Barokní chrám s kopulí postaven na místě starší kaple s kostnicí, ve které byly uloženy ostatky padlých bojovníků bitvy na Bílé hoře, údajně podle projektu Giovanniho Santiniho. Stojí uprostřed čtyřbokého areálu obklopeného ambity. Zdobený portál je dílem malíře Christiana Luny, nástropní freska K. D. Asama a V. V. Reinera znázorňuje chvíle před bitvou na Bílé hoře a samotný boj.
Kostel je součástí benediktinského kláštera a byl vybudován v letech 1709-15 snad podle projektu Kryštofa Dientzenhofera. Vznosný interiér určuje elipsovitá linie a vzácné nástropní malby Jana Jakuba Steinfelse. Boční oltáře zdobí obrazy Petra Brandla.
Na místě dnešní budovy byl 4.4.1952 otevřen sbor Církve československé husitské, k němuž byla v padesátých letech 20. století přistavěna tzv. zimní modlitebna a roku 1984 nová modlitebna Příchodu Páně. Svah, na kterém objekty stály, se však začal trhat, proto bylo nutné je zbourat. Nově postavený sbor byl otevřen v roce 1998. Interiér zdobí busta Jana Želivského od sochaře J. Štybra a obraz Krista hostitele od K. Žežulky. Dvoumanuálové varhany značky Thomas jsou z roku 1972.
Hřbitovní rokoková kaple vysvěcená roku 1762, roku 1778 rozšířená. Je dvoudílná, její klenby zdobí malby Josefa Hagera z roku 1778 na téma posledního soudu. Od téhož malíře pochází oltář s gotickou náhrobní deskou opata Oldřicha z roku 1381. Při rekonstrukci v 90. letech 20. století byla objevena krypta, v níž byli v letech 1767-99 pohřbíváni mniši.
Kaple postavena v 17. století, inspirována byla kaplí v rakouském Oettingu. Patřila původně ke klášteru Kajetánka, který byl v roce 1783 zrušen a kaple částečně pobořena. V roce 1791 byla odsvěcena. Roku 1964 byla zahájena obnova zchátralého objektu, avšak po roce 1968 práce ustaly. Dodnes se zachovala kruhová stavba, která v patře přechází na mnohoúhelník.
Původní románský kostel, o kterém je zmínka roku 1313, byl v roce 1801 z větší části zbourán a nahrazen novým, pozdně barokním kostelem. Ten byl roku 1809 ještě mírně upravován architektem Josefem Zobelem. Hlavní oltář zdobí obraz sv. Gotharda od Barbory Kraftové, další oltáře jsou zasvěceny sv. Janovi, sv. Antonínu a sv. Karlovi. Plastiky jsou od sochaře Ignáce Platzera. Ve věži je pět zvonů.
Husův sbor postavil v letech 1925-26 stavitel Alois Zima podle plánů architekta Jiřího Stibrala. V interiéru jsou po stranách stolu Páně busty a pod nimi urny s popelem dvou prvních patriarchů církve – Karla Farského a Adolfa Procházky.
První zmínka o kostele pochází z roku 1404, ale podle pověsti byl prý kostelík založen roku 971 knížetem Boleslavem II. na místě, kde byla za bájné dívčí války pobita Ctiradova družina. V roce 1770 byl starý kostel zbořen a v letech 1770-71 postaven nový ve stylu pozdního baroka. Interiér kostela je rokokový, hlavní oltář zdobí obraz malovaný Kristiánem Dittmannem roku 1699 ještě pro původní kostel. V interiéru je pozoruhodná rokoková kazatelna s plastikami andílků nesoucích symboly Víry, Naděje a Lásky. Varhany byly věnovány kostelu proboštem Dr. F. Teschem roku 1891. Kostel je proslulý svými perníkovými betlémy.
Kostel vznikl v letech 1908-09 přestavbou bývalého pivovaru v areálu hospodářského dvora proboštství metropolitní kapituly sv. Víta na novorománskou kapli. Autorem přestavby byl Václav Cibula, sochařská výzdoba je dílem Vladimíra Astla, malířskou výzdobu provedli Bohumil Číla a Vilém Chlad.
