zřítila část stavby a práce byly na dva roky přerušeny. Hrubá stavba byla dokončena až roku 1858 a teprve v roce 1862 byl slavnostně vysvěcen. V interiéru lustr z roku 1858, zřejmě největší svého druhu v Evropě, vysoký 4,5 m, průměr dolního kruhu 2,25 m, váží 252 kg, na něm celkem 13 684 křišťálových ověsků. V roce 2001 byl restaurován. Kostel byl důkladně renovován v roce 1908.
Bulhary
Původně pozdně gotický kostel z roku 1582, pozdně barokně upraven K. J. Hromádkou roku 1773. interiér barokní s obrazem od M. Kremserschmidta.
Dobré Pole
Kostel s jádrem z přelomu pozdní gotiky a renesance (původní kaple rozšířena na kostel v polovině 18. století). Pozoruhodně vyrovnaný a uměřený interiér.
Dolní Dunajovice
Jednolodní barokní kostel s gotickým jádrem. Původní kostel byl během třicetileté války silně poškozen, poté byl obnoven a roku 1657 zasvěcen sv. Jiljí. V letech 1693-94 byl postaven nový barokní s věží a šindelovou střechou dle plánů italského stavitele Julia Témy. Několikrát vyhořel, roku 1726 byl pokryt břidlicí, v roce 1764 byl rozšířen presbytář. Obrazy křížové cesty byly namalovány roku 1781, roku 1899 byly pořízeny varhany. Oltář zdobí obrazy malíře Jana Sterna. Ve věži je zvon z roku 1711 a dva nové z konce 2. poloviny 20. století.
Dolní Věstonice
Gotický kostel z doby kolem roku 1400 s renesančním ochozem věže, později mnohokrát upravovaný. Loď zaklenuta žebrovou síťovou klenbou roku 1530, kněžiště barokně přestavěno roku 1724. V interiéru a předsíni cenné barokní památky od sochaře Ignáce Lengelachera. Závěr presbytáře tvoří monumentální sousoší archanděla Michaela. Ve věži je zavěšen zvon z roku 1545.
Drnholec
Pozdně barokní jednolodní kostel s dvěma čtyřbokými věžemi v průčelí z let 1750-57 od Františka Antonína Grimma. Je 36 m dlouhý, 11 m široký a 21 m vysoký, na věž vede 101 schodů. Ve věži jsou zvony, přenesené z původního románského kostela, přestavěného na nynější faru. Oltářní části hlavního oltáře a dvou bočních jsou dílem Josefa Winterhaltera st., sochařské práce vytvořil Ondřej Schweigel a Ritter. Hlavní oltář je tvořen kopií obrazu Nejsvětější Trojice a dřevěnými sochami sv. Cyrila a Metoděje. Na kůru jsou varhany s 22 rejstříky a 2 manuály z 2. poloviny 18. století od varhanáře Josefa Silberbauera.
Hlohovec
Kostel z roku 1832 postaven v doznívajícím klasicismu, rozšířen po roce 1900.
Horní Věstonice
Jednolodní rokokový kostel z roku 1770 od K. J. Hromádky s představenou čtyřbokou věží, ve které jsou dva zvony ze 17. století. Velká část vnitřního vybavení pochází z roku 1853, kdy byla provedena celková rekonstrukce. Na hlavním oltáři byl původně obraz Nanebevzetí Panny Marie, současný obraz Nejsvětější Trojice ho nahradil roku 1842. V interiéru hodnotná renesanční křtitelnice.
Novogotický kostel postaven roku 1861 patrně na místě starší stavby. V jeho věži je zvon ze 17. století s českým nápisem.
Klentnice
Barokně klasicistní kostel od K. J. Hromádky z let 1783-85. Je jednolodní, s půlkruhově uzavřeným presbytářem, s věží s dvojitou bání v západním průčelí kostela. Presbytář je sklenut konchou a valenou klenbou, loď je sklenuta českou plackou. Hlavní oltář a plastiky sv. Cyrila a Metoděje jsou dílem sochaře Ondřeje Schweigla z 90. let 18. století. Oltářní obraz sv. Jiří je od malíře J. Winterhaltera z roku 1702. Barokní varhany byly přeneseny roku 1799 ze zrušeného minoritského kostela v Olomouci, na věži je zvon z hradní kaple hradu Děvičky, přenesen byl roku 1782, pochází z 15. století.
