Původně gotický kostel připomínán roku 1375. Vyhořel v roce 1692. Dnešní barokní je z roku 1708. Novogotické oltáře jsou od J. Krejčíka z roku 1895.
Hřbitovní pseudorenesanční kostel z konce 19. století.
Bukvice
Pozdně barokní kaple z roku 1767, připisovaná italskému staviteli Anselmu Luragovi. Stavba má čtvercovou loď s půlkruhovým presbytářem a vížkou nad západním průčelím. Uvnitř rokokový oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazem snad od Ignáce Raaba. V letech 2001-04 byla provedena generální oprava kaple, 4. července 2003 byla do kopule slavnostně uložena kopie zakládací listiny, 16. května 2004 byla znovu vysvěcena.
Kostel vystavěn v polovině 14. století. Věž přistavěna a kostel novogoticky upraven roku 1857. Zařízení novogotické z konce 19. století.
Cerekvice nad Bystřicí
Původně dřevěný kostel ze 14. století byl nově vystavěn barokně roku 1719. Významná centrální stavba na oválném půdorysu s předsunutou hranolovou věží, s nízkou stanovou střechou, na západní straně. Průjezdem věže vede silnice. Loď zevně elipsovitá, uvnitř osmiboká s osmi mělkými pravoúhlými výklenky pro kaple. Oratoř na severní straně presbytáře je spojena krytou chodbou se zámkem. Původní eliptická kupole po zřícení roku 1854 nahrazena roku 1859 zrcadlovým stropem. Zařízení barokní z 2. poloviny 18. století, pronikavě upraveno při obnově kostela roku 1859. Hlavní oltář portálový se sochami sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého po stranách, uprostřed s obrazem Zvěstování Panny Marie.
Hřbitovní kaple postavena roku 1852 v románském slohu jako hrobka rodiny Langerových.
Pozdně gotický kostel připomínán roku 1358, obnovován v 15. a 16. století. Věž se zvonem pochází z roku 1862. Je Jednolodní, obdélný, s hranolovou věží na západní straně a presbytářem, uzavřeným dvěma stěnami, svírajícími tupý úhel (zhruba dvě strany šestiúhelníka), po severní straně presbytáře obdélná sakristie. Loď plochostropá s kruchtou na dvou kamenných sloupech, presbytář, klenutý původně křížově, má napodobenou klenbu klášterní, sakristie sklenuta valeně. Hlavní oltář – dvoukřídlá archa z roku 1612, pozdně renesanční architektura i dekorace, střední obraz na plátně z 2. poloviny 19. století.
Rokokový kostel z roku 1763. Oltář a kazatelna jsou též rokokové z roku 1768.
Kostel snad původně z 13. století, dnešní gotický ze začátku 15. století. Z původní stavby zachován presbytář. Zařízení novogotické z let 1889-91. V letech 1695-98 byla přistavěna italským stavitelem J. Gilmettim a českým kameníkem M. Vocáskem kaple Božího hrobu. Původní starší zvonice nahrazena roku 1893 novou dřevěnou na podezdívce.
Cenná centrální kruhová kaple s čtvercovou předsíní z roku 1762. Vnitřek sklenut kupolí, předsíň plackou. Oltářík uvnitř rokokový, rámový, s kopií sázavského obrazu sv. Prokopa. Kaple naposledy opravena v roce 1991.
Barokní kaple postavena roku 1694 podle plánu J. B. Matheyho nákladem hraběte Františka Josefa Šlika. Je obdélná s vnitřním kvadratickým prostorem, sklenuta valeně. Hranolová hmota Lorety vyrůstající ze soklu je členěna pilastry a ukončena atikou, nad portálem kartuš s erbem. Zařízení z doby kolem roku 1900 od J. Stoklasy.
Barokní centrální šestiboká kaple, sklenutá kupolí, postavena Františkem Josefem Šlikem v roce 1720 asi dle návrhu J. Santiniho. Restaurována byla v letech 1826 a 1889.
Hořice
Barokní kostel z let 1739-44 od Kiliána Ignáce Dientzenhofera byl postaven na místě původního gotického, dvoulodního kostela, který se připomínal roku 1270 a v roce 1738 vyhořel. Báň věže dokončena roku 1748, kostel vyhořel v letech 1778 a 1838, po ohni kostel i věž nově kryty. Kostel je centrální stavba na křížovém půdoryse. Na širší podélnou loď, uvnitř se zaoblenými kouty, navazuje na východě půlkruhově uzavřený presbytář, na západ je podélná loď prodloužena obdélnou předsíní. Příčná loď je užší, na severní straně v koutě mezi ramenem příčné lodi a přední částí podélné lodi stojí hranolová věž, v jádře gotická, s arkádovým ochozem a s cibulí. Střední prostora kostela v křížení podélné a příčné lodi a obě pole příčné lodi jsou klenuta plackou, obě krajní pole podélné lodi klášterní klenbou s lunetami, presbytář sklenut jedním polem placky a v závěru konchou s lunetami. Zařízení barokní a klasicistní, vesměs z 2. poloviny 18. století. Hlavní oltář rámový s rozměrným obrazem Narození Panny Marie, křížovou cestu vytvořil roku 1860 akademický malíř Petr Maixner.