Farní kostel byl postaven ve dvacátých letech 20. století jako prostorná trojlodní bazilika podle projektu stavebního rady Františka Havla. Je součástí rozsáhlého komplexu budov arcibiskupského semináře. Hlavní oltář zhotovil kutnohorský řezbář Bohumil Beck, vnitřní sochařská výzdoba je od Jaroslava Brůhy, štukatérské práce provedl Luďa Vocetka.
Na místě původního kostela (údajně románského a založeného Boleslavem II.), který byl jako nepostačující stavba v roce 1842 zbourán, byl postaven Karlem Burstem nový, pozdně klasicistní chrám. Ten byl slavnostně vysvěcen 20. října 1844. Poslední oprava kostela a výrazná úprava jeho interiéru proběhly v letech 1990-91. Obraz patronů kostela sv. Fabiána a Šebestiána od Josefa Hellicha, umístěný v klasicistní novostavbě na hlavním oltáři, visí dnes na čelní stěně pravé části kostela.
Novorománský kostel z let 1885-86. Základní kámen položil 6. dubna 1885 strahovský opat Zikmund Starý. Hlavní oltář zdobí sousoší slovanských věrozvěstů, na bočních oltářích jsou sochy Panny Marie Neposkvrněného početí a sv. Norberta. Ve věži jsou umístěny zvony Panny Marie a sv. Václava a umíráček zasvěcený sv. Janu Nepomuckému.
Původně románská rotunda s podkovovitou apsidou a hranolovitou věží z opukových kvádříků z 1. poloviny 12. století, později zpustlá. Roku 1779 se zřítila její klenba. V letech 1852-58 byla přestavěna pod vedením arch. Karla Wiesenfelda, jenž nechal vybudovat dřevěnou kupoli, zvýšit věž a na jižní straně dostavět obdélnou loď. V roce 1940 byl kostel důkladně opraven a poté v 1. polovině osmdesátých let 20. století. Interiér kostela je převážně novogotický. Hlavní oltář zdobí kopie deskového obrazu Klanění tří králů a obrazy sv. Ludmily a sv. Václava od Josefa Hellicha z roku 1861.
Novogotická hřbitovní kaple s obdélnou lodí a presbytářem, s velkou sanktusovou věžičkou postavena roku 1902.
Původně románský jednolodní kostel s apsidou vznikl pravděpodobně ve 3. čtvrtině 12. století. V současné době je loď zaklenuta plackami, původně snad měla valenou klenbu. Někdy kolem roku 1627 došlo k částečné přestavbě kostela, při níž došlo k připojení věže, spojené s lodí tribunou. V 18. století byla vestavěna kruchta a připojeno schodiště do věže. Dnešní podoba exteriéru pochází z 19. století.
Novorománský kostel postaven v letech 1890-91 podle projektu architekta Františka Rožánka. Základy byly vykopány již před položením základního kamene, které proběhlo 7. května 1890, 12. července 1891 byl kostel slavnostně vysvěcen. Hlavní oltář sv. Norberta a postranní Panny Marie Sněžné v severní kapli a blahoslaveného Heřmana v jižní kapli vytvořil pražský řezbář Josef Krejčík. Obrazy namaloval Jan Heřman. Průčelní věž je čtyřhranná, zakončená trojúhelníkovými štíty a osmibokou helmicovitou střechou a hrotem a makovicí. V roce 1891 byly ve věži zavěšeny tři zvony – sv. Zikmund, sv. Josef a malý sanktusový, který jediný zůstal dodnes. První dva zvony byly zrekvírovány za první světové války, jejich náhradníci za druhé světové války. Od roku 2001 je ve věži zavěšen zvon z roku 166, který sem byl přemístěn z kostela sv. Jiří v Aldašíně, v roce 2006 přibyl ještě zvon Felix, odlitý v Pasově.
Kostel postaven v roce 1939 podle projektu architekta Bohumíra Kozáka. Budova je moderní puristickou variací na starokřesťanské baziliky. Řada horních oken, sloupy označující postranní chrámové lodě, trámový zlacený strop, modrá mozaika v apsidě. Kostel má šikmou střechu a věