Vinohrady
Vinohrady
Kostel je jednou z nejvýznamnějších sakrálních staveb dvacátého století na území Čech, vybudovanou podle projektu slovinského architekta Josipa Plečnika. Vysvěcen byl 8. května 1932 arcibiskupem Karlem Kašparem. Podmanivému exteriéru sálového chrámu s obdélníkovým půdorysem vévodí široká hlavní věž jihoevropského typu se šesti zvony, na jejímž vrcholu spočívá třímetrová měděná báň s křížem, vysokým 4 metry. Věž je vybavena rozměrným kulatým oknem, které plní i funkci hodin. Vnější zdivo je v dolní části tvořeno z glazovaných cihel proložených kvádříky z bílé žuly. Vstup do kostela je tvořen třemi bílými portály, prostřední s plastikou Madony s dítětem. Uvnitř je kazetový strop z leštěného dřeva, vnitřní zdi jsou z neomítnutých cihel. Nad hlavním oltářem je zavěšena třímetrová socha Krista. Mohutné varhany na kůru jsou dílem kutnohorského mistra Josefa Mölzera.
Žižkov
Trojlodní sloupový novogotický chrám, jehož základní kámen byl položen 30. října 1889. Stavbu projektovali Josef Mocker a František Mikš a trvala celých pět let. Kostel byl vysvěcen 27. září 1903 arcibiskupem a kardinálem knížetem Lvem Skrbenským z Hříště. Má mohutnou, 73 metrů vysokou věž, tympanon nad severním portálem obsahuje reliéf Madony s dítětem, jemuž sv. Prokop odevzdává model chrámu. Vnitřek kostela je přes 51 metrů dlouhý, široký 17 metrů, výška křížové klenby dosahuje 16 metrů. Do kostela lze vstoupit jedním ze dvou schodišť, která se nacházejí na jeho severní a západní straně. Architekt F. Mikš navrhoval kromě jiného i novogotický hlavní oltář nebo opukovou kazatelnu se žulovými schody. Ze zařízení je nejproslulejší obraz Karla Škréty Svatý Václav, obránce Prahy proti Švédům. Původní kostel měl tři velké zvony, které byly roku 1916 roztaveny pro válečné účely stejně jako zvony, které je nahradily v roce 1928. Teprve v roce 1981 byl ulit zvon sv. Prokop, váha 650 kg, k elektrifikaci jeho zvonění došlo roku 1983. V roce 1994 přibyl zvon Svatá Anežka a roku 1995 Immaculata, vážící 58 kg. Poslední velká oprava kostela proběhla v letech 1992-97.
Kostel z roku 1911 postaven ve stylu tzv. beuronské secese podle projektu arch. Eduarda Sochora a vysvěcen 8. října 1911. Je to trojlodní stavba s širokou převýšenou střední lodí a výrazně užšími bočními loděmi, nad nimiž jsou umístěny empory. K severní straně pravoúhlého presbytáře přiléhá sakristie. Na trámech stropu jsou ornamentální pásové malby s polygonálními terči se zlacením, v bočních čtvercových polích stropu řecké kříže. Sochy světců v interiéru vytvořil v letech 1933-37 řezbář Břetislav Kafka. Prostor lodi pod kruchtou je oddělen mříží, zakončenou znakem řádu karmelitánů.
Pravoslavný kostel byl postaven v roce 1925 podle projektu arch. Vladimira Alexandroviče Brandta ve staroruském slohu, jemuž se stal vzorem novgorodský chrám Spasa Něredicy. Nad portálem chrámu je monumentální mozaika Bohorodičky. Stavbu završuje měděná kopule, interiér zdobí stylové fresky ruských malířů-emigrantů.
Barokní kostel je nejstarší chrámovou stavbou Žižkova. Postavil ho J. B. Heinritz roku 1682 pravděpodobně podle plánů Jeana Baptisty Matheye. Barokní stavba elipsovitého půdorysu je v interiéru členěna lichými arkádami s tribunami. Hlavní novorenesanční oltář navrhl Antonín Baum roku 1879, kdy byl obnoven celý interiér. Oltářní obraz sv. Rocha je dílem Ignáce Raaba z první poloviny 18. století. Nejstarším předmětem v kostele je barokní cínová křtitelnice z roku 1595 od cínaře Matouše Voříška.
farnost Žižkov |
kostel |
bohoslužby
Barokní kostel byl postaven v letech 1717-19 na tehdejším morovém hřbitově. V roce 1757 kostel značně poškodila pruská vojska, roku 1842 byla svatyně zrušena a kostelní inventář byl přemístěn do kostela sv. Rocha na Olšanech. Nějaký čas budova sloužila jako umrlčí komora, od roku 1906 jako skladiště. K náročné rekonstrukci došlo až v letech 1977-84 podle projektu architektů Jaroslava Korečka a Ivo Bílého. Někdejší chrámová loď byla přeměněna na koncertní sál, v moderní přístavbě je výstavní síň. Celek je nyní znám milovníkům umění jako Atrium.
Ve dvoře domu čp. 216/4 v Prokopově ulici byla v roce 1914 postavena stavební firmou Matěje Blechy podle projektu arch. Emila Králíčka Betlémská kaple. V témže roce byla pozdně secesní stavba s pozoruhodným kubistickým tvaroslovím vysvěcena. Později byla přistavěna sakristie, nazvaná Švýcarská síň a zvonice podle projektu architekta Bohumíra Kozáka. Zvon se ve věži poprvé rozezněl v červnu 1938. V interiéru jsou pozoruhodné zejména dřevěné a štukové kubistické prvky a kubistická kazatelna. Za komunistické éry hrozilo stavbě zboření v rámci projektu přestavby Žižkova, byla však naštěstí v roce 1975 prohlášena za kulturní památku.
Kostel byl postaven v letech 1925-26 podle návrhu arch. Františka Kaliby. Skládá se ze dvou hlavních částí – velké modlitebny a Komenského síně. V roce 1964 bylo v renovované místnosti bývalého archivu zřízeno kolumbárium.