Ladná
Základní kámen novorománského kostela položen 24. září 1911. Posvětil jej podivínský farář František Špička. Stavební plány vypracoval architekt knížete Jana II. z Lichtenštejna Karl Weinbrenner. Materiál na stavbu dodávala knížecí cihelna v Poštorné, bylo použito na 250 druhů glazovaných a neglazovaných tvarovek a obkládacích cihel. Kostel byl posvěcen 13. října 1912.
Kaple postavena v klasicistním stylu v roce 1849 nákladem obce a místního rolníka Jana Holuba na památku zrušení roboty v roce 1848. V roce 1945 byla silně poškozena bombardováním, v roce 1948 uvedena do původního stavu. Kaple je obdélná stavba se čtyřbokou zvonicí v závěru. Trojúhelníkový ořímsovaný štít s dvouramenným křížem završuje průčelí.
Lanžhot
Pozdně gotický kostel z roku 1550, v roce 1716 opravován a důkladně přestavěn roku 1893. Původně byl zasvěcen Vyzdvižení sv. Kříže, ale po opravě, která následovala po zničení věže kostela v roce 1945, byl znovu zasvěcen Povýšení sv. Kříže.
Lednice
Původní pozdně gotický kostel stával v místech dnešního palmového skleníku od roku 1495. Roku 1579 byl úplně opraven, rozšířen a vyzdoben. Roku 1616 byl pořízen zvon, který je dosud na věži, roku 1679 byl pořízen nový hlavní oltář. V roce 1731 byl kostel zbořen, nově byl vkomponován do komplexu zámeckých budov a užíván od roku 1742. Hlavní oltář měl obraz sv. Jakuba od Petra Brandla, náhrobní kameny ze starého kostela byly zazděny do stěn nového. V letech 1815-70 byl zámek i kostel přestavěn podle plánů architekta Wingela v novogotickém windsdorském slohu do dnešní podoby. Starý Brandlův obraz byl odstraněn, pořízen novogotický křídlový oltář se středním obrazem sv. Rodiny od Františka Istenbacha z roku 1856. Do zdi je zapuštěna plastická křížová cesta od bratří Angllerů z Vídně, zhotovená podle Kraftových reliéfů z Norimberka. Varhany, zvony a dřevořezba Smrt Panny Marie pocházejí ze zbořeného kostela.
Mikulov
Původní románská svatyně (zmiňovaná již roku 1173, ve skutečnosti však vznikla až před rokem 1276) za husitských válek roku 1426 vypálená. Nynější kostel s pětiboce uzavřeným presbytářem a síňovým trojlodím budován od roku 1500. Mezi lety 1500-20 bylo postaveno kněžiště, spodní část věže a obvodové zdi trojlodí. Křížové klenby trojlodí s bohatou štukovou výzdobou jsou již raně renesanční, dokončené k roku 1640. Při úpravách v letech 1762-75 se na výzdobě interiérů podíleli mj. i sochaři I. Lengelacher a O. Schweigl a malíř J. A. Adolf. Z té doby pochází varhany (1771) od brněnského varhanáře Jana Výmoly i hlavní oltář s obrazem „Zavraždění sv. Václava“ od Františka Antona z Freenthalu. v boční kapli kostel aje umístěna socha loretánské Černé Madony, přenesené z Lorety v bývalém kostele sv. Anny. Krytý most, spojující kostel s areálem zámku, vystavěn na sklonku 18. století. Gotická hranolová městská věž, stojící u kostela, vrcholí kamenným pozdně renesančním arkádovým ochozem, který byl vystavěn po požáru roku 1584 vlašskými mistry.
