Hřbitovní kostel, postaven na románských základech, je významným projevem české gotiky z 2. poloviny 14. století. Presbytář a loď ze 70. let 14. století, sakristie přistavěna kolem roku 1380, presbytář zaklenut v 1. polovině 16. století, loď roku 1590. kostel je jednolodní, s užším, polygonálně ukončeným presbytářem s obdélnou sakristií po severní straně. Presbytář sklenut valenou klenbou se sítí štukových žeber, loď hřebínkovou křížovou klenbou, sakristie sklenuta neobvyklou obkročnou klenbou. V presbytáři nástěnná figurální malba českých patronů z 2. poloviny 16. století. Uvnitř renesanční kazatelna z roku 1596, pozdně gotická Madona z počátku 16. století, renesanční a barokní náhrobníky. Úpravy v 18. a 19. století, po bombardování v roce 1944, kdy byl silně poškozen a naposledy opraven v roce 1992.
Gotický hřbitovní kostel z let 1406-10, roku 1599 sklenut presbytář a kaple sv. Anny, kostel barokně přestavěn v letech 1739-44. Upraven v roce 1800a rozšířen o sakristii roku 1909, naposledy upravován v roce 1966. Je dvoulodní, obdélný, s obdélným, polygonálně ukončeným presbytářem s obdélnou kaplí sv. Anny po severní a obdélnou sakristií po jižní straně. Presbytář sklenut křížovou hřebínkovou klenbou na volutových konzolách, hlavní i boční nižší loď plochostropé. Na klenbě presbytáře letopočet 1599 a fragmenty patrně renesanční malby. Hlavní oltář sv. Mikuláše z roku 1642, raně barokní, portálový, s gotickou sochou sv. Mikuláše z 2. poloviny 15. století. Kazatelna z doby kolem roku 1700.
Kostel postaven podle návrhu arch. Antonína Möllera stavitelem Eduardem Sochorem z Prahy. Stavba začala 1. května 1912 vykopáním a vybetonováním základů pod věž a pilíře, ostatní základy byly vyzděny. 15. srpna 1912 byl posvěcen základní kámen v presbytáři. V listopadu 1912 byly již betonovány stropy kostela a stavěny krovy. Na jaře 1913 práce pokračovaly a 25. července byl vztyčen kříž na věži kostela. Celá stavba byla odevzdána svému účelu 30. října 1913, kdy kostel posvětil arcibiskup pražský Lev kardinál Skrbenský. První mše svatá byla sloužena 1. listopadu 1913, kdy byl kostel ještě bez lavic, na hlavním oltáři byl jen svatostánek a na bočních jen oltářní kameny. Kostel je postaven ve slohu modernizované basiliky pod vlivem německé moderny a doznívající secese. Je trojlodní s příčnou lodí a kaplovými přístavbami. Prostřední loď je oddělena od bočních mocnými sloupy, které nesou postranní galerie a rozšiřuje se v příčnou loď, do níž ústí 12 metrů široký presbytář, polygonálně ukončený. Ten je vyvýšený o čtyři stupně nad loď kostela. Kostel je dlouhý 55,27 m, příčná loď je 24 m široká, výška od podlahy ke kazetovému stropu je 13 metrů. Věž kostela je vysoká 56,75 m s hodinami z roku 1923. Na věži jsou tři zvony – Tomáš (1913), Václav (1952) a Josef (1599). V kostele je celkem pět oltářů. Nad svatostánkem hlavního oltáře je sousoší Panny Marie Růžencové, pod ní klečí proti sobě dva největší světci dominikánského řádu – sv. otec Dominik, zakladatel a sv. Pius V., papež. Nad celým oltářem se pne baldachýn. Křížová cesta a zpovědnice jsou z roku 1914, kazatelna z roku 1930.
Barokní kostelík postaven roku 1746 podle návrhu O. Kondela, rozšířen roku 1807 A. Barthem o větší obdélnou část, připojenou v pravém úhlu, opraven roku 1893 a pronikavě restaurován v letech 1934-35. Dvoukřídlá, původně obdélná svatyně o dvou obdélných prostorových jednotkách, obdélná přístavba o třech jednotkách, s nepravidelnou sakristií na východní straně. Vnitřek sklenut poli plackové klenby s valenými pásy, v prostorách původní kaple na klenbě fresky patrně od F. J. Luxe. Hlavní oltář z doby kolem poloviny 18. století, rokokový, s postavou Ježíška v zasklené skříni.
