Barokní, původně hornický kostelík z roku 1682.
Pozdně barokní toleranční evangelický kostel z roku 1786.
Jihlava
Barokní kostel z let 1680-89, jednolodní se třemi páry bočních kaplí a plochým závěrem, postaven italským stavitelem Jacopo Braschou. Rozměrná nástropní freska z roku 1717 od K. Töppera, barokní vyřezávaná kazatelna od Tobiáše Süssmayera z roku 1771. Pýchou kostela jsou dvě unikátní gotické plastiky – Pieta z konce 14. století a tzv. Přemyslovský kříž – socha Ukřižovaného z poloviny 14. století.
Původně raně gotický farní kostel byl založen před rokem 1220, v rámci stavebních oprav po požáru v roce 1256 byl prodloužen presbytář. Jeho chór byl vysvěcen olomouckým biskupem v roce 1275 a celková výstavba kostela trvala až do konce 14. století. Při obnově po požáru v roce 1523 došlo k úpravám severní lodi vč. zbudování empory roku 1563. Roku 1702 byla v rámci barokizace stavby na severní straně hlavní lodi zbudována kaple Panny Marie. V letech 1898-1900 proběhla rozsáhlá puristická úprava chrámu pod vedením architekta Richarda Völkla, v jejímž rámci byl interiér i exteriér regotizován. Jde o trojlodní halový kostel s dlouhým presbytářem a dvěmi nestejně vysokými věžemi v průčelí. Počátkem 14. století byla postavena severní – strážní – věž, vysoká 63 m. Asi o sto let později byla postavena jižní věž – zvonová, která byla postupně snížena, protože se začala vyklánět ze své osy. V ní je zavěšen zvon Zuzana z roku 1563, jeden z největších u nás (výška 1,82 m, průměr 2,3 m, hmotnost 7084 kg). Mobiliář kostela je převážně barokní, doplňuje ho několik významných sochařských děl, např. vrcholně gotické plastiky sv. Kateřiny a sousoší Piety z doby před rokem 1400 vedle několika dalších a zlacená renesanční křtitelnice z roku 1559.
farnost u sv. Jakuba
Minoritský románsko-gotický kostel byl postaven krátce po roce 1250. Z nejstaršího období jsou obvodové zdi, klenby lodí a tři páry hmotných arkád. Jde o trojlodní baziliku s krátkou příčnou lodí, dlouhým kněžištěm a věží z poloviny 14. století, která nemá základy a stojí nad křížením lodí. V interiéru cenné výmalby a plastiky světic.
Gotický kostel z roku 1247 s gotickým portálem jako součást dominikánského kláštera zrušeného za vlády Josefa II. Ve 13. století byly dokončeny obvodové zdi, vstupní portál a triumfální oblouk, zaklenutí kostela se uskutečnilo až v 80. letech 14. století pod vlivem stavební hutě Petra Parléře. V roce 1871 byl kostel zrušen a předán armádě k užívání až do roku 1947. Dnes slouží kostel Církvi československé husitské.
Kostel patří k nejstarším dochovaným kamenným stavbám na Jihlavsku. Byl postaven krátce před rokem 1200, což dokládá nález románských základů presbytáře. V druhé polovině 13. století získal raně gotickou podobu. V závěru 15. století bylo vybudováno nové kněžiště se síťovou klenbou, na počátku 17. století byla provedena renesanční přestavba – zdi lodi byly zvýšeny a ukončeny klenbou s lunetami. Dnešní podoba kostela je výsledkem barokní přestavby z konce 18. století. U západního vchodu je obraz spícího horníka, připomínající zašlou slávu jihlavského dolování stříbra.
Novogotický evangelický kostel byl postaven podle návrhu A. Netsche a byl pojmenován na počest protestantského kazatele Pavla Sperata, který působil v Jihlavě v letech 1522-23. 15. srpna 1875 byl položen základní kámen a k slavnostnímu vysvěcení došlo 18. října 1878. Kostel měl původně dva zvony, jeden z nich byl zabaven v roce 1916, druhý slouží dodnes. Roku 1903 bylo instalováno plynové osvětlení, v roce 1913 byl upraven do dnešní podoby. Po částečných opravách v letech 1928, 1949, 1975, byla v roce 1995 opravena fasáda a v roce 1999 instalovány nové věžní hodiny.
kostel
Původně pozdně románský kostel z poloviny 13. století, přestavěný pozdně barokně roku 1805. Zachován portál a presbytář z roku 1250.