Barokní hřbitovní kostel z roku 1783, postaven po požáru původního dřevěného kostela. Je jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem, na jehož jižní straně je věž se sakristií v přízemí. Presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami, loď plochostropá. Hlavní oltář rámový z doby po roce 1783, kamenná kazatelna z roku 1887.
Evangelická modlitebna vznikla v roce 1888 koupí a přestavbou rozestavěného domu, slavnostní otevření se konalo 2. září. V roce 1909 byla modlitebna rozšířena směrem do zahrady a získala tak dnešní rozměry.
Synagoga postavena roku 1728 jako dřevěná, vystavěna v letech 1765-67 jako zděná. Po požáru roku 1859 byla opravena v novorománském slohu. Od roku 1956 slouží Církvi československé husitské.
Pozdně empírový kostel z let 1839-40, postaven na místě staršího z 15., nebo 16. století. Je jednolodní s pravoúhlým presbytářem se zkosenými nárožími a sakristií na jižní straně. Vnitřek plochostropý, zařízení současné se stavbou.
Kostel původně gotický, zmiňován v polovině 14. století, jeho založení se předpokládá ve 12. století. V dnešní podobě dochován z barokní přestavby v polovině 18. století, snad za účasti K. I. Dientzenhofera, věž původní gotická. Je jednolodní, obdélný, s trojboce uzavřeným presbytářem a obdélnými prostorami sakristie a panské oratoře po obou stranách, s věží s cibulovou bání po jižní straně lodi. Loď sklenuta třemi poli valené klenby s lunetami a pásy, presbytář křížově s hřebínky. Zařízení barokní z doby po polovině 18. století, hlavní oltář rámový s obrazem Umučení sv. Bartoloměje z doby kolem roku 1760. Ve věži se dochoval z původních čtyř zvonů jediný, nejstarší z roku 1444, věžní hodiny byly osazeny v roce 1905 při celkové opravě kostela.
Kostel vystavěn roku 1776, později vlivem sesuvu téměř rozbořen. až v roce 1891 důkladně opraven. Stěny zpevněny mohutnými pilastry. Oltář a vnitřní zařízení rokokové.
Chomutice
Kostel z let 1780-83 od Františka Kermera, postaven na místě dřevěného kostela ze 14. století. Je jednolodní, centrální, loď čtvercová s oblými rohy, presbytář obdélný, segmentově uzavřený, v západním průčelí hranolová věž, za presbytářem v ose kostela čtvercová sakristie. Pozoruhodný neorganickým spojením oválné, pozdně barokní hmoty s přísně klasicistním průčelím s věží. Loď sklenuta plochou dřevěnou kupolí, presbytář valenou klenbou, na klenbě fresky Všech svatých, Ukřižování, na zdech fresky Krista na hoře Olivetské, sv. Josefa a sv. Anny, vše od J. L. Klemense z roku 1864.Zařízení z konce 18. a 1. poloviny 19. století. Obraz na hlavním oltáři od J. Suchardy z roku 1831. V sakristii kamenná křtitelnice s erbem Radeckých z Radče z 2. poloviny 14. století.
Choteč
Původně gotický kostel připomínaný roku 1357, v letech 1749-50 barokně přestavěn novopackými paulány. Je jednolodní, s pravoúhlým presbytářem se sakristií na jižní straně a hranolovou věží v západním průčelí. Vnitřek kryt rákosovým stropem na fabionech, na klenbě lodi freska na téma legendy o sv. Františku z Pauly v iluzivní architektuře, hodnotná, z doby kolem poloviny 18. století. Na hlavním oltáři z roku 1728, později upraveném, hodnotné sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny z doby kolem poloviny 18. století. Z téže doby hodnotné sousoší Piety a obraz sv. Františka z Pauly. Ostatní zařízení od A. Suchardy z Nové Paky z roku 1895, obraz na hlavním oltáři od A. Suchardové-Boudové z téhož roku.
Kostel připomínán roku 1384 jako farní. V letech 1698-1700 postaven nový barokní, výrazně upraven byl roku 1776. Zařízení novorenesanční z 2. poloviny 19. století.