Stavba raně barokního kostela probíhala od roku 1635 na starých základech bývalé špitální kaple (připomínané k roku 1380), zřejmě podle návrhu italského architekta Andrease Erny. V roce 1666 mělo prý dojít ke zboření kostela, takže dostavěn byl až roku 1672, vysvěcen v roce 1679. Drobné stavební úpravy a dostavba věže probíhaly až do konce 80. let 17. století. Interiér upraven v letech 1757-60. Prostor lodi obohatila v letech 1759-60 velkolepá pozdně barokní nástropní freska Franze Antona Maulbertsche, sochařská výzdoba a hlavní a boční oltáře jsou dílem W. Trägera.
Historie stavby začala v roce 1625 vysvěcením loretánské kaple, nad kaplí byl postaven a roku 1656 vysvěcen kostel sv. Anny podle projektu G. G. Tencally, Svatá chýše byla umístěna uprostřed hlavní lodi. V letech 1701-06 bylo vyzdviženo J. B. Fischerem z Erlachu monumentální dvouvěžové průčelí ve formách klasicizujícího římského baroka. Požár roku 1784 kostel zcela zničil. Až v letech 1845-52 objekt pozdně klasicistně adaptoval Heibrich Koch na rodovou hrobku Dietrichsteinů s kaplí Povýšení sv. Kříže. Původní kněžiště bylo uzavřeno klasicistní zdí, z dosavadní lodi bylo vytvořeno otevřené nádvoří, arkády bočních kaplí byly zazděny a takto vzniklé chodby začaly sloužit k uložení rakví v letech 1617-1852 zemřelých členů rodu. V letech 1993-2004 byla stavba obnovena a otevřena veřejnosti.
Jediný dochovaný příklad synagogy východního (polského) typu s almemorem neseným čtyřmi sloupy uprostřed prostoru. Založena patrně kolem roku 1450, přebudována po požáru roku 1561 (nároží zdůrazněno přístavbou jednosloupové lodžie). K dalším stavebním úpravám došlo v letech 1688-89, kdy byla přistavěna na jižní straně přízemní ženská modlitebna trojúhelníkového půdorysu s vlastním vchodem. Poslední barokní přestavba proběhla po požáru roku 1719, kdy bylo zachováno obvodové zdivo, na které byly vyneseny čtyři kopule, sklenuté na střední čtyřsloupový pilíř, zcela nově byl pojat vnitřní liturgický prostor. Na výzdobě interiéru se podílel I. Lengelacher. V 70.–80. letech 20. století byla stavba zrekonstruována, poslední úprava proběhla v letech 2010-11.
Původně evangelický kostel vystavěn v novogotickém slohu roku 1903 pro místní německé evangelíky. Po roce 1945 stavba řadu let chátrala, v roce 1997 ji odkoupila pravoslavná církev. Kostel je jednolodní, obdélný, s hranolovou věží v západním průčelí, zvenčí z režných cihel a tesaného kamene. Interiér vyzdobil malbami s raně křesťanskými motivy Joža Úprka, po přeměně na pravoslavný kostel výmalbu restauroval Nikos Armutidis.
Základní kámen kaple vysvěcen 2. července 1623, renesanční stavba byla dokončena roku 1630. Tato kaple však již roku 1663 vyhořela, její dnešní raně barokní podoba je výsledkem přestavby v letech 1672-79. K orientované centrální stavbě na půdorysu řeckého rovnoramenného kříže byla v roce 1714 na jejím východním průčelí přistavěna barokní sakristie. V důsledku josefínských reforem byla kaple roku 1786 odsvěcena, později byla používána jako vojenské skladiště a útočiště pro ovce. Roku 1846 odnesla vichřice střechu zchátralé kaple, od roku 1862 začala obnova a 8. září 1865 baly slavnostně znovuvysvěcena. Poslední velká oprava byla provedena v letech 1989-95.
