Bílé Podolí
Bílé Podolí
Kostel postaven v roce 1821 z podnětu hraběte Jana Matyáše Thuna na místě kostela z 16. století. Je jednolodní s pravoúhle ukončeným presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí. Vnitřek je plochostropý, hlavní oltář je raně barokní z roku 1679 s obrazem z roku 1829 od V. Andrese.
Bratčice
Původně raně gotický kostel ze 13. století byl přestavěn v 16. století. Hranolová věž v západním průčelí pochází z roku 1800.
Původně románsko-gotický kostel byl roku 1720 zbarokizován. Je to jednolodní stavba s průčelím členěným pilastry a s tabulovým štítem, polygonálně ukončeným presbytářem a sakristií na severní straně. Na jižní stěně zazděný gotický portálek. Při kostele mohutná barokní zvonice s cibulí.
Církvice
Původně gotický kostel, roku 1684 zbarokizován. Je obdélný, jednolodní se západním tabulovým štítem s dvěma kaplemi přiléhajícími ke středovým osám. Presbytář je pravoúhlý, nad ním je hranolová věž s cibulí. V lodi je valená klenba, v presbytáři a obou kaplích klenba křížová. Vnitřní zařízení barokní, hlavní oltář a dva boční oltáře portálové, sloupové.
Čáslav
Nejstarší částí děkanského kostela je sakristie z 11. století, původně románský kostelík sv. Michala. Presbytář je raně gotický z let 1280-1300, trojlodí z poloviny 14. století, věž byla postavena v letech 1491-1506. Kostel obnoven po požáru roku 1452, po dalším požáru v roce 1522 následuje pozdně gotická přestavba v letech 1537-39. Z pozdějších oprav je nejvýznamnější regotizace provedená Kamila. Hilbertem v letech 1908-11. Při této opravě byly na severní straně presbytáře odkryty fragmenty vzácné nástěnné malby se zlomkem hlavy sv. Kryštofa z doby kolem roku 1300. Presbytář je sklenut dvěma poli křížové klenby, síňové stejnolodí rozděleno třemi páry osmibokých neprofilovaných pilířů ve tři lodi, střední loď sklenuta síťovou klenbou, boční lodi klenbou křížovou. Vnitřní zařízení kostela je vesměs novogotické. Hlavní oltář je barokní z roku 1794, opraven roku 1858 a v roce 1879. Je portálový s klasicistními sochami sv. Ondřeje a Šimona a s obrazem sv. Petra a Pavla od mnichovského malíře Assenborna. Kazatelna je novogotická s barokními soškami evangelistů, cínová křtitelnice je z roku 1524 od Jakuba Ptáčka z Kutné Hory.
Původně renesanční špitální kostel postaven po roce 1553. Zbarokizován byl v letech 1718-28, přestavěn novorenesančně v letech 1876-79 podle návrhu J. Spudila a konečně v roce 1935 rebarokizován. Je jednolodní s pravoúhlým presbytářem s apsidou. Hlavní oltář s krucifixem a sousoším sv. Alžběty se žebrákem u nohou z doby barokní přestavby. Kazatelna je z poloviny 18. století. Při kostele stojí renesanční zvonice.
Synagoga byla postavena v maurském slohu v letech 1899-1900 podle plánů vídeňského architekta Wilhelma Stiassnyho. K bohoslužebným účelům sloužila do druhé světové války, poté byla využita jako sklad, od roku 1970 sloužila Městskému muzeu, v roce 1994 byla vrácena Židovské obci v Praze. Od počátku 21. století probíhá její rekonstrukce, v roce 2008byla opravena fasáda a osazena rozeta s Davidovou hvězdou. Synagoga je dvoupatrová stavba, volně stojící v zahradě. Exteriér se zachoval téměř v původní podobě, jen za války byly strženy věžičky s Davidovými hvězdami a rozeta s Davidovou hvězdou byla nahrazena městským znakem. Fasáda je rozčleněna do tří částí, uprostřed dominuje vysoký maurský oblouk spočívající na dvojitých sloupech. Uprostřed oblouku je umístěna rozeta s Davidovou hvězdou. V interiéru se dochoval dřevěný kazetový strop a vítězný oblouk apsidy zdobený štukovou římsou, kde býval svatostánek. Modlitební sál je ze tří stran obklopen ženskou galerií.
Pseudogotický evangelický sbor postavený podle plánů Fr. Schmoranze v letech 1864-69 na místě zničeného minoritského kláštera.
Budova sboru postavena roku 1925 podle plánů B. Kozáka. Do stavby zasazeny zlomky gotických oken.