Barokní kostel z let 1726-28, první v českých zemích zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Stavba křížového půdorysu je uvnitř dlouhá 25 metrů, široká 8,9 a vysoká 28 metrů. 10. června 1830 byl kostel zapálen bleskem, při rekonstrukci byla částečně pozměněna původní podoba této stavby, např. kopule s osmi okny, tzv. laterna nad klenbou. V roce 1848 byly do věží kostela zavěšeny nové zvony, vážící 96 a 65 kg, oba však byly v průběhu 1. světové války zkonfiskovány. V sobotu 18. srpna 1934 opět blesk zasáhl obě věže kostela, které se vznítily a padly na střechu kostela. Po požáru byl kostel opraven, střecha pokryta taškami a opatřena hromosvodem. Poté kostel postupně chátral, až v letech 1991-92 byla provedena jeho generální oprava, při které byl do kostela zaveden elektrický proud, střechy věží byly pobity měděným plechem. Nad hlavním vchodem je umístěn kamenný erb hraběte Františka Antonína z Lichtenštejna-Kastelkornu a jeho manželky Marie Anny z Hallweilu. Malé jednomanuálové varhany jsou zřejmě dílem významného varhanáře Václava Pantočka z Dačic. V roce 1993 byly restaurovány Dušanem Doubkem z Jihlavy.
Mrákotín
Základ kostela je pozdně gotický z 2. poloviny 15. století. výrazně přestavěn v klasicistním slohu byl v letech 1806-07. Hlavní oltář byl postaven roku 1872 a v roce 1877 byl přistavěn kůr a postaveny varhany. V roce 1989 byl kostel pokryt novou měděnou střechou a v roce 1992 byly instalovány nové lavice. Obětní stůl je vyroben ze žuly mrákotínského lomu a instalován byl v roce 2009.
Nová Říše
Dvouvěžový barokní kostel z let 1677-1707. Stavba byla zahájena stavitelem Pavlem Weinbergerem, po zničujícím požáru roku 1683 byl chrám dokončen Bartolomějem Hasslerem. Freskami vyzdobil kostel v letech 1766-67 Johann Lucas Kracker, obrazy jsou od J. J. Steinera. Nad hlavním oltářem je obraz sv. Petra a Pavla od benátského malíře Adama Enze z roku 1705. Řezbářsky cenné lavice jsou z roku 1696 a kazatelna z doby kolem roku 1700.
Kostel z roku 1788.
Polná
Barokní trojlodní děkanský kostel postaven v letech 1699-1707 podle plánů italského mistra Dominika de Angeli na místě bývalého gotického kostela Matky Boží z poloviny 13. století, který byl v roce 1699 zbořen. Ve dnech 7. - 13. září 1707 byl chrám vysvěcen, poté v letech 1707-08 byl ještě dozdoben štukovou a freskovou výzdobou na stěnách, stropech a valené klenbě italskými mistry z Florencie. Fresky zhotovil malíř Luca Antonio Colomba a štuky Giacomo Antonio Corbellini. Kostel je jednou z největších barokních staveb v ČR, je 63 m dlouhý, 26 m široký a 22m vysoký. Věž sahající do výšky 64 m byla postavena v roce 1895 podle návrhu arch. Františka Schmoranze, když původní věž shořela při požáru v roce 1863. Hlavní loď a presbytář sklenuty valenou klenbou s lunetami, boční lodi sklenuty plackami a pásy. Hlavní oltář je rozlehlá sloupová architektura s obrazem Nanebevzetí Panny Marie (snad od I. Raaba) z doby kolem roku 1720. Kromě hlavního oltáře je po stranách ještě osm menších bočních oltářů. Velké barokní varhany z roku 1708 jsou dílem Davida Siebera, protestantská cínová křtitelnice z roku 1617 je dílem místního cínaře Dopplera.
Kostel založený po roce 1440 sloužil původně jako kaple pro chovance špitálu. Roku 1588 byl obnoven, původní dřevěný strop byl nahrazen renesančním klenutým. K dalším stavebním úpravám došlo v letech 1684, kdy bal barokizován, a 1863. V roce 1894 byla dokončena dva roky trvající pseudogotická přestavba podle projektu arch. Roberta Niklíčka, při které došlo bohužel k necitlivému zničení původních fresek z 15. století. Kostel postaven na půdorysu pravidelného obdélníka, s rovně uzavřeným závěrem v šířce lodi, při západní straně presbytáře sakristie. Vnitřek sklenut valeně s lunetami, sakristie klenuta dvěma poli sklípkové klenby z 1. poloviny 16. století. Zařízení kostela pseudogotické.