Jeřice
Barokní kostel z roku 1787 postaven na místě gotického. Je jednolodní, obdélný, s presbytářem uzavřeným zevně trojboce, uvnitř půlkruhově. Presbytář sklenut valeně a konchou, loď valenou klenbou s lunetami. Kostel vymalován nástěnnými malbami roku 1864. Zařízení z 19. století, pouze kazatelna pozdně barokní z konce 18. století.
Jičín
Městský poutní kostel z 1. poloviny 14. století. Byl několikrát poškozen požáry, nejničivější byl požár roku 1589, kdy se zřítila věž, zničena byla střecha kostela a zborceno klenutí lodi. Kostel byl opraven až roku 1597. Ve věži kostela byly původně čtyři zvony ( Václav, František a Sekundina z roku 1683 a Ignácz z roku 1684), které ale byly kromě Františka za první světové války zrekvírovány. V roce 1929 byly vysvěceny a zavěšeny do věže kostela nové zvony - Václav, vážící 786 kg a Ignác, vážící 502 kg.
Děkanský kostel, jehož základní kámen byl položen roku 1627, ale s jeho stavbou bylo započato až roku 1629. Jeho stavba trvala velmi dlouho, až po prvním požáru roku 1681 byl vrcholně barokně upraven a v roce 1701 konečně vysvěcen. Dnešní podoba je po požáru z roku 1768. Průčelí kostela je raně barokní, v letech 1865-67 byly dokončeny novoklasicistní úpravy. Zařízení je pozdně barokní z 1. poloviny 17. století. Hlavní oltář je rámový s obrazem sv. Jakuba, po stranách stojí sochy sv. Petra a Pavla. Kostel je propojen barokní chodbou se sousedním zámkem.
Jičínská farnost
Špitální kostel postaven v letech 1629-63. Věž je z roku 1718, v roce 1861 její střechu strhla bouře, byla však brzy opravena. Roku 1739 dokončil Matěj Rosta malbu hlavního oltáře, v roce 1879 byl na oltáři umístěn nový velký obraz Matky Boží Bolestné od Antonína Lhoty. Varhany jsou z roku 1892. Poslední oprava kostela začala v roce 2001.
Kostel slouží jako modlitebna Českobratrské církve evangelické. Jeho přestavba a dostavba pochází z roku 1908. 28. září téhož roku byl slavnostně vysvěcen.
Kostel z roku 1936 postaven podle návrhu Ing. F. Novotného stavitelem V. Frýbou z Jičína. Husův sbor byl slavnostně otevřen v neděli dne 27.září 1936. Vlevo od hlavního vchodu do svatyně se vypíná plošně ukončená věž, ve které je umístěn zvon vážící 100 kg. V interiéru je v čele nad stolem Páně vymalována freska Karla Skály - Povolání učedníků.
Husův sbor Jičín
Židovská synagoga byla postavena v letech 1781-84, po požáru roku 1840 byla přestavěna. Je to jednoduchá klasicistní stavba na obdélníkovém půdorysu se sedlovou střechou, vestavěnou ženskou galerií s vnějším krytým přístupovým schodištěm a s hlavním prostorem sklenutým třemi poli valené cihlové klenby s lunetami. Dochovaný je svatostánek barokního původu, který byl získán z bývalého jezuitského kostela sv. Ignáce v Jičíně.
Konecchlumí
Původně dřevěný kostel pocházel z roku 1355. Současný barokní byl postaven v letech 1728-29 podle návrhu D. T. Morazzima. Je jednolodní, obdélný, s půlkruhově uzavřeným presbytářem se sakristií po jižní straně a s hranolovou věží s cibulí v západním průčelí. Presbytář sklenut jedním polem valené klenby s lunetami. Zařízení pozdně barokní až klasicistní ze 70. až 80. let 18. století, upraveno J. Stoklasou roku 1873. Hlavní oltář rámový, s obrazem J. Hellicha z roku 1876. Poslední oprava kostela proběhla v letech 1995-2001, od roku 2002 je v kostele umístěno 14 obrazů křížové cesty od mistra Vladimíra Komárka. Oprava schodiště a ohradní zdi probíhala v letech 20133-14.
Kopidlno
Barokní kostel vybudován v letech 1704-05 podle plánů architekta J. B. Santiniho. Původní oltáře namalovány al fresco, vnitřní vybavení z různých slohů.
Novorenesanční hřbitovní kaple z roku 1857.
Původně gotický kostel doložen roku 1355, nynější pochází z 3. čtvrtiny 16. století, barokně přestavěn byl v 18. století. Zařízení v lidovém baroku z doby kolem roku 1700.
Kostel je výraznou gotizující stavbou z roku 1689. Je roubený (postaven z dubových trhanic – prken o síle 20-25 cm, šířce cca 50 cm a délce do 10 metrů) s dřevěným podsebitím. Na začátku 19. století byl kostel omítnut bílou omítkou, proto není na první pohled zřejmé, že je celý dřevěný. Bohaté barokní zařízení je z let 1718-22 z okruhu Braunovy dílny. Ve zvonici jsou zvony z let 1606 a 1612.
Lázně Bělohrad
Původní kostel připomínán roku 1354, zpustl ve třicetileté válce, dnešní barokní stavěn v letech 1689-1700. Je 34 metrů dlouhý, 11 metrů široký a 19 metrů vysoký. Presbytář zaklenut eliptickou kupolí s osmibokou lucernou, závěr konchou s výsečemi, v lodi tři pole valené klenby na pásech. Obraz Všech svatých na hlavním oltáři je od akademického malíře A. Mühla z roku 1889, kolem obrazu je iluzivní malovaná architektura hlavního oltáře od J. Kramolína z doby kolem roku 1750. Z původního kostela se dochovala cínová křtitelnice z roku 1545 s podobami sv. Petra, sv. Pavla a sv. Jakuba.
Kostel v zaniklé vsi Byšičky postaven původně ve 12. století v románském slohu, z něho se dochovala jen apsida za oltářem. Ve 13. století byl přistavěn presbytář a loď, upravená v roce 1718. V roce 1850 přistavěna hranolovitá věž s novým zvonem, který byl ukraden z původní dřevěné zvonice. Kostel je podélný s širokou, téměř čtvercovou lodí, pětibokým presbytářem s půlkruhovou, zevně polygonální, apsidou v ose a hranolovou věží před západním průčelím. Apsida zaklenuta konchou a oddělena od presbytáře půlkruhovým triumfálním obloukem, presbytář a loď plochostropé. Na novodobém hlavním oltáři hodnotná soška Piety z poloviny 18. století.
Libáň
Kostel vznikl současně se založením města. V roce 1753 postavena nynější stavba s barokním vybavením z roku 1755.
Novobarokní kaple z roku 1914 postavena podle návrhu V. Pasovského z roku 1910.
Lískovice
Kostel s pozoruhodným portálkem vznikl před rokem 1357, v jádře gotický ze 14. století. Po roce 1563 byl v průčelí vyzděn renesanční etážový štít. Obnoven roku 1787, restaurován roku 1923, starobylý ráz kostela s vysokým krovem nebyl při tom narušen. Kostel je jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem. Vnitřek plochostropý, ve zdi za hlavním oltářem gotický sanktuář z 2. poloviny 14. století. Vnitřní zařízení z 19. a 20. století. V 90. letech se kostel nacházel v havarijním stavu, od té doby je postupně opravován.
Lužany
Původně gotický kostel připomínán roku 1360, opraven barokně v letech 1728-29, nový vystavěn klasicistně v letech 1797-1805 podle plánů J. Thomy zednickým mistrem V. Kracíkem a tesařským mistrem J. Jusou. Je jednolodní, obdélný, s půlkruhově uzavřeným presbytářem. Presbytář sklenut valeně s výsečemi a v závěru konchou, loď plochostropá. Zařízení z 2. poloviny a konce 19. století od J. Stoklasy, cínová křtitelnice z roku 1604 od konváře J. Křepelky z Kutné Hory.
Kostel připomínaný ve 14. století, ve 2. polovině 17. století byl zbarokizován. Je obdélný, jednolodní, se čtvercovým presbytářem, s průčelní jednopatrovou věží s cibulovou bání. Presbytář a sakristie sklenuty křížem, loď je plochostropá, s dřevěnou kruchtou. Vnitřní zařízení ze 17. – 19. století, hlavní oltář raně rokokový, rámový, s původním obrazem sv. Jiljí a se sochami sv. Vojtěcha a Prokopa, z doby kolem roku 1740.
Miletín
Původně gotický kostel ze 13. století, rozšířen roku 1607, obnoven v letech 1662 a 1766, vyhořel roku 1846, regotizován a na západní straně rozšířen A. Cechnerem roku 1899. Je jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem, k němuž na jižní straně přiléhá pravoúhlá kaple, po severní straně čtvercová sakristie s oratoří v patře. Presbytář sklenut dvěma poli původní křížové žebrové klenby na figurálně a rostlinně zdobených konzolách, loď sklenuta třemi poli pseudogotické křížové žebrové klenby. Zařízení pseudogotické, většinou podle návrhů A. Cechnera. Obraz Zvěstování Panny Marie od J. Hellicha, v jižní kapli řezaný krucifix z doby kolem roku 1740, cínová křtitelnice z roku 1520 od Mistra Václava z Hradce Králové. U kostela zvonice, zvýšena roku 1586, v přízemí bosovaný portál se znaky a valeně klenutý průchod.