Červené Janovice
Novorománský jednolodní kostel s hranolovou věží byl vybudován v letech 1909-11 podle plánů M. Krcha na místě původního gotického kostela. Oltáře jsou od J. Kastnera. Z původního zařízení zbyl obraz Ecce homo z poloviny 19. století, obraz sv. Václava od F. Ženíška a sochy: barokní sv. Salvátora z 1. poloviny 18. století a klasicistní sv. Jana Nepomuckého ze začátku 19. století.
Renesanční kostel z 2. poloviny 16. století. Je to čtvercová plochostropá stavba, rozšířená o presbytář roku 1824 s hranolovou věží s bedněným patrem na západní straně. Cenná kazatelna raně barokní se sloupky a nikami. Vně a v předsíni renesanční figurální náhrobníky Dobřenských z Dobřenic a Voděradských z Hrušova z let 1546-1612.
Na místě raně gotického kostela ze 13. století postavena novogotická stavba v letech 1852-54. Na vnější zdi presbytáře je zasazen mramorový náhrobek Mikuláše Ostrovského ze Skalky z roku 1613. Vnitřní zařízení novogotické.
Barokní kostel vybudován před rokem 1753 na místě staršího gotického kostela, připomínaného roku 1268.
Na středověkém hradišti byl postaven původně gotický kostel v roce 1402, zbarokizován v 70. letech 18. století. Je to jednolodní stavba s polygonálně ukončeným presbytářem, se sakristií, předsíní a hranolovou věží. Z původní stavby se dochovala věž, která má ve spodní části sakristii, ve zděné části věže jsou střílnová okénka, horní vysazená část je bedněná a krytá vysokou šindelovou střechou. Ve věži je zavěšen zvon Ondřej, ulitý mistrem Ondřejem Ptáčkem z Kutné Hory v roce 1509, ostatní zvony se nedochovaly. K věži přiléhá schodišťový přístavek. Průčelí kostela je bohatě členěno.
Chotusice
Původně raně gotický kostel z konce 13. století je dnešní sakristie. Loď postavena roku 1716 a kostel nově upraven po požáru roku 1742. Je jednolodní se čtvercovým pravoúhle ukončeným presbytářem a s hranolovou věží na východní straně v ose kostela. Presbytář je sklenut valenou klenbou s výsečemi, v lodi je rovný strop. V přízemí věže je sakristie, do 1. patra je věž gotická, zbarokizována byla po požáru v roce 1742.
Kostel z roku 1165 založen Marií ze Švábenic se syny Slaviborem a Pavlam. Vysvěcen roku 1165 pražským biskupem Danielem za účasti českého krále Vladislava s královnou Juditou. Průčelí bohatě zdobené plastikami. Od 28. dubna 2008 národní kulturní památkou.
Původně gotický kostel přestavěn v 1. polovině 19. století. Je jednolodní, obdélný se západní hranolovou jednopatrovou věží krytou jehlanem. Loď je plochostropá, presbytář sklenut valeně s lunetami, sakristie plackou. Vnitřní zařízení částečně rokokové z doby kolem roku 1770, většinou však empírové. Hlavní oltář je pseudobarokní z roku 1910.
Novorománská kaple z 2. poloviny 19. století. Vznikla přestavbou původně barokní hrobky.
Kácov
Původně gotický kostel ze 14. století byl v 1. polovině 18. století zbarokizován, roku 1819 upraven empírově. V roce 1845 se při velké bouři a vichřici sesula věž a způsobila velkou škodu na hlavní zdi a lodi. Hlavní zeď a část lodi byly následně opraveny a roku 1862 byl kostel naposled, tentokrát neslohově přestavěn. Je to trojlodní stavba s pravoúhlým presbytářem, sakristií a oratoří. Věž je jednopatrová s jehlancem a vysokými půlkruhovými okny. Kostel je spojen 150 metrů dlouhou chodbou se zámkem, vybudovanou v roce 1735. V roce 1970 byl při opravách po sejmutí omítky odkryt v dnešním presbytáři původní gotický vchod.
Pozdně gotický kostel zbudován v letech 1492-1506 na místě staršího kostela, zmiňovaného poprvé v roce 1396, mistry Benešem a Mikulášem z Kutné Hory za účasti Matěje Rejska. Z původního zařízení zachována gotická kamenná kazatelna z roku 1502. Původně dvoulodní kostel byl v roce 1704 částečně zbarokizován a roku 1873 regotizován a přestavěn v síňové trojlodí.