Gotický kostel se 102 metrů vysokou věží založen roku 1292 zároveň s městem. Presbytář, sklenutý křížovou žebrovou klenbou, je z roku 1360, trojlodí sklenuto síťovou, hvězdicovou klenbou po roce 1476, počátkem 16. století přistavěna Šternberská kaple. Roku 1525 zapálil blesk jižní věž, která už nebyla obnovena, severní věž shořela roku 1835, opravena byla v roce 1837. Regotizace v letech 1879-83 od J. Mockera, restaurován v letech 1914-20 K. Hilbertem. Svatyně je dlouhá 58 m, široká 26 m a uvnitř vysoká 25 m. Šest oblých sloupů nese žebrovou klenbu a dělí chrám na tři lodi stejné výšky. Na novogotickém oltáři z 80. let 19. století opuková Plzeňská Madona z roku 1390, nejvzácnější umělecký skvost Plzně. V interiéru pozdně gotické dřevěné sochy z let 1460-1510, kamenná kazatelna z období kolem roku 1500, renesanční malovaný epitaf z roku 1612, obraz sv. Maří Magdaleny od D. Tintoretta z roku 1586, náhrobníky z 15. – 18. století. Varhany byly roku 1923 přestavěny tak, aby za nimi vyniklo krásné okno.
Barokní dvouvěžový klášterní kostel postaven v letech 1711-1735 stavitelem Jakubem Augustonem. Je podélný, o třech prostorových jednotkách, vstupní prostora a presbytář na půdorysu obdélníku, hlavní prostor na půdorysu zkoseného čtverce. Vnitřek sklenut plackou, na klenbě jednoduché štukové rámce s freskami od F. J. Luxe. Hlavní oltář z doby kolem poloviny 18. století, sloupový, portálový, s obrazem sv. Anny, se sochami dominikánských světců.
Kostel postaven v pseudorománském slohu podle návrhu arch. J. Svobody a F. Stalmachera v letech 1908-11. V letech 1935-37 byl ke kostelu přistavěn klášter redemptoristů. Jeho dvě věže měří 63 metrů. Ornamentální výzdoba vstupních portálů od sochaře V. Šípa. Všechny oltáře a lavice v kostele jsou provedeny podle návrhu prof. Jana Kastnera. Varhany vyrobené firmou bratří Paštiků byly pořízeny v roce 1915.
Klášterní kostel, trojlodní bazilika z konce 13. století. Trojlodí i presbytář sklenuty kolem roku 1350, ve 2. polovině 15. století postavena věž, zčásti snesená roku 1567, znovu postavena koncem 16. století a barokně upravena roku 1676. Po obléhání Plzně v roce 1618 kostel změněn na konírnu, od roku 1621 opravován a v roce 1636 nově vysvěcen. Na počátku 18. století postupná barokizace kláštera a kostela J. Augustonem - dostavba konventu a úprava věže a západního průčelí. Jedná se o bazilikální trojlodí, s užším, obdélným, pětiboce uzavřeným presbytářem s kaplí Nejsvětější Trojice a hranolovou věží po severní straně a osmibokou kaplí sv. Antonína po severní straně lodi. Gotickému kostelu je představěno barokní průčelí. Presbytář sklenut křížovou žebrovou klenbou na konzoly s rostlinou a figurální výzdobou, trojlodí sklenuto křížovou žebrovou klenbou na jehlancové, nebo kuželové konzoly. V interiéru gotická Madona františkánská z roku 1420. Hlavní oltář z roku 1696 s použitím starších částí. Barokní kazatelnu vytvořil Lazar Widman v roce 1740. Varhany od firmy Rieger z Krnova, pro osazení píšťal použito původní varhanové skříně z roku 1730.
Synagoga postavena podle plánů M. Stezera v letech 1858-59 jako prostá novorománská stavba s dvoupatrovou dřevěnou galerií, dřevěným kazetovým stropem, cihlovou dlažbou a řečništěm na pódiu před svatostánkem na východní straně. Vstup na galerie zajišťují dvě točitá kamenná schodiště po stranách hlavního vstupu do synagogy na západní straně a později přistavěné boční vnější schodiště na straně severní. V roce 1997 byla opravena konstrukce krovu a položena nová krytina z pálených tašek. V prosinci 2001 byla zahájena oprava, při které byly restaurovány okna a dveře, opravena nosná konstrukce galerií a stropu, doplněna dlažba. Od června 2004 je v objektu instalována výstava fotografií, mapující historii židovského osídlení v Plzeňském a Karlovarském kraji.