Přesné datum výstavby kaple není známo, je součástí komplexu staveb křížové cesty na Svatém kopečku z doby kolem roku 1630. Z dochovaných nápisů na stěnách je zřejmé, že kapli navštěvovali poutníci již v roce 1644. Stavba má polygonální tvar a v interiéru je rozdělena do dvou částí – vstupní prostor a vlastní Boží hrob. Přístupové schodiště je tvořeno třiceti třemi stupni, které symbolizují délku života Ježíše Krista. Současné pískovcové schodiště pochází z roku 1908, kdy bylo rekonstruováno. Kaple byla opravena v roce 1951 po jejím poškození druhou světovou válkou a v letech 2009-10, znovu vysvěcena byla v srpnu 2010.
Milovice
Kostel v jádru pozdně gotický až raně renesanční, upravený v 2. polovině 17. století.
Moravská Nová Ves
Kostel z roku 1773 postaven na místě staršího gotického, který byl zbourán roku 1770, zůstala pouze věž, která byla zvýšena o zvonové patro. Interiér kostela byl postupně vybavován, takže k vysvěcení došlo až roku 1807. Jedná se o jednolodní stavbu s půlkruhově zakončeným kněžištěm a hranolovou věží na jižní straně. Během první světové války byly zabaveny kostelní zvony a nové pořízeny a slavnostně vysvěceny 29. ledna 1929. Ve druhé světové válce byly opět některé zvony zabaveny, ale po válce byly vráceny. Velká oprava fasády proběhla v roce 1980.
Kostel z let 2000-02, slavnostně vysvěcen 17. srpna 2002.
Kaple vystavěna roku 1746, v roce 1836 však vyhořela a byla přebudována v dnešní malý kostelík.
Novosedly
Raně gotický kostel ze 13. století s románským jádrem a pozdějšími úpravami. Raně gotický presbytář sklenut křížovou žebrovou klenbou, loď zaklenuta počátkem 16. století, věž z roku 1828. V boční kapli na oltáři cenný gotický deskový obraz sv. Václava.
Nový Přerov
Původní kaple přestavěna roku 1690 na barokní kostel, rozšířený a novogoticky přestavěný roku 1885. Je jednolodní, obdélný, s půlkruhově ukončeným presbytářem, s hranolovou věží zakončenou jehlanem v průčelí. Vnitřek zaklenut valenou klenbou s výsečemi. Ve věži je zvon z roku 1734.
Pavlov
Kostel byl postaven původně jako raně barokní kaple v roce 1658. Kaple byla přistavěna k původně obecní pozdně gotické věži. V roce 1740 byla kaple rozšířena o pozdně klasicistní přístavbou lodi a kostel slavnostně posvěcen 25. listopadu. Kostel je jednolodní, s pravoúhle ukončeným presbytářem, sakristií v ose a věží nad sakristií. Kostel má délku 28,8 metru, šířku 7,6 m, výšku 5,7 m a věž výšku 34,5 metrů. Presbytář i loď jsou zaklenuty valenou klenbou. Na výzdobě interiéru se podílel sochař I. Lengelacher. Ve věži bylo k roku 1833 celkem 5 zvonů, 9. května 1917 byly zabaveny pro válečné účely, zůstal jen zvon z roku 1691. Roku 1922 byly zakoupeny dva nové zvony, ty však byly i se zvonem z roku 1691 opět zabaveny koncem roku 1942. Šťastnou náhodou nedošlo k roztavení zvonu z roku 1691, ten byl po válce vrácen a 16. listopadu 1947 slavnostně zavěšen.
Perná
V roce 1510 a v letech 1582-83 byly provedeny přestavby původní středověké kaple, rozšířené ve 14. století. Při raně barokní přestavbě v 90. letech 17. století, jež byla dokončena po požáru roku 1702, byla zaklenuta loď a v lodi i kněžišti byla rozšířena okna. Čtyřboká 42,5 metrů vysoká kostelní věž byla přistavěna roku 1769. V roce 1786 byl na věž umístěn zvon ze zrušené kaple sv. Antonína, za 2. světové války byl zrekvírován a roztaven. V kostele je zachována památná kamenná křtitelnice z první poloviny 15. století. Hlavní oltář pochází z roku 1909 z dílny tyrolských řezbářů, ústřední sochu sv. Mikuláše však vytvořil Ignác Lengelacher a v roce 1909 byla pouze upravena.