Milovice u Hořic
Původně gotický kostel, připomínaný roku 1384, přestavěn roku 1613 a barokně v letech 1748-58. Je jednolodní, obdélný, s trojboce uzavřeným presbytářem, k jehož severní straně přiléhá hranolová věž s cibulovou bání. Presbytář sklenut jedním polem placky a v závěru konchou s lunetami, loď sklenuta třemi poli pruské klenby, oddělenými pásy. Oltáře od B. Suchardy z Nové Paky z roku 1907, pouze sochy andělů na nich jsou barokní z poloviny 18. století.
Mlázovice
Barokní kostel postaven v letech 1725-31 na místě dřevěného, připomínaného již roku 1360. Nový kostel měl dřevěnou střechu, věž byla postavena až roku 1760 a byly do ní přeneseny zvony ze zvonice stojící vedle kostela. Nejstarší a největší byl ulit hradeckým zvonařem Eliášem roku 1593. Kostel je jednolodní, obdélný, s čtvercovým presbytářem se sakristií po severní straně a s věží s cibulí v západním průčelí. Presbytář sklenut klášterní osmibokou klenbou, loď plochostropá. Zařízení pozdně rokokové z konce 18. století, boční oltáře s obrazy J. Scheiwla z roku 1903.
Hřbitovní kaple postavena roku 1891. Do zvonice byl přenesen obecní zvonek z mlázovické radniční budovy, pocházející z roku 1614. V roce 1985 byl instalován nový zvon z příbramského zvonařství Manoušek.
Gotický kostel byl vystavěn před rokem 1341. Je jednolodní, obdélný, s pětiboce uzavřeným presbytářem s obdélnou sakristií po severní straně. Presbytář sklenut šestidílnou paprsčitou klenbou, sakristie gotickou valenou klenbou, loď je plochostropá. Před kostelem drobná hranolová dřevěná zvonice.
Barokní kostel postaven na místě staršího jičínskými jezuity, stavba dokončena roku 1721, Je jednolodní, obdélný, s půlkruhově ukončeným presbytářem s boční sakristií a s věží v západním průčelí. Kostel sklenut valeně s výsečemi, na klenbě ve štukových rámcích malby J. Podlipného z roku 1900. Zařízení barokní, hlavní oltář z doby kolem roku 1740 s obrazem sv. Petra a Pavla a sv. Vavřince v nástavci.
Nová Paka
První zmínka o kostele je z roku 1357, tehdy byl dřevěný, bez věže. Roku 1564 vyhořel při požáru města, proto byl postaven nový, z kamene, bez věže a presbytáře, jen s prostým dřevěným stropem. V letech 1783-87 byl kostel přestavěn, byl prodloužen přístavbou presbytáře a sakristie, kůru a věže, podepřen opěrnými pilíři. Věž byla zakončena nízkou barokní bání. V roce 1799 byly do kostela pořízeny varhany od pražského varhanáře J. Horáka. Vyhořel roku 1827, opraven roku 1843, v roce 1872 při opravě dostal kostel novou siluetu – štíhlou gotizující věž. Kostel je jednolodní, s půlkruhově uzavřeným presbytářem se sakristií po severní straně a hranolovou věží nad západním průčelím. Vnitřek sklenut pruskými klenbami na pásech a valenou kjlenbou s výsečemi v závěru. K velké změně interiéru došlo v roce 1903, kdy na místo hlavního barokního oltáře byl postaven nový hlavní oltář z pískovce, oltářní obraz sv. Mikuláše od Josefa Kramolína z roku 1793, dostal nový secesní rám. Ve věži kostela bývalo 5 zvonů, čtyři zvony byly zrekvírovány za první světové války, zbylý „umíráček“ pak za druhé světové války v roce 1942.
Barokní klášterní kostel postaven v letech 1709-24. Kostel zčásti vyhořel roku 1858 a 1865, obnoven roku 1926. Je jednolodní na půdorysu obdélníka se zkosenými rohy, do něhož vepsáno pět napříč položených průnikových elips, z nichž střední je zdůrazněna velikostí. Při jihovýchodním nároží lodi při hlavním průčelí hranolová věž. Před kostelem kryté schodiště, vedoucí z města, postavené roku 1737 a znovu v roce 1906. Prostup elips vyjádřen v klenební soustavě českých placek, na klenbách fresky na téma legendy sv. Františka z Pauly a legendy mariánské z doby kolem roku 1770, pravděpodobně od J. Kramolína. U iluzivního hlavního oltáře sochy andělů, sv. Františka a sv. Benedikta z doby před polovinou 18. století.