Z původně gotického kostela z doby po polovině 14. století zůstal presbytář a obvodové zdivo lodi. Část dnešní stavby vznikla po požáru v 18. století, další přestavby jsou z roku 1907. Je to jednolodní stavba s trojboce ukončeným presbytářem s opěráky, sakristií po jižní straně a přístavky na severní. Portál je novogotický. V jižní stěně presbytáře je hrotitý gotický portálek. Barokní zvonice z 18. století byla obnovena v letech 1907-08.
Románský kostel z poloviny 13. století, který byl roku 1563 zvýšen a rozšířen o věž. Je to dvouosá stavba s čtvercovým presbytářem a novou sakristií z roku 1822 a hranolovou věží, která byla roku 1892 snížena. Věž je masivní stavba v celé šíři průčelí, krytá zvonovitou střechou. Dole má hrotitý gotický vchod s datem 1563. Ve východní stěně je původní románské okénko.
Raně gotický kostel z konce 13. století. V 18. století prodloužena loď a kostel zvýšen, patrně přistavěna i věž. Je to jednolodní stavba s pravoúhle zakončeným presbytářem, s hranolovou věží v západním průčelí. Vnitřek je plochostropý.
Renesanční kostel z konce 16. století postaven na místě staršího, připomínaného ve 14. století. Při posledních úpravách v roce 1861zvýšen strop lodi a prolomena nová okna, v roce 1865 postavena nová věž. Je jednolodní s pravoúhlým presbytářem a s mírně lichoběžníkovou sakristií po severní straně. V západním průčelí nad hlavní římsou bohatý renesanční štít severského typu z doby kolem roku 1609. Presbytář je sklenut jedním polem křížové klenby, v sakristii křížová hřebínková klenba, loď je plochostropá.
Křesetice
Původně gotický kostel z poloviny 14. století byl v roce 1644 zbarokizován. Je to jednolodní stavba čtvercového půdorysu se dvěma polygonálními kaplemi a hranolovou třípatrovou věží z roku 1706, do které vede kamenný portál. Pravoúhlý čtvercový presbytář je původně gotický ze 14. století, s křížovou klenbou a jižním hrotitým okénkem. Na jižní straně presbytáře je cenný empírový figurální náhrobek z roku 1828 od Václava Prachnera. V roce 1937 byl kostel opraven na náklady manželů Lea a Františky Peterkových na Úmoníně.
Kutná Hora
Pětilodní katedrála stojící nad zatopeným dolem Oslem. Stavba zahájena roku 1388. Po přerušení v době husitských válek pokračovala gotická dostavba, např. roku 1499 byl zaklenut chór, a do roku 1558 byla dostavěna trojstanová střecha. Od 17. století užívají stavbu jezuité, kteří ji postupně barokizovali. Zchátralá stavba byla důkladně opravena v letech 1884-1905, kdy byl chrám prodloužen, vytvořeno západní průčelí a obnovena stanová střecha. Dominantní místo v interiéru zaujal hlavní oltář vytvořený v letech 1901-05. V chrámu jsou cenné nástěnné malby z 15. století s pracovními náměty horníků.
Kostel postaven v letech 1330-1420, opraven byl v roce 1936 a v letech 1945-46. Trojlodní, síňový kostel, s dvěma západními průčelními věžemi, s dvěma bočními předsíněmi, s protáhlým polygonálně uzavřeným presbytářem, k němuž přiléhá na jihu sakristie, na severu depozitář. Severní hranolová pětipatrová věž, vysoká 82 metrů, opravena roku 1567 mistrem Augustinem, ukončena je barokní cibulí z roku 1737. Jižní věž dole hranolová, v horní nedostavěné části polygonální, s jehlancovou střechou. Presbytář je sklenut dvěma kříži a závěrem s hruškovými žebry, trojlodí žebrovou klenbou. Gotická výzdoba interiéru a gotický inventář. Hlavní oltář raně barokní od J. Riedla z roku 1678.
bohoslužby
Gotický kostel byl stavěn od poloviny 14. století. Po požáru v roce 1470 byla vystavěna nová věž a v letech 1509-12 zaklenuta kostelní loď mistrem Blažkem. Kostel obnoven v letech 1886-87 a 1954-58. Jedná se o síňové pozdně gotické trojlodí čtvercového půdorysu s pravoúhlým polygonálně uzavřeným presbytářem a se západní hranolovou třípatrovou věží. Presbytář sklenut dvěma poli křížové žebrové klenby, trojlodí sklenuto sítí klínových přetínavých žeber na tři páry hluboce profilovaných pilířů křížového půdorysu, tvořících arkády mezi loďmi. Hlavní oltář je pozdně gotická trojkřídlá malovaná archa, mimořádně hodnotná pozdně gotická opuková kazatelna je z let 1513-32. Od roku 1735 je zde pohřben malíř Petr Brandl, který poslední rok svého života ve městě žil.
Kostel je stavbou vrcholného baroka podle návrhu Ferdinanda Maxmiliána Kaňky z let 1734-50. Restaurován byl v letech 1884-86 A. Barvitiem. Je sálový s půlkruhově uzavřeným presbytářem. Je sklenut třemi plackami, závěr konchou. V interiéru nástropní malba ztvárňující legendu o sv. Janu Nepomuckém z roku 1752. Hlavní oltář je rámový, zlacený, z let 1752-54, s anděly od I. F. Platzera, s novým obrazem od E. Dítěte z roku 4887. Průčelí budovy zdobí sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa z let 1751-52, umístěné v postraních nikách.
Novobarokní centrální kostel byl postaven v letech 1898-1901 podle plánů B. Ohmanna.
Kostel pravděpodobně postaven již v 1. polovině 15. století. V letech 1488-1504 byl opraven a pozdně goticky přestavěn. Od 16. století byl kostel opuštěn a sloužil chvíli i jako městská prachárna. V 19. století se zde opět konaly bohoslužby, avšak pouze jedenkrát do roka při příležitosti pouti Nejsvětější Trojice. V roce 1817 kostel vyhořel a v letech 1896-98 byl rekonstruován architektem L. Láblerem. Trojlodní halový kostel je postaven na čtvercovém půdorysu, s polygonálně uzavřeným presbytářem a západní hranolovou věží. V interiéru cenné pozdně gotické věžové sanktuárium z opuky.
Původně gotický kostel z konce 13. století, zbarokizován roku 1698 G. B. Spinettou de Angelo. Je obdélný, jednolodní, s polygonálně ukončeným presbytářem a hranolovou věží, vestavěnou do západního průčelí. Kostel zaklenut valenou klenbou s lunetami. Zařízení barokní, hlavní oltář rámový, nesený anděly, kombinovaný s baldachýnem se sochou sv. Rafaela z roku 1702 od řezbáře F. M. Katterbauera.
Z původního kostela zbyla jen věž. Špitální kostel byl gotický z doby před rokem 1405, zbořen byl v roce 1888.
Kaple vznikla současně s chrámem sv. Barbory a měla sloužit jako kostnice. Po odchodu jezuitů pustla a sloužila jako skladiště.
Budovu navrhl pražský architekt F. Buldra a od května do prosince 1887 ji postavil místní stavitel J. Procházka v neoempirovém slohu. Interiér kostela byl nově upraven v letech 1972-79 podle projektu manželů M. a J. Radových z Prahy. Celý prostor je laděn do modra, a to i kazetový strop. Na bílém stole Páně zaujme prolamovaný kříž tmavě červené barvy. Varhany původně jednomanuálové, zkonstruované při stavbě kostela firmou Tuček, byly v letech 1956-57 rekonstruovány na dvoumanuálové.
farní sbor
Kostel je původní synagogou z roku 1902, kdy byla postavena podle plánů B. Moravce v secesním slohu. V době druhé světové války ji načas využívala firma Tuček na výrobu varhan. Od roku 1947 dodnes budovu využívá Církev československá husitská. Dochovala se původní dlažba, dveře, okenní rámy, mosazné kliky a kování, lavice v hlavním modlitebním sále, parapet ženské galerie a lustry. Symbol desatera nad jižním vstupním průčelím byl nahrazen symbolem kalichu s křížem a původní vitráž ve východním průčelí nahrazena novou se symbolem kalicha.
v části Sedlec
Kostel v jádře gotický z let 1290-1330. Vypálen 21. dubna 1421 husity a v letech 1700-07 přestavěn v umělecky cenné barokní gotice. Tuto přestavbu vedl do roku 1702 D. I. Bayer a pak J. Santini. Monumentální pětilodí bylo z prvních velkých katedrálních staveb ranné gotiky v českých zemích. Zachován dlouhý polygonálně uzavřený presbytář s ochozem a bazilikální pětilodí. V souladu s přísnými cisterciáckými předpisy postrádá katedrála věž, barevná okna i výraznější vnitřní a vnější výzdobu. Hodnotné, převážně barokní zařízení. Od roku 2001 probíhá postupná oprava chrámu.