Barokní hřbitovní kostel postaven v letech 1720-25. Vyhořel roku 1823, kdy byla zničena věž, znovu vystavěná roku 1862. Stavba na půdorysu řeckého kříže, s rameny pravoúhle uzavřenými. Na východní straně za presbytářem hranolová věž se sakristií v přízemí. Centrální prostor sklenut plochou kupolí, ramena kříže valeně. Fresky na stropě z let 1749-50 pocházejí od chrudimského malíře Josefa Cereghettiho, vyřezávaný hlavní oltář od Brokoffova žáka, místního rodáka Václava Viktora Morávka.
Gotický kostel z 1. poloviny 14. století, prodloužen roku 1488, vypálen roku 1647, obnoven roku 1658, vížka nad presbytářem z roku 1688 nahrazena roku 1873 novou podle návrhu A. Klusáčka. Roku 1785 kostel zrušen, obnoven roku 1795, loď opatřena novým rákosovým stropem roku 1869. Kostel upraven roku 1910 podle návrhu architektů Duchka a Heraina. Je jednolodní, obdélný, s pětiboce ukončeným presbytářem, zevně s opěráky. Presbytář sklenut křížově a v závěru dvěma cípy hvězdicové klenby, loď plochostropá. V interiéru gotické nástěnné fresky z 15. století. Oltáře jsou raně barokní sloupové architektury s volutami, hlavní oltář z roku 1683, s obrazem sv. Kateřiny z roku 1658, opraveným roku 1683 malířem Moravcem, dva boční oltáře z let 1686 a 1687.
Synagoga z roku 1682, po četných požárech byla vždy znovu přestavěna, naposledy roku 1863. Z původního barokního vzhledu synagogy se zachovala čtyři typicky protáhlá okna s lomeným obloukem a fragment nejstarší výmalby, odkrytý při rekonstrukci v roce 1998. V zadní části byla vystavěna galerie s šesti dřevěnými sloupy, počátkem 19. století zde byly umístěny dřevěné stolice pro 80 žen, v hlavním sále se v té době nacházelo 118 míst pro muže. Jako svatostánek přestala synagoga sloužit v roce 1943, poté sloužila Církvi československé husitské, nebo jako skladiště barev a chemických hnojiv. V roce 1994 byla vrácena Federaci židovských obcí v Praze a v roce 1998 opravena, dnes slouží jako Regionální židovské muzeum.
Kaple postavena roku 1894 podle návrhu architekta Roberta Niklíčka. V její blízkosti je Kalvárie s třemi kamennými kříži a čtyřmi kapličkami ve svahu ke kapli. V 90. letech 20. století byla kaple s kapličkami opravena.
Původně gotický kostel z počátku 14. století. Věž byla vybudována v roce 1852, v ní byly umístěny dva zvony odlité v letech 1510 a 1602. Kostel je jednolodní, obdélný, s polygonálně ukončeným presbytářem. V letech 2012-13 byla provedena oprava věže.
Smrčná
Kostel připomínán již ve 14. století jako farní. 20. května 1916 kostel do základů vyhořel, zničeny byly oba dva zvony z 16. století. Kostel byl obnoven v letech 1931-32, k slavnostnímu vysvěcení došlo 16. srpna 1931.
Střítež
Pozdně barokní hřbitovní kostel z 2. poloviny 18. století je osmiboká centrální stavba, plochostropá, kryta osmibokou bání s lucernou. Zařízení pseudoslohové z 19. století.
Telč
Barokní, původně jezuitský kostel, postavený v letech 1667-79. Jeho architektem byl snad G. D. Orsi. Atypická je orientace boční fasády směrem do náměstí.
Gotická architektura kostela vznikla ve 2. polovině 14. století na místě staršího kostela. Přestavěn byl v 1. polovině 17. století, naposledy v roce 1891.
Hřbitovní barokní kostel je dílem Antonia Scottiho z let 1695-98.