Kostel postaven koncem 17. století, přenesen roku 1930 místním sběratelem Otto Kretschmerem z Obavy na Podkarpatské Rusi. Je dřevěný z 18. století, s věží z roku 1788. V interiéru bohatě řezaný hlavní oltář z konce 17. století, ikonostas z roku 1812, množství pozdně gotických soch. Po roce 1989 byl kostel v restituci navrácen dětem O. Kretschmera. Ty kostel nechaly znovu vysvětit a propůjčují ho řeckokatolické i římskokatolické církvi.
Kaple postavena na místě starší kapličky v letech 1700-09, věž přistavěna roku 1765, kaple opravena v roce 1867. Je to jednoduchá jednolodní stavba s půlkruhově uzavřeným presbytářem se sakristií po západní straně a hranolovou věží v hlavním průčelí. Presbytář zaklenut valenou klenbou a konchou, v lodi imitovaná zrcadlová klenba.
Budova Husova sboru postavena podle návrhu architekta Josefa Kavana, dokončena byla v roce 1937. Jedná se o zděnou trojlodní stavbu na podélném půdorysu s věží v hlavním průčelí. V modlitebně, která má rozměry cca 13,5 x 15 m, jsou obě postranní lodě odděleny od střední části vždy dvojicí kulatých sloupů. Střecha budovy je valbová, střecha věže je rovná, na vrcholu osazená papežským křížem. Původní zvony, umístěné ve věži kostela, byly zrekvírovány v průběhu druhé světové války. Nyní jsou zde umístěny tři zvony z roku 1868, které sem byly přeneseny ze zrušeného kostela v Rudníku.
Budova sboru patří Jednotě bratrské již od roku 1899. V letech 1904 a 1911 byly provedeny stavební úpravy a modlitebna zvětšena. V roce 1953 byla nejstarší část budovy zvýšena o dvě patra, po sametové revoluci proběhla rozsáhlá rekonstrukce, jež dala budově dnešní vzhled.
Pseudorománská kaple v domě kongregace Milosrdných sester postavena B. Moravcem roku 1892. Zařízení současné od bratří Bušků ze Sychrova.
Barokní kostel z počátku 18. století, obnoven roku 1846. Kostel zevně obdélný, loď upravena centrálně do osmistěnu, sklenuta plackou, presbytář též sklenut plackou. Zařízení ze 17. – 18. století, hlavní oltář rokokový, rámový, s obrazem Nanebevzetí a hodnotnými sochami sv. Joachima a Anny. Roku 1860 byly na kostelní věž umístěny hodiny. V roce 1981 proběhla generální oprava kostela. Dřevěná šestiboká zvonice z roku 1601 postavena na místě, kde stála původní.
Kostel z let 1864-65 od Č. Říhy.
Ostroměř
Kostel, často označován jako kaple, postaven roku 1915 podle plánu architekta Dufka z Hořic. Oltář zhotovil truhlář Tomeš z Hořic, obraz Nejsvětější Trojice na oltáři namaloval farář Eduard Neumann. Slavnostní vysvěcení proběhlo až po válce – 22. května 1921. Velká oprava proběhla na konci 80. let 20. století, poslední oprava v roce 2009.
Monumentální dvouvěžový barokní kostel z let 1772-80 postaven podle plánů stavitele Filipa Hegera na místě staršího, připomínaného roku 1355. Zcela dokončen a vysvěcen byl až roku 1797. Restaurován byl v roce 1904. Je podélný, na křížovém půdorysu, s presbytářem půlkruhově uzavřeným, se sakristií po severní straně a dvouvěžím v západním průčelí. Prostor v křížení sklenut callotou, ramena plackami. Na klenbě jsou fresky z legendy o sv. Kříži od J. Redelmayera a J. Hagera z roku 1779. Zařízení rokokové od Martina Jelínka z Kosmonos, doplněno roku 1890 dvěma oltáři od J. Krejčíka.
Raně barokní kostel postaven v letech 1663-70, vysvěcen roku 1671. Je jednolodní, obdélný, s trojboce uzavřeným presbytářem, západní průčelí vrcholí vysokým štítem. V lodi při obou bočních stěnách tribuny na mohutných pilířích s průchody, v západní části kruchta, pod tribunami kaple. Kostel sklenut valeně s výsečemi, na klenbě bohatá štuková dekorace a rámy. Hlavní oltář rokokový kolem poloviny 18. století, boční oltáře raně barokní ze 70. let 17. století z Valdického kláštera.
Barokní kaple z 2. poloviny 18. století je dílem F. Hegera. Čtvercová stavba se segmentovým presbytářem (nikou), se zvoničkou na střeše. Vnitřek je plochostropý, v nice rokokový oltář, rámový, z doby kolem roku 1760. V roce 2012 byla kaple opravena.