farnost Kutná Hora Sedlec |
katedrála |
bohoslužby
v části Sedlec
Hřbitovní gotický kostel s kostnicí postaven kolem roku 1400. Skládá se ze dvou kaplí postavených nad sebou. V roce 1421 byl vypálen husity. Až v 1. desetiletí 18. století byl přestavěn J. Santinim v barokní gotice. Stavbu bylo nutné staticky zajistit, proto Santini vestavěl štít mezi věžě západního průčelí a stavbu vzepřel přístavbou západní předsíně. Kostní výzdoba byla obnovena roku 1870 F. Rintem. Unikátní je dominantní masivní lustr zdobený lidskými kostmi. Výzdoba v kostnici je tvořena ostatky až 40 000 lidí.
kostnice
v části Malín
Nejstarší kostel Kutnohorska je významnou románskou stavbou z konce 10. století. Původně bez empory, upraven ve 12. století a opraven roku 1922. Je jednolodní, obdélný, dvouosý, s apsidou a severozápadní hranolovou věží z 12. století, upravenou v 18. století. Uvnitř plochý strop a koncha.
v části Malín
Kostel stavěn pod přímým patronátem cisterciáckého kláštera v Sedleci. Původně románský, přestavěn goticky ve 14. století a koncem 15. století. Částečně zbarokizován v letech 1660 a 1710. Je jednolodní, obdélný, tříosý s hladkým polygonálním presbytářem a se severozápadní hranolovou věží, krytou jehlanem. Uvnitř ploché stropy, dřevěná kruchta, hlavní oltář barokní z roku 1711, sloupový, portálový, s původním obrazem Kamenování sv. Štěpána.
Raně gotický kostel asi z 2. poloviny 13. století.
Původně gotický kostel z 1. poloviny 14. století byl zbarokizován roku 1686. Věž byla přistavěna roku 1884. Je to jednolodní stavba s čtvercovým presbytářem, nad kterým je dvoupatrová věž s plechovým jehlancem a s čtvercovou sakristií.
Malešov
Barokní ozdobný kostel z let 1731-33 je jednolodní obdélná zaoblená stavba s polygonálně ukončeným presbytářem a hranolovou jednopatrovou zkosenou věží se znakem Jindřicha Karla z Oštejna v západním průčelí. Presbytář sklenut křížově a konchou na nakupených pilastrech, loď sklenuta valeně s lunetami na nakupených pilastrech. Hlavní oltář je rámový, barokní. Barokní jsou i varhany z roku 1730.
Gotický kostel z počátku 14. století upraven pozdně goticky. Roku 1829 byla zbořena loď a roku 1830 zvonice. Zůstal jen presbytář s náhrobníky z poloviny 16. století.
Kaple postavena v roce 1831, v roce 1832 byl pořízen zvon, který roku 1837 pukl a musel být objednán nový. V letech 1872 a 1875 byla kaple přestavěna a zařízena. V roce 1916 byly odebrány dva zvony pro válečné účely, 14. června 1925 byly slavnostně zavěšeny dva nové zvony, které byly za druhé světové války opět odebrány.
Hřbitovní kostel postaven roku 1597 Janem ml. Salavou z Lípy, upravován v letech 1670 a 1890-91, takže ztratil původní ráz. Opravy kostela proběhly v letech 1936, kdy byla kostelu navrácena věžička stržená vichřicí v roce 1929, a v 60. letech 20. století. Je to jednolodní stavba s pravoúhle ukončeným presbytářem, s obdélnou sakristií a předsíňkou. Vnitřek je plochostropý. Hlavní oltář z roku 1670, raně barokní, portálový, se sochami sv. Anny, Zachariáše, Alžběty a Kateřiny. V interiéru je deset kamenných náhrobníků z konce 16. a začátku 17. století. Kostel byl několikrát vykraden, takže z jeho inventáře nezůstalo téměř nic.
Nové Dvory
Kostel založil roku 1695 Giov. B. Spinetti di Angelo, vysvěcený byl roku 1722. Ve vnitřní výzdobě převládá bohatá štukatura a barokní výzdoba.
Kaple z roku 1686 spojena patrovou toskánskou arkádovou chodbou se zámkem.
Kostel má obvodové zdivo presbytáře a lodi s uzavřenými okénky z doby raně románské. Severní portál je za 14. století a věž ze začátku 16. století s cimbuřím a zděnou helmicí. Západní portál má bohaté členění, v západním průčelí mramorový náhrobník z roku 1826. Presbytář je sklenut křížovou klenbou.
Evangelický kostel z konce 19. století.