Synagoga je největší synagogou v České republice, druhou největší synagogou v Evropě a třetí na světě. Základní kámen byl položen 2. prosince 1888, ale po zamítnutí původních plánů tehdejší městskou radou byly nové plány předloženy Emanuelem Klotzem až v roce 1890. Podle těchto plánů stavbu provedl stavitel arch. Rudolf Štech a dokončil ji v roce 1893. V letech komunistického režimu byla synagoga uzavřena a postupně chátrala. V letech 1995-97 byla provedena oprava a na jaře 1998 byla synagoga otevřena pro veřejnost. 20. září 1998 se zde uskutečnila první bohoslužba po mnoha letech.
Kostel, jehož základní kámen byl položen 29. června 1865, byl postaven stavitelem Václavem Danielem jako novogotický. Posvěcen byl 8. září 1869. V roce 1895 byla realizována přestavba věže stav. B. Krohem. V interiéru je obraz Krista-pastýře. Varhany jsou novorenesanční z roku 1885 od Karla Schiffnera z Prahy. Kostel původně sloužil německé evangelické církvi augsburského vyznání, po roce 1945 převzala kostel Církev československá husitská.
Korandův sbor.
Sbor Maranatha postaven roku 1927 podle návrhu arch. J. Blechy.
Chrám Mistra Jana Husi postaven roku 1925 podle návrhu B. Chvojky.
v části Doubravka
Kostel založen biskupem Vojtěchem z rodu Slavníkovců pro benediktinské mnichy v roce 992. Dochována románská (otonská) apsida a jižní část chrámové lodi. Ve 12. století přestavba ještě v románském slohu, další – gotická ve 14. století a barokní v 18. století (úprava věže a oken), obnoven roku 1913. Je jednolodní, obdélný, s pětibokým presbytářem se sakristií po severní straně, apsidou a čtvercovou věží po jižní straně lodi. Presbytář sklenut křížovou klenbou s vyžlabenými žebry, loď kryta rovným stropem, apsida sklenuta konchou. Hlavní oltář z doby kolem roku 1700, kazatelna z 2. třetiny 18. století, kamenná renesanční křtitelnice z roku 1539.
v části Lobzy
Novogotický kostel z roku 1906 je jednolodní, s užším obdélným, trojboce ukončeným presbytářem, průčelí s hranolovou věží. Presbytář a loď plochostropé.
v části Doubravka
Novorománský hřbitovní kostelík postaven podle návrhu J. Farkače, vysvěcen v roce 1900. Centrální stavba na půdorysu řeckého kříže, sklenutá kupolí na pendantivech a v křídlech valenou klenbou. Vnějšek vyzdoben štukovými reliéfy. Až do postavení krematoria sloužil jako obřadní síň.
Barokní kostel z roku 1656, rozšířený a upravený v letech 1713-14 podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky a v letech 1844-46, kdy byl upraven na hrobku rodu Lobkowiczů. Kostel je jednolodní, obdélný, s obdélným presbytářem s užší pětibokou sakristií v ose, průčelí vyvrcholeno hranolovou věží. Presbytář, loď i sakristie plochostropé. Hlavní oltář Panny Marie raně barokní z 2. poloviny 17. století, levý boční oltář renesanční z roku 1610.
Gotický kostel z doby kolem roku 1420, zachován zdobený portál a baldachýny. Je jednolodní, s užším, obdélným, pětiboce ukončeným presbytářem se sakristií po severní straně, v západním průčelí hranolová věž. Presbytář sklenut křížovou klenbou s hruškovými žebry, loď plochostropá. Pozdně renesanční hlavní oltář z roku 1600 od D. Altmanna z Eydenburku, pozdně gotické sochy Madony a sv. Anny z doby kolem roku 1500, renesanční náhrobník z roku 1617.
Kostel z 2. poloviny 14. století, renesančně přestavěn roku 1597, v roce 1815 rozšířen a upraven. Je jednolodní, obdélný, se čtvercovým presbytářem a obdélnou sakristií po jeho straně, po jižní straně lodi hranolová věž. Presbytář sklenut křížovou žebrovou klenbou na jehlancové konzoly, loď plochostropá. Zařízení pseudogotické z roku 1877, podle návrhu B. Wachsmanna, v podkruchtí pozdně gotický reliéf sv. Jiří z roku 1520.