Hřbitovní původně románský kostel z 3. čtvrtiny 12. století upravený barokně v 18. století. První písemná zpráva o kostele spadá do let 1344-50. V apsidě se nacházejí zbytky původních fresek Poslední soud z 12. století. Obvod hřbitova tvoří 108 náhrobních kapliček s unikátními malbami a veršovanými texty zdejšího faráře Víta Cízy postavené v letech 1819-54, kolem roku 1988 byly renovovány.
Původně gotický kostel z 2. poloviny 14. století postaven na starších základech s románskou věží postavenou milevskou stavební hutí. Barokně přestavěn roku 1717.
Románský kostelík založila v 2. polovině 12. století Zdislava, matka Jiřího z Milevska. Pro historický a umělecký význam byl kostel roku 1960 přenesen ze zátopové oblasti na vyvýšené místo. Žebrová klenba presbytáře je snad nejstarší svého druhu v Čechách. Kostel je nazýván Ruffa Ecclesia – tj. červený podle kamene a od toho je i odvozeno jméno bývalé vsi, dnes zatopené vodou Orlické přehrady. Zděná barokní zvonice byla postavena jako kopie.
Původně raně gotický kostel přestavěn v 1. polovině 17. století pozdně renesančně (klenba lodi), později barokně a nakonec empírově (věž a chór). Je jednolodní s pravoúhle zakončeným presbytářem. Presbytář i loď sklenuty křížovými hřebínkovými klenbami se štukovými žebry. Zařízení jednotné od místního sochaře J. Hammera z 2. poloviny 18. století. Hlavní oltář s původními sochami světců a novějším obrazem od J. Führera z 1. poloviny 19. století. V dlažbě kostela zasazeno několik kamenných náhrobníků ze 16. - 18. století.
Původně raně gotický hřbitovní kostel na návrší, později upravovaný. V kostele je náhrobek připomínající rok 1571, kdy při vzpouře poddaných přišel o život majitel panství i se svými syny. Při kostele stojí hranolová zvonice z počátku 16. století s bedněným patrem.
Kaple z roku 1659 s barokním průčelím.
Původně gotický drobný kostel z konce 14. století, jeden z nejpozoruhodnějších středověkých venkovských kostelů v jižních Čechách. Původní gotická kaple, dnes presbytář, má zajímavou křížovou klenbou. Později, zřejmě v renesanci, byla dostavěna loď s plochým dřevěným stropem s ornamentální výmalbou. Renovován byl v 18. století, opravován v roce 1965, 1977 a v letech 2005-07.
Původně raně gotický kostel z roku 1254, obnoven barokně v letech 1717-19 a znovu po roce 1813.
v lokalitě Svatý Jan
Raně gotický kostel ze 13. století s dřevěným patrem věže ze 17. století postaven na ostrohu nad Vltavou. Kostel byl přestavován v letech 1400, 1598 a v 17. století a od roku 1991 staticky zabezpečován. Kostel stojí uprostřed bývalého hradiště, jehož valy jsou v okolí dosud patrny.
Původně románský kostel, goticky přestavěný a později částečně zbarokizovaný. Z románského období zachována část presbytáře a z gotického postranní portál.
Novodobá návesní kaple z roku 1911.
Původně raně gotický kostel, přestavěný roku 1852.
Kostelík zbudován zásluhou obětavých občanů roku 1918.
Raně gotický kostel z poloviny 13. století, rozšířený v 18. století o kruchtu a část zdaleka viditelné věže.
Raně gotický kostel z konce 13. století s věží přistavěnou v 18. století.
Raně gotický kostel z přelomu 12. a 13. století, původně zasvěcený sv. Mikuláši. Tomuto světci je věnována většina fresek ze 14. století na stěnách a stropě. Kostel byl částečně zbarokizován v roce 1761 a roku 1913 rozšířen. Byla příčně vestavěna nová loď do původního kostelíku, z něhož zbyl jen presbytář a věž.
Raně gotický kostel z let 1250-70, dokončený v 17. a 18. století (presbytář, věž, sakristie).
Původně románská trojlodní bazilika z konce 12. století v areálu bývalého kláštera, rozšířena koncem 13. století o gotickou příčnou loď a pětiboce uzavřený chór s žebrovou klenbou. Roku 1420 byl kostel s klášterem vypálen a částečně pobořen husity. Hlavní loď zaklenuta při barokní úpravě před rokem 1648. V té době dostává kostel barokní vnitřní vybavení, věže jsou ukončeny kopulemi. Románský vstupní portál spolu s dvojvěžím je na severní straně kostela. V letech 1897-98, po odstranění barokních kopulí dostaly průčelní věže novorománský vzhled. Stávající vzhled baziliky je z oprav v 90. letech 20. století a z let 2004-06.
klášter MilevskoNa místě původního malého gotického kostelíka zbudovaného před rokem 1524 Jindřichem ze Švamberka postaven novorománský kostel v letech 1863-66 podle projektu Maxmiliána Šimanovského. Jde o trojlodní stavbu s pětiboce uzavřeným presbytářem, s hranolovou věží na západním průčelí. Některé vnitřní zařízení přeneseno ze starého kostela.
Původně románský tribunový kostel založený před rokem 1187. Gotická úprava ze 14. století dnes jednolodního kostela s pětibokým presbytářem, na západě s románskou zvonicí a na severu s dochovaným románským kvádříkovým zdivem. Presbytář a sakristie zaklenuty síťovou klenbou „milevského typu“, s malbami a nápisy ze 16. století vztahujícími se k rodu Hodějovských z Hodějova. Loď je plochostropá s replikou kazetového renesančního stropu. Po obvodu lodi se nacházejí patky gotické klenby. Krov kostela je gotický. V roce 1840 byl kostel uzavřen a až v letech 1883-84 byl nákladně opraven. V románské zvonici jsou zvony z roku 1497 a 1630.
Tzv. „nová synagoga“ postavená v letech 1914-19 podle projektu arch. Střílka z Prahy je ojedinělým spojením empíru a kubismu. Vnější dvouramenné schodiště vede dovnitř na ženskou galerii nesenou kamennými sloupy. Od roku 1956 je majetkem Církve československé husitské.
Původně románský kostel z 12. století, přestavovaný v roce 1694 a v letech 1870-72. Zvonice postavena roku 1670. Věž kostela čtyřpatrová, ve třetím patře na západní straně podvojné románské okno.
V jádru raně gotický kostel z 13. století, barokně přestavěn v 18. století. V interiéru řada náhrobníků.
Husův sbor z roku 1937.
Náboženská obecPůvodně románský kostel má dochovanou sakristii snad z 11. století, chrámovou loď z 2. poloviny 13. století a obnovené fresky ze 14. století. K západnímu průčelí kostela přiléhá hranolová věž, která byla v roce 1724 barokně přestavěna a zvýšena podle projektu A. E. Martinelliho. Po roce 1900 došlo k další přestavbě věže, při které z ní byly v duchu regotizace barokní prvky odstraněny. Ve věži jsou dva zvony – starší z roku 1494 a mladší z roku 1592, který byl za druhé světové války zabaven, ale v létě 1945 byl do věže opět zavěšen. Presbytář tvoří obdélné pole s křížovou klenbou a paprščitě sklenutý pětiboký závěr
Původně gotický kostel z 13. století, přestavěný v 19. století.
Původně gotický kostel ze 14. století, barokně přestavěn v roce 1778 a upraven roku 1914.
Děkanský raně gotický trojlodní kostel ze 13. století původně s dvojicí stejných věží, z nichž jedna byla roku 1489 přistavěna Mikulášem Píseckým do dnešní výšky 74 metrů. Roku 1555 byla značně poškozena požárem. Hodiny sem byly přeneseny roku 1854 ze zbořené hradní věže, visí zde čtyři zvony z dílny Marie Tomáškové-Dytrychové z Brodku u Přerova. Při barokních úpravách kostela v 18. století přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého (1743), novogotické úpravy v 19. století. V interiéru novogotický hlavní oltář od řezbáře J. Krejčíka, na postranním oltáři obraz Panny Marie z 15. století malovaný na dřevě ve zlatě, tzv. Písecká Madona. Cínová křtitelnice je z roku 1587, pneumatické varhany z roku 1902 postavil E. Š. Petr z Prahy.
Původně dominikánský klášter s kostelem byl 20. srpna 1419 za husitských bouří pobořen a obnoven až za třicetileté války roku 1636 v barokním slohu. Roku 1787 byl klášter Josefem II. zrušen a v roce 1796 císařem Františkem určen za kostel pro vojenskou posádku. Výrazné renesanční sgrafitové průčelí je pozůstatek z doby, kdy objekt sloužil jako městská solnice. Na věži visí dva zvony z let 1575 a 1673. Kostel je opačně orientován a jeho půdorys má tvar kříže. Hlavní oltář je ze 17. století, oltáře v kaplích pocházejí z 18. století.
Pozdně gotický až renesanční kostel z roku 1576 vystavěn na původním hřbitově, dnes pietním parku, kde jsou pochováni význační představitelé města, kultury, školství (např. historik August Sedláček, houslista Otakar Ševčík). Vchod do kostela tvoří mramorový portál se znakem města Písku, stěna uvnitř jsou zdobeny renesančními ornamenty. Z mobiliáře kostela se dochovala pozdně renesanční vyřezávaná kazatelna. Dnes objekt slouží jako koncertní a výstavní síň.
Kostel z let 1695-97 postaven na místě staršího kostela ze 13. století. Věž pochází z roku 1719, kruchta z roku 1740. Opravy kostela provedeny v letech 1891 a 1972.
Stavba synagogy dokončena v roce 1870. Dochovalo se ojedinělé architektonické řešení exteriéru v tzv. maurském stylu.
Budova bývalého kina upravena v roce 1949, rekonstruována v letech 1953-55, kdy byla upravena modlitebna a instalovány nové varhany. V letech 1993-97 byla provedena celková rekonstrukce pláště sborového domu a přístupového schodiště. V roce 2002-03 prošel sborový sál mnoha výraznými změnami, mimo jiné byly namontovány kostelní lavice, které nahradili dosavadní sklapovací kinosedačky.
Farní sborPůvodně raně gotický kostel ze 13. století se starým hřbitovem, přestavěný v 18. století a opravený roku 1992.
Raně barokní děkanský kostel z let 1661-62.
děkanství ProtivínRaně barokní kaple z let 1690-1707 postavena Sigmundem Ludvíkem Trauttmansdorfem jako rodinná hrobka. Kolem kaple později zřízen hřbitov, který byl roku 1945 zrušen a změněn v park.
Raně gotický kostel ze 13. století se zajímavou klenbou presbytáře, přestavěný v 19. století (věž a strop).
Kaple postavena roku 1882 na místě původní kapličky. Před kaplí stojí velký kamenný kříž z roku 1851.
Původně raně gotický kostel. Má dvě lodi, jižní z 2. poloviny 13. století, která sloužila katolíkům a severní ze 14. století, která sloužila utrakvistům. V 18. století byly obě lodi propojeny, klenby podpírá silný středový sloup. Další úpravy v roce 1834. Pod dlažbou kostela jsou hrobky rytířů, pánů Radkovců z Drahonic, hroby rodu Vrábských z Mladějovic a Švamberků z Kestřan a několika kněží. Náhrobníky, původně umístěné v kostelní dlažbě, byly roku 1902 přemístěny na vnější jižní stranu kostela a roku 2003 na vnitřní zeď severní lodi. Varhany jsou z roku 1799, v roce 1950 byly elektrifikovány. V kostele jsou dva oltáře, hlavní sv. Vavřince a oltář Panny Marie. Na věži kostela zůstal z původních čtyř zvonů jen zvon sv. Ondřej z roku 1533, ostatní byly zrekvírovány v letech 1917 a znovu, po pořízení nových z roku 1928, v roce 1942. U východní stěny mezi oltáři jsou dvě křtitelnice – kamenná ze 14. století a cínová z 18. století.
Původně gotický kostel ze 13. století, barokně přestavěný v 18. století. Z gotického období zachován portál. Oprava celého kostelního areálu vč. bývalého hřbitova, fary, kaplí a hospodářských stavení dokončena roku 1992. Typická báň kostela se často vyskytuje v Alšových kresbách.
Poutní chrám z let 1730-33 postaven pod vlivem K. I. Dientzenhofera na místě bývalé románské kaple. Kopuli chrámu ozdobil freskou strahovský premonstrát Siard Nosecký. V letech 1761-67 přistavěn barokní ambit se čtyřmi kaplemi.
Kostel postaven roku 1899 ze sbírek krajanů v Americe a sbírek po Čechách. Celkově opraven v roce 2000. Vysoko nad vchodem v nice má zajímavou sochu.
Pozdně gotická kaple postavena v letech 1545-48 Jindřichem ze Švamberka podle pověsti na místě původní poustevny. Oltář s obrazem sv. Anny je barokní z 18. století.
Poutní kaple zasvěcená patronce proti moru byla původně malou kapličkou z roku 1682 u morového hřbitova z roku 1680. Rozšířena byla roku 1719, zrušena v roce 1786 a obnovená roku 1832. Při opravě v letech 1993-94 bylo zjištěno, že konstrukce lodě kaple je hrázděná.
Pozdně gotický kostel z roku 1567, obnovený roku 1777.
Původně gotický kostel ze 13. století s typickým maltézským křížem na věžičce, přestavěn v 16. století.
Pseudoslohový kostel z roku 1851.
Novogotický kostel přistavěn k původně loveckému zámku v letech 1868-75, po požáru obnoven v roce 1881.
Původně gotický kostel z 2. poloviny 14. století. Za třicetileté války, roku 1639, byl kostel vypálen a pobořen, poté vystavěn barokně roku 1689. Má samostatnou patrovou zvonici s bohatě profilovanou korunní římsou z konce 16. století, barokně přestavěnou a dokončenou roku 1768. Ve věži jsou umístěny tři zvony. Nejstarší část kostela – presbytář - pochází ze 14. století. V kostele jsou tři oltáře z 1. poloviny 18. století – hlavní sv. Michaela archanděla a boční Panny Marie a sv. Josefa.