Kaple postavena v roce 1652. V letech 1720-22 žil při kapli poustevník, který o ni pečoval. V roce 1786 byla kaple zrušena a prodána na stavební materiál. Zvon z kaple byl přemístěn na věž kostela v Perné a za 2. světové války roztaven.
Původně gotický kostel, zčásti na románských základech, se zbytky románské hřbitovní kaple. Dnešní barokní stavba je z let 1791-94, doplněna pozdějšími úpravami. Při opravě kostela roku 1927 objeven v západní stěně románský portálek z 1. poloviny 13. století.
Kaple je historizující stavba z let 1845-47, postavená na starších základech, s podzemní kryptou a studnou s nástěnnými malbami s cyrilometodějskou tématikou. K centrální kapli na půdorysu šestihranu, sklenuté kupolí s prosklenou lucernou, byla v roce 1847 přistavěna drobná stavba v novorománském slohu obdélného půdorysu s pravoúhlým závěrem, valeně zaklenuta. V roce 1863 byla nově vyzdobena a opatřena sousoším Cyrila a Metoděje, a to na paměť tisíciletého výročí příchodu těchto slovanských věrozvěstů na Moravu. Kaple se zapsala do historie celého národa také tím, že cihla uhnětená ze země sesterské Moravy a vody ze studny starobylé podivínské kaple, je dodnes uložena jako součást základního kamene Národního divadla v Praze.
Sedlec
V jádru raně gotický kostel sv. Oldřicha, na počátku třicetileté války vypleněn uherskými vzbouřenci. Poté přestavěn a v roce 1672 zasvěcen sv. Vítovi. Malířská a sochařská výzdoba kostela z konce 18. století, z té doby rovněž varhanní skříň se zlacenou barokní řezbou.
Strachotín
Gotický kostel vznikl ve 13. století, renesančně přestavěn byl kolem roku 1575, přestavěný roku 1872, kdy dostal dnešní podobu. Je jednolodní, s příčnou lodí, s presbytářem ukončeným pěti stranami osmiúhelníka, s obdélnou sakristií po severní straně presbytáře a hranolovou věží v západním z roku 1727, zakončenou jehlanem v západním průčelí. Sochařská výzdoba interiéru od Ondřeje Schweigla, malířská od Antonína Františka Maulbetsche.
Tvrdonice
Kostel, připomínaný roku 1673, byl zbořen roku 1879, protože jeho stěna se sesouvala po svahu. V letech 1880-84 byl postaven nový kostel na stejném místě v novogotickém stylu. Po šedesáti letech však došlo opět k sesuvu podloží kostela a tak musel být i tento kostel strhnut. Dnešní kostel stojí na jiném místě. Byl postaven ve funkcionalistickém stylu v roce 1941 pod patronátem knížete z Lichtenštejna. Základní kámen byl položen 30. června 1940, vysvěcen byl 7. září 1941. Z původního kostela z 19. století je před vchodem do kostela umístěna luneta s motivem Krista Spasitele.
Týnec
Kostel z roku 1760 postaven na místě staršího kostela, který vzal za své při pohybu zamokřené půdy v 17. století.
Původní kaple ze 40. let 19. století rozšířena na klasicistní kostel a ten vysvěcen roku 1883. Zchátralá stavba obnovena a znovu vysvěcena roku 1993.
Velké Bílovice
Pozdně barokní kostel z let 1765-67 postaven na místě staršího kostela z roku 1564. Kostel je dlouhý 30 metrů, široký 11 metrů. V roce 1925 byla provedena jeho důkladná oprava. Obraz za hlavním oltářem představující Narození Panny Marie byl posvěcen v roce 1784, sochy na oltáři pocházejí z 19. století. Původní varhany z roku 1785 byly nahrazeny novými, vyrobenými v Krnově, 26. srpna 1952. Interiér kostela byl nově vymalován v roce 1966.