Gotický kostel připomínán roku 1357. Dnešní stavba pozdně gotická z doby kolem roku 1500. Dřevěná zvonice u kostela z konce 17. století.
Původně gotický kostel z konce 14. století, do roku 1679 zasvěcen sv. Petru, nově zřízen ve 2. polovině 17. století, zvláště od roku 1691, v letech 1840-41 přistavěna místo dřevěné zvonice věž J. Opolzerem, restaurován roku 1896. Je jednolodní, obdélný, s půlkruhově uzavřeným presbytářem s pravoúhlou sakristií v ose a s hranolovou věží v západním průčelí. Presbytář sklenut valeně s výsečí a v závěru konchou, loď plochostropá. Zařízení barokní, hlavní oltář rámový, rozvilinový, z roku 1704 od J. Bzeneckého ze Soběraze.
Kostel původně ze 14. století, znovu vystavěný v letech 1785-87. Pozdně barokní stavba je obdélná, jednolodní, s pravoúhlým presbytářem, se sakristií po severní a předsíní na západní straně lodi. Vnitřek je plochostropý. Hlavní oltář je pozdně rokokový, rámový, opraven roku 1899. Dřevěná šestiboká zvonice u kostela z roku 1930 je kopií barokní stavby ze 17. století.
Slatiny
Na místě původního kostela postaven v letech 1761-63 s využitím obvodových zdí staré kostelní stavby, lucerna báně upravena roku 1869, kostel obnoven roku 1944. Je rokokový výraznými gotizujícími prvky, jednolodní, o téměř čtvercové lodi, se zevně polygonálním, uvnitř segmentově uzavřeným presbytářem s obdélnou sakristií po severní straně. Kostel kryt mansardovou střechou, střední kupole bání s lucernou, na obou koncích střechy jsou štíhlé sanktusníky. Loď kryta kupolí s lucernou na pendantivech, presbytář a prostor nad kruchtou plackou. Na klenbách fresky od J. T. Suppera z doby kolem roku 1763. Zařízení rokokové z doby kolem roku 1763, dílem jednoho řezbáře. Z původního gotického kostela pochází kamenná křtitelnice z poloviny 15. století a na ní stojící cínová křtitelnice z roku 1593. U hřbitova s kostelem dřevěná zvonice z poslední čtvrtiny 17. století. V přízemí čtyřboká se zkosenými nárožími, na kvádrovém soklu.
Sobčice
Kostel původně gotický, nově vystavěn v pozdním v pozdním baroku v letech 1761-63 A. K. Schmidtem z Prahy. Věž postavena v letech 1775-77. Je jednolodní, obdélný, s půlkruhově uzavřeným presbytářem s přilehlou čtvercovou sakristií po severní straně a s hranolovou věží v západním průčelí. Střed lodi ne severní i jižní straně rozšířen mělkými eliptickými výklenky. Presbytář sklenut jedním polem pruské klenby, v závěru konchou s lunetami, loď sklenuta třemi poli placky, oddělenými pásy. Zařízení barokní a rokokové, hlavní oltář z roku 1761 vyřezal J. Procházka z Chrudimě, štafíroval J. Bzenský z Jičína, obraz od V. Krčmy z Chrudimě nahrazen moderním.
Sobotka
Goticko-renesanční kostel postavil v letech 1590-96 snad Petr Vlach. V 1. čtvrtině 18. století byly zbořeny kaple nesoucí empory, roku 1828 byla snížena věž, roku 1885 se zřítila klenba lodi. Za Mockerovy restaurace byla klenba nahrazena dřevěným stropem, při renovaci v letech 1936-40 obnovena klenba ze železobetonu. Je jednolodní, obdélný, s protáhlým, polygonálně zakončeným presbytářem. Presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami a sítí žeber, loď sklenuta valenou železobetonovou klenbou s lunetami. Vnitřní zařízení bohaté, pozdně barokní, se sochařskou výzdobou, vesměs z dílny J. Jelínka z Kosmonos z doby kolem roku 1740. Hlavní oltář rámový, s obrazem sv. Maří Magdalény, připisovaným J. P. Molitorovi. Varhany rokokové z roku 1748, od varhanáře Tuchmanna.
Barokní kostel z let 1754-60, rozšířený roku 1783.
Gotický zámecký kostel z 50.-60. let 14. století. Velmi kvalitní vnitřní zařízení renesanční a raně barokní kolem roku 1600. U vchodu náhrobek Jiřího Pruskovského z roku 1584 a jeho ženy Uršuly z Lobkovic.
