Nové Město
Nové Město
Kostel je součástí starobylého kláštera Emauzy, jedné z nejvýznamnějších gotických staveb Nového Města. V roce 1347 založil tento benediktinský klášter Karel IV. Kostel má síňové trojlodí s žebrovými klenbami na osmi pilířích s trojicí polygonálních chórů. Stavba původně s vysokou gotickou střechou byla v polovině 17. století barokně upravena a byly k ní přistavěny dvě věže. V letech 1880-87 byl kostel zvenčí regotizován a uvnitř upraven v beuronském stylu. Při bombardování Prahy americkým letectvem 14. února 1945 byl kostel značně poškozen a věže pobořeny. Při obnově v letech 1957-69 byly nahrazeny věžemi novými, moderními z betonové skořepiny připomínající plachty lodí. Při řešení podoby rekonstrukce, jejíž autorem byl architekt František Maria Černý, pomohl fakt, že bylo těžké říci, která etapa stavby se má obnovovat, zda gotika, baroko, nebo novogotika.
Kostel založil Karel IV. jako součást kláštera augustiniánů kanovníků. Z původního chrámu se však dochovalo jen obvodové zdivo, dnešní pozdně gotická klenba presbytáře pochází až z roku 1498 a gotický interiér se zachoval jen v kněžišti. Střecha ve tvaru tří kopulí je barokní. Na začátku 18. století byla k chrámové lodi přistavěna kaple Svatých schodů s podzemní kaplí Narození Páně a Betlémskou jeskyní.
Kostel, jehož stavbu zahájila roku 1724 hraběnka Markéta Valdštejnová-Černínová, je nenáročná obdélná stavba postavená Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem s barokním zařízením a bohatou výzdobou. Hlavním oltář s obrazem Bolestné Matky od S. Noseckého. Pod kruchtou je stará klášterní krypta s ostatky jeptišek alžbětinského kláštera.
Gotická budova kostela postaveného na místě starší svatyně byla po roce 1728 radikálně barokně přestavěna a v 18. století značně rozšířena. Na závěr jednolodního chrámu navazuje oktogonální sakristie a v západním průčelí mohutná věž. Na jižní straně je kaple Kalvárie. Hlavní oltář je vrcholně barokní dílo, v interiéru byly odkryty fragmenty gotických fresek.
Kostel je gotická jednolodní stavba s věží z 2. poloviny 14. století, v roce 1897 obnovená Josefem Mockerem. Rozsáhlé gotické malby, objevené roku 1845 a opravené v roce 1921, zobrazují Krista s apoštoly a Madonu orodovnici a světici. Hlavní oltář z let 1740-48 s plastickou skupinou apoštolů od J. J. Šlanzovského, proti vchodu oltářní obraz sv. Apolináře od Siarda Noseckého z roku 1748. V interiéru barokní zařízení.
Kostel původně zasvěcený sv. Karlu Boromejskému byl postaven v letech 1730-36 P. I. Bayerem a K. I. Dientzenhoferem jako součást Emeritního domu – útulku pro přestárlé kněze. Útulek byl později přeměněn v kasárna a v roce 1866 předán české technice, z kostela se stalo skladiště a teprve po roce 1934 byl obnoven pro československou pravoslavnou církev. V kryptě kostela se ukrývali parašutisté po atentátu na R. Heydricha a zde také 18. června 1942 zemřeli. Nacisty pak byl popraven mezi jinými i vladyka Gorazd (vlastním jménem Matěj Pavlík), pravoslavný duchovní. Dnes kostel pravoslavné církve.
Raně barokní jezuitský kostel z let 1665-70 postavený stavitelem Carlem Luragem. Nad vrcholem trojúhelníkového štítu na průčelí chrámu je umístěna socha zakladatele jezuitského řádu sv. Ignáce z Loyoly se svatozáří kolem celé postavy. V posledních letech 17. století přistavěl Pavel Ignác Bayer před průčelí balkonový portikus, otevřenou předsíň kryjící vchod do chrámu. Interiéru vévodí mohutný hlavní oltář, klasicistní dílo 18. století. Pro bohatou vnitřní výzdobu je typická štuková imitace mramoru.
Barokní kostel postavený v letech 1730-39 Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Má dvě věže postavené na koso, vznosné venkovní schodiště a sochy I. F. Platzera a B. Seelinga.
Kostel spolu s klášterem založil roku 1354 Karel IV. Z původní gotické stavby zbyla jen štíhlá osmiboká věž, vlastní svatyně je barokní, postavená v letech 1737-41 Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. V interiéru pozoruhodné nástropní malby od Václava Vavřince Reinera, rámované štukovým dekorem B. Spinettiho. V sousedním klášteře, taktéž barokně přestavěném, zemřel 12. května 1884 Bedřich Smetana.
Už roku 1187 je na místě dnešní kaple připomínán farní kostelík osady Podskalí. U kostelíka byl v roce 1347 založen slovanský klášter – Emauzy a s ním nový chrám. Po dokončení chrámu poklesl barokní kostelík z roku 1657 na pouhou kapli.
Kostel byl založen roku 1351 a postaven po etapách v druhé polovině 14. století. Roku 1686 byla přistavěna barokní kaple na jižní straně, ve 30. letech 18. století přibyla kaple Brambergrů. V 19. století byl chrám regotizován. V interiéru vzácný obraz Madony z 15. století a tři oltářní obrazy Karla Škréty. Ke kostelu patří samostatně stojící zvonice, postavená v letech 1600-05 proto, že věž kostela neunesla těžké zvony. V kostele je pochován český barokní sochař Matyáš Bernard Braun, v roce 1849 se zde ženil Bedřich Smetana.