Pozdně románský kostel z poloviny 13. století, přestavěný v letech 1892-93 L. Láblerem. Na severní straně raně gotický portál asi z doby kolem roku 1270. Západní portál a okna novogotická.
Paběnice
Barokní kostel z poloviny 18. století je obdélníková tříosá stavba s polygonálně ukončeným presbytářem, hranolovou věží a štítem na průčelí.
Raně gotický kostel z 13. století byl přestavěn v roce 1544. Loď byla roku 1904 regotizována. Čtvercový presbytář je uvnitř sklenut pětipaprskovým žebrovím. Nad kostelem novogotická, částečně bedněná zvonice z roku 1904.
Pozdně barokní kostel z roku 1783 s věží z roku 1755 z původního kostela.
Původní kostel přestavěn bezslohově roku 1874. Je to jednolodní stavba s čtvercovým presbytářem a předsíňkou.
Původní gotický kostel ze 13. století vyhořel a v letech 1856-73 byl regotizován Františkem Schmoranzem. Jde o jednolodní stavbu s pětibokým presbytářem, po jehož straně je umístěna sakristie. Pod kruchtou je kamenný náhrobek z roku 1775. Před kostelem stojí železný kříž z 19. století umístěný na barokním podstavci z 1. poloviny 18. století.
Raně gotický kostelík z konce 13. století byl kolem roku 1800 značně přestavěn. Úpravy se týkali zejména lodi a věže, z původní raně gotické stavby zbyl pouze presbytář a obvodové zdivo lodi.
Původně gotický kostel byl zbarokizován roku 1748. Je to jednolodní stavba s čtvercovým presbytářem a vkusně členěným průčelím. pozdně barokní zvonice je z roku 1784.
Rataje nad Sázavou
Raně barokní kostel z let 1675-91 s bohatě členěným západním průčelím.
Kostel pochází ze 14. století. Z té doby zachována dnešní sakristie, presbytář a část lodi. Na počátku 19. století rozšířen do dnešní podoby. Vnitřní zařízení barokní.
Na místě dřevěné kapličky u pramene zdravé železité vody byla vystavěna roku 1819 kruhová centrální kaple. Pro stále větší množství poutníků, byla v roce 1830 k původní kapličce přistavěna loď a vchod ke studánce byl vyzděn. Kaple byla opravována v letech 1878, 1947, v roce 1961 byla opravena střecha a místo šindelové krytiny byla zhotovena plechová. Původní zvonek ve věži byl za první světové války zrekvírován, v roce 1921 byl nahrazen novým.
Novorománský evangelický kostel byl postaven v letech 1860-63 na místě staršího tolerančního kostelíka z roku 1783.
Zimní evangelická modlitebna přistavěna roku 1935 k budově školy.
Raně barokní kaple ze začátku 17. století, po požáru roku 1882 opravena. Zajímavá centrální stavba na půdorysu osmiúhelníka s ochozem. Je sklenuta kupolí a ochoz valenou klenbou.
Pozdně románský kostel, v polovině 19. století bezslohově přestavěn.
Kostel středověkého založení, zbarokizován v letech 1750-51 Ant. Palliardim. Na věži znak Mirků ze Solopysk z roku 1490.
Starkoč
Barokní jednolodní kostel s hranolovou věží z roku 1738, postaven na místě původního dřevěného. Na věži kostela byly dva zvony, první z roku 1476 od Ondřeje Ptáčka z Kutné Hory se dochoval dodnes. Druhý zvon z roku 1859 byl 30. srpna 1916 rekvírován. V letech 1898 a 1936-38 byl opravován. V letech 1988-89 byla opravena střecha věže a po roce 2006 bylo započato s opravou střechy nad chrámovou lodí. Další opravy snad budou následovat…
Poutní kostel postaven v letech 1724-25 nad léčivou studánkou na místě kaple z konce 17. století. Slavnostně vysvěcen byl 25. července 1725. Roku 1742 byly přistavěny trojkřídlé ambity, ale jejich postranní křídla byla roku 1819 stržena. Barokní kostel je jednolodní budova s obdélníkovým polygonálně uzavřeným presbytářem a sakristií se zvláštní cibulovitou střechou. Nad ozdobným průčelím štít se sochou sv. Anny. Nad portálem kamenný znak stavebníka Karla Jáchyma z Bredy. Z ambitů zachováno jen východní křídlo. Má dvě nárožní a jednu střední kapli s otevřenými arkádami. Střední kaple má šindelovou střechu s lucernou. Před ambity jsou představeny dvě jednopatrové zvonice s cibulovitými střechami z roku 1742 a mezi nimi je vchod do ambitů. Ke kostelu vede schodiště se dvěma kamennými sochami andělů. Od roku 1998 probíhá generální oprava celého areálu poutního kostela.
V jádře gotický kostel z 2. poloviny 13. století, přestavěn v letech 1746-47. Presbytář sklenut křížovou klenbou, zachováno gotické hrotité ono. Zařízení barokní z doby kolem roku 1740.
Masivní jednolodní gotický kostel z počátku 14. století s vnitřním barokním vybavením.
Pozdně barokní kostel z roku 1768 postavený na místě raně gotického ze 13. století. Po požáru roku 1908 opraven. Je to dvouosá plochostropá stavba s čtvercovým presbytářem a sakristií. Na jihu bedněná zvonice se šindelovou jehlancovou střechou.
Někdejší poutní kostel z přelomu 13. a 14. století.
Původně románský kostel byl přestavěn goticky a pak opět upraven v 16. století, kdy byla přebudována loď a přistavěna hranolová věž. Z původní románské stavby se zachovalo jen půlkruhově zakončené okénko na jižním průčelí a okénko ve tvaru kříže na východním štítě. Kostel je jednolodní s půlkruhově ukončeným presbytářem a čtvercovou sakristií. V interiéru hodnotný bohatě vyřezávaný oltář ze začátku 18. století. Dále dva figurální náhrobníky a jeden znakový s kalichem z 15. století. Jižně od kostela při vstupu na hřbitov stojí dřevěná hranolová zvonice na vyšší podezdívce.
Uhlířské Janovice
Kostel byl založen roku 1767 a dostavěn v letech 1794-95 Aloisem z Lichtenštejna. Posvětil ho 6. září 1795 metropolitní kanovník Jan Alois Svoboda. Je zajímavý svojí orientací k severu, která u kostelů nebývá obvyklá. Jde o pozdně barokní jednolodní stavbu s pravoúhlým presbytářem se sakristií a s hranolovou jednopatrovou věží, která má portál datovaný rokem 1794 a cibulovitou střechu. Loď i presbytář jsou opatřeny valenými klenbami. Architektura hlavního i postranních oltářů je malovaná na stěně, na hlavním oltáři je zavěšen na plátně malovaný obraz sv. Aloise u prvního svatého přijímání, které mu podává sv. Karel Boromejský. Malbu oltáře provedli bratři Václava a František Kramolínové. V presbytáři na evangelní straně je umístěn kredenční oltářík sv. Františka Serafínskéhoa, zajímavá je i pozdně renesanční cínová křtitelnice z roku 1618. V červnu 2009 byly uvedeny do provozu opravené barokní varhany.
Hodnotný původně pozdně románský kostelík. Jeho loď pochází z konce 13. století, presbytář je gotický ze 14. století. Roku 1904 vyhořel a byl puristicky opraven v letech 1908-09 podle návrhu stavitele L. Lablera. Je to jednolodní stavba z lomového kamene s detaily z červeného pískovce. Polygonálně ukončený presbytář s opěráky je křížově sklenut. Na severní straně je původní románské okénko. Roku 1895 byly uvnitř odkryty nástěnné malby z 2. poloviny 14. století s biblickými motivy, které byly roku 1953 obnoveny akademickým malířem Teršem.
Synagoga postavena roku 1798 v barokním slohu na místě starší modlitebny. Několikrát byla upravována, naposledy po požáru roku 1913, kdy byla vnější podoba synagogy upravena ve formách secesního a byzantského slohu. Od druhé světové války zde sídlí Církev československá husitská.
Původně románský kostelík z 12. století z červeného pískovce. Zachovala se pouze severní strana lodi a věž s dvěma řadami původních románských okének. Nad vchodem do sakristie pozdně románská hlavice. Zbytek lodi raně gotický. V 15. století přistavěno kněžiště a v 17. století sakristie.
Novogotický kostel postavený v letech 1876-77 v kombinaci bílého a červeného pískovce podle projektu Františka Schmoranze na místě původního gotického ze 14. století.
Původně gotický kostel byl roku 1853 přestavěn zevně novorománsky.
Původně pozdně románský kostel s novorománskou lodí a samostatnou zděnou zvonicí. Obnoven a opravován byl v letech 1931, 1968 a 1991.
Kostel původně z roku 1352, přestavěn a zvýšen v letech 1590-92, upraven barokně v letech 1706-10. Je to jednolodní obdélná stavba s čtvercovým presbytářem a obdélnou sakristií a dvoupatrovou hranolovou věží. Loď i presbytář mají křížové hřebínkové klenby. Původní barokní zařízení interiéru z 18. století bylo v roce 1907 úplně nahrazeno zařízením novým, kamenným. Obraz sv. Jakuba na hlavním oltáři s výjevem vlkanečského kostela v pozadí pochází od akad. malíře Adolfa Russa z roku 1864 a je to kopie původního zničeného obrazu. Zvon ve věži je z roku 1552. renovace kostela proběhla v roce 1971.
Hodnotný románský kostel, z něhož je zachované hluboce špaletované okno. V polovině 13. století vystavěn gotický kostel a jeho sakristií se stal dosavadní románský kostel. Zařízení je barokní z roku 1648.
Kaple postavena v letech 1697-98 Františkem Antonínem hrabětem Šporkem. Obklopoval ji malý klášter pro mnichy pavlány. Oboje zaniklo, z kaple zůstaly po požáru roku 1834 jen obvodové zdi.
Záboří nad Labem
Cenný románský kostel, původně patrová kaple čtvercového půdorysu s apsidou po východní straně a věží nad středním polem z poloviny 12. století zasvěcená Panně Marii. Před rokem 1200 přistavěna k jižní straně široká předsíň s portálem. Jeho bohatá románská plastická výzdoba je mimořádné úrovně. Po požáru v 17. století při barokní přestavbě kaple přestavěna v kostel s novým zasvěcením. Zbořena apsida a nahrazena obdélnou sakristií s oratoří v patře, původní loď změněna v presbytář a předsíň v loď kostela. Loď i presbytář sklenuty křížovou klenbou. Vnitřní zařízení nejednotné – hlavní oltář pseudorománský, boční oltáře barokní po roce 1722. Zvonice u kostela raně barokní, dřevěná, z roku 1697.
Zbraslavice
V jádře románský jednolodní kostel byl vybudován ve 12. století, později však mnohokrát přestavován. Presbytář má hrotitá okna a na severní straně gotickou sakristii. hranolová pozdně gotická věž byla zvýšena roku 1767, na její severní straně jsou dvě románská okénka. Západní portál je bohatě profilovaný. V podvěží raně gotický portál z doby kolem roku 1300. v severní stěně sedlový portál s gotickými dveřmi do sakristie.
Původně pozdně gotický dvouvěžový kostel. Roku 1692 byl zbarokizován, poté přestavěn roku 1836 Františkem Pavlíčkem do dnešní podoby.
Novorománský kostel byl postaven za patronátu Schwarzenberků v roce 1884.
Zruč nad Sázavou
Původně gotický kostel z konce 13. století, nově postavený po požáru roku 1781. Je to jednolodní stavba obdélníkového půdorysu s hranolovou věží a třemi obdélníkovými kaplemi na jižní straně. Dvě z nich jsou ukončeny štíty. K presbytáři, který má křížovou klenbu a malby na skle podle návrhu A. Liebschera, přiléhají obdélníkové přístavky.
Evangelický kostel z roku 1936. Jeho výstavba trvala pouhý jeden rok a slavnostně otevřen byl 6. července 1936.
Hřbitovní kaple postavena roku 1852 Jakubem z Löwenthalu. Uloženy do ní byly ostatky jeho rodičů a sourozenců. Kaple několikrát opravována, naposled v roce 1996.
Žehušice
Pozdně barokní kostel z roku 1760, opraven v letech 1800 a 1932. V padesátých letech 20. století vyhořel a znovu opraven. Jedná se o jednolodní stavbu se čtvercovou sakristií a oratoří po stranách. Šest kamenných náhrobků z konce 16. století je zevně lodi a dva na zdi hřbitova. Na hřbitově pozoruhodná novomaurská zvonice z roku 1800.
Původně pozdně románský kostel byl do dnešní barokní podoby přestavěn v 1. polovině 18. století. Je to jednolodní budova s příčně postaveným presbytářem, nad kterým je nízká věž krytá šindelem.
Původně renesanční kostel z roku 1540, několikrát upravován v 18. století. Je jednolodní s trojboce ukončeným presbytářem, se sakristií po jižní straně a hrobní kaplí po severní straně lodi. V presbytáři i lodi ploché stropy. V interiéru fresky a štuková výzdoba. Hlavní oltář s rokokovými motivy, upraven roku 1875 s obrazem od L. Mayera z 19. století. V hrobní kapli velmi hodnotný náhrobek Adama a Vilemíny Auerspergových z doby kolem roku 1780.
Hrobní empírová kaple z roku 1822. Je to centrální stavba, čtvercového půdorysu, sklenuta plackou.