Raně gotický kostel pochází z 4. čtvrtiny 13. století. Postaven byl na místě starší sakrální stavby. V letech 1694-95 byl nákladem Františka Josefa Schlika stavebně upraven. Oltář a kazatelna jsou z 18. století.
v lokalitě U kostelíčka
K prostému gotickému kostelíku z počátku 15. století se vztahuje místní pověst o ztracených v lese a zázračně nalezených dětech dřevěnického rytíře. Hlavní oltář je z roku 1663, pískovcová křtitelnice z roku 1659.
Svatojanský Újezd
Původní dřevěný kostel připomínán jako farní roku 1352, opraven byl v roce 1691, kdy byl zvenčí i zevnitř obložen cihlami a kamenem a omítnut. V roce 1883 byl pro špatný stav uzavřen a zbourán. Dnešní pseudogotický je z roku 1887. Je jednolodní, obdélný, se čtyřbokým presbytářem, ke kterému je z jižní strany přistavěna čtyřboká sakristie. Ze štítu na západním průčelí vyčnívá vížka z pískovcových kvádrů, slouží jako zvonice. Vnitřek je plochostropý, zařízení současné s novostavbou. Náhrobní kámen v interiéru Jana Jiříka z Chodce z roku 1606.
Gotický kostel z 60. let 14. století. Zařízení kostela novogotické z 2. poloviny 19. století, krucifix z roku 1780.
Úlibice
Barokní kostel postaven roku 1716, opraven roku 1821. Je jednolodní, obdélný, s půlkruhově ukončeným presbytářem se sakristií a s hranolovou věží v západním průčelí. Presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami, loď plochostropá. Zařízení barokní, současné se stavbou či o málo starší. Hlavní oltář z roku 1723 s obrazem Zvěstování Panny Marie od A. Krisana z roku 1882, v nástavci barokní obraz Boha Otce.
Kostel postaven již před rokem 1355, jeho presbytář byl nově vystavěn v roce 1581 a loď Janem Baptistou Vlachem v roce 1611. Je stavbou české lidové pozdní renesance. Opraven byl v roce 1936. Jednolodní obdélný kostel s pětiboce uzavřeným presbytářem, s obdélnou sakristií po severní a hranolovou věží po jižní straně. Presbytář sklenut jedním polem křížové žebrové klenby a v závěru paprsčitě, loď sklenuta dvěma poli křížové klenby s hřebínkovými žebry. Vnitřní zařízení pseudogotické, z doby kolem roku 1880 od J. Stoklasy. Uvnitř kostela jsou staré pískovcové a mramorové náhrobníky, jeden z nich s ostatky Mikuláše Bořka Dohalského z Dohalic.
Novorománský kostel stojí na místě původní dřevěné kaple z roku 1726. Ta byla zbořena a 25. dubna 1877 byl položen základní kámen dnešního kostela, jehož výstavba byla dokončena roku 1879. Pětiboká hlavní loď je obdélného půdorysu, dělená jednoduchými opěráky a je zakryta sedlovou střechou. Přiléhající presbytář, rovněž obdélníkový, je zastřešen valbovou střechou. K němu při jižním průčelí je přistavena sakristie se sedlovou střechou. Střechy lodi, presbytáře a sakristie jsou kryty červenými eternitovými šablonami. Dominantou stavby je pravoúhlá čtyřpatrová hranolová věž při severním průčelí presbytáře se zdobenou jehlancovou střechou z falcového plechu na vrcholu ukončena makovicí s křížem.
Barokní kostel z roku 1726. V interiéru novogotické zařízení.
Vysoké Veselí
Základ barokního kostela pochází z let 1770-73. Ten však roku 1835 vyhořel a po požáru byl v letech 1839-40 empírově a pseudobyzantsky přestavěn Aloisem Turkem z Nového Bydžova do své nynější podoby. Restaurován byl v roce 1883. Je jediným kostelem v Čechách, zasvěcený tomuto světci. Je trojlodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem, s obdélnou sakristií po severní straně a s hranolovou věží v západním průčelí. Široká hlavní loď oddělena od úzkých bočních lodí pilíři, sklenuta valeně, boční lodi sklenuty příčnou valenou klenbou, presbytář sklenut plackou, sakristie valenou klenbou s lunetami. Hlavní oltář empírový z let 1849-50 od J. Suchardy.
Kaple z roku 1910.
Raně gotický kostel z 2. poloviny 13. století, upravený barokně.
Cihlový kostel doložen již v letech 1356 a 1369. Barokně upraven v letech 1701-04. V presbytáři jsou opěráky a gotická okna s původními kružbami a zbytky sklomaleb. V severní stěně lodi gotický portál. Hlavní oltář je pozdně rokokový z roku 1821.