V jádru románský kostel, postavený v 2. polovině 14. století na místě farního kostelíka sv. Petra a Pavla v obci Zderaz. Po zrušení přilehlého kláštera byl kostel odsvěcen a sloužil jako prádelna, později jako trestnice. V roce 1827 byl znovu vysvěcen, ale zchátral natolik, že byl rekonstruován a raně barokně upraven. Na začátku 20. století byl regotizován, v roce 1930 byl interiér obohacen pozoruhodnými pracemi Františka Bílka. Dnes kostel slouží církvi československé husitské.
Kostel býval součástí kláštera žebravého řádu servitů, založeného v roce 1360 Karlem IV. Jednoduchá gotická stavba se čtvercovou lodí a klenbou zaklenutou na jediný centrální sloup má v průčelí štíhlou hranolovou věž, v horní části osmibokou a trochu šikmou (nejšikmější kostelní věž v Praze). Za husitských bouří, v roce 1420, byl kostel těžce poškozen při dobývání Vyšehradu husity. V druhé polovině 19. století byl novogoticky upraven. Pravoslavná církev dnes užívá názvu chrám Zvěstování přesvaté Bohorodice.
Rotunda vznikla někdy ve 12. století jako farní kostel osady Rybníček a až do 14. století byla zasvěcena sv. Štěpánovi. V 17. století k ní byla přistavěna lucerna (věžička). V roce 1782 byla proměněna na skladiště, roku 1844 byla obnovena a v letech 1929 a 1935 opravena. V interiéru je pěkný barokní oltář se skupinou sv. Kříže a sv. Longina.
Vinohrady
Novogotický kostel z roku 1893 postaven podle plánů architekta Josefa Mockera. Trojlodní chrám s křížením je zvenčí z režných cihel a jeho západní průčelí zdobí dvě štíhlé, 60 metrů vysoké věže nesoucí čtyři zvony. Autorem reliéfu v tympanonu nad vstupním portálem je Josef Václav Myslbek.
V domě postaveném v novogotickém stylu podle projektu Antonína Turka je od roku 1907 sborový dům s modlitebnou stojící ve dvoře. Interiér modlitebny nebyl vyzdoben až do roku 2000, kdy Miroslav Rada dokončil cyklus pěti nástěnných maleb a umístil je do lomených oblouků v průčelí svatyně na místo, kde byla do té doby jen falešná novogotická okna. Průčelí domu je vyzdobeno plastikou Jana Husa a medailony hlavních představitelů české reformace – Petra Chelčického, bratra Řehoře, Lukáše Pražského, Jana Žižky a Jiřího z Poděbrad.
Čtvercová kaple postavena roku 1755 Karlem Leopoldem Beptou. V rozích uvnitř je kaple sešikmena a zaklenuta plackovou klenbou, obdélný presbytář je zaklenut valeně. Kaple je kryta stanovou střechou se sanktusníkem. Na počátku 20. století byla poprvé důkladněji opravena, další oprava následovala v 70. letech 20. století. Dnes slouží Starokatolické církvi.
Vyšehrad
Na místě dnešního chrámu, stávala románská bazilika z druhé poloviny 11. století, založená Vratislavem II. V roce 1129 byla stavba rozšířena, v polovině 13. století však vyhořela. Poté byly postavena gotická stavba z období Karla IV. Ta byla v 16. století a znovu v letech 1723-30 přestavěna. Novogotická přestavba z let 1885-87 provedena podle návrhu arch. Josefa Mockera. Krásně polychromovaný hlavní oltář vyřezaný Josefem Hrubešem v letech 1884-89 představuje patrony chrámu sv. Petra a Pavla a sv. Cyrila a Metoděje. Průčelí s věžemi z let 1902-03, dílo arch. Františka Mikše. Hlavní portál má reliéf posledního soudu z roku 1901 od Štěpána Zálešáka. Z té doby je i secesní výmalba vnitřku od Františka a Marie Urbanových. Pozoruhodná je románská kamenná tumba a deskový obraz Panny Marie Dešťové z poloviny 14. století, umístěný na oltáři ve třetí kapli vpravo.
Rotunda byla postavena v 2. polovině 11. století. Po zřízení pevnosti byla proměněna ve skladiště prachu. Roku 1875 ji koupila vyšehradská kapitula a dala ji obnovit podle návrhu arch. Antonína Bauma. Dnešní vzhled je výsledkem několika oprav. Vnitřní průměr rotundy je 650 cm, síla zdiva 95 cm a hloubka apsidy 220 cm. Oltářní obraz maloval František Sequens. Nad portálem vytvořeném v pseudorománském stylu je zazděna dělová koule na památku pruského obléhání Prahy v roce 1757. Lucerna je zakončena pozlaceným křížem s půlměsícem a sluncem.
Drobná novobarokní stavba vzniklá přestavbou barokního přístavku z roku 1764. Původně byla tato poutní kaple s výrazným nápisem AVE MARIA na průčelí určena pro sochu Panny Marie Loretánské, která však byla roku 1784 umístěna do nedalekého kostela sv. Petra a Pavla. Osmiboká lucerna kaple má měděnou kupoli, na níž je znak Vyšehradu – patriarchální kříž na koruně, nesený orlicí s žezlem a dvouocasým lvem svírajícím meč.