Pozdně gotický kostel, původně románský, architektonicky jednoduchý s hvězdicovou klenbou. Na konci 18. století byl kostel zrušen, odsvěcen a jeho zařízení přesunuto na jiná místa, do poloviny 19. století sloužil jako skladiště. Poté až do první světové války zde bylo městské divadlo. Od roku 1922 patří Českobratrské církvi evangelické, roku 1923 byl slavnostně otevřen. Věž kostela, pozdně románská z 1. poloviny 13. století, je nejstarší dochovanou stavební památkou v Telči. 49 metrů vysoká strážní věž prý bývala o dva a půl metru vyšší a ke snížení pravděpodobně došlo po požáru roku 1655.
Kostel vznikl ve 2. polovině 14. století, později však byl několikrát přestavován a upravován, naposledy v roce 1892. Chrámová dvoulodí je zaklenuté křížovými klenbami na osmibokých pilířích z 15. století. Na kůru kostela jsou umístěny varhany od Václava Pantočka z Dačic, které jsou jeho největším nástrojem vůbec. Na 60 metrů vysoké věži jsou dochovány dva zvony, Jakub z roku 1602 a Marie z roku 1550. Na věž vede 40 kamenných a 105 dřevěných schodů.
Barokní kaple postavena v roce 1653 jako dík za skončení morové epidemie.
V jádře pozdně gotická kaple z konce 15. století, výrazně přestavěna v roce 1724 a v roce 1897. Pověst vypravuje o tom, že těmito místy procházel a zde kázal slavný slovanský světec sv. Vojtěch.
Zámecká hrobní kaple s bohatou výzdobou byla dokončena v roce 1580. Kaple byla přestavěna a honosně vyzdobena proto, aby mohla sloužit jako poslední důstojné místo k odpočinku Zachariáše z Hradce a Kateřiny z Valdštejna. S podobou manželů nás seznamuje renesanční štukový náhrobek ohrazený tepanou a malovanou mříží z roku 1589.
Třešť
Gotický farní kostel z roku 1349, dostavěn ve 2. polovině 15. století, později barokně upraven. V 18. století byla vystavěna nová kruchta, jižní sakristie a panská oratoř. V interiéru pozdně gotická kazatelna a gotické náhrobky. Věž měla tři zvony, které byly v roce 1942 zrekvírovány. O osm let později byl pořízen nový zvon sv. Josef.
Renesanční filiální kostel založen Matějem Vencelíkem z Vrchovišť roku 1526 jako německý luteránský kostel. Roku 1777 bylo přestavěno kněžiště. Kostel obnoven po požáru roku 1824. V roce 1995 byl na věž kostela vyzdvižen nový zvon sv. Kateřina. V červnu 2010 došlo k pádu makovice a kříže z věže kostela, v makovici byly nalezeny dokumenty z let 1870 a 1930. Nově vyrobený kříž byl v září 2010 vysvěcen a znovu usazen.
První písemná zpráva o synagoze pochází z roku 1693, její barokní podoba však známa není. Klasicistní vzhled získala přestavbou po ničivém požáru v roce 1824. Jediná synagoga v českých zemích s arkádovým podloubím v průčelí. K bohoslužebným účelům sloužila do druhé světové války. V letech 1955-57 byla podle projektu architekta B. J. Máčela adaptována na sbor Církve československé husitské. V letech 1993-96 proběhla poslední rekonstrukce budovy.
Pseudorenesanční hrobní kaple rodiny Schumpeterů – Killianů byla vybudována roku 1888. V jejím podzemí je pohřbeno 8 příslušníků obou spřízněných rodin.
Barokní kostel z let 1720-35, opraven byl v roce 1792 a po požáru obnoven v letech 1851-52. Stavba je jednolodní s obdélnou lodí se zaoblenými nárožími a obdélný presbytář se zkosenými rohy. Po stranách presbytáře je sakristie a komora s oratoří v patře, před západním průčelím hranolová věž. V předsíni je kamenná křtitelnice ve tvaru kalicha z 16. století, v lodi dva dětské náhrobníky z roku 1595.
Ždírec
Na místě původního gotického kostela, vyhořelého při požáru obce roku 1890, postaven v letech 1893-94 Josefem Šupichem z Havlíčkova Brodu nový, pseudogotický, obnovený v roce 1930. Je jednolodní, obdélný, s pětiboce uzavřeným presbytářem a s hranolovou věží v průčelí. Presbytář sklenut jedním polem křížové žebrové klenby a paprsčitě v závěru, loď sklenuta čtyřmi poli křížové žebrové klenby. Zařízení pseudogotické, současné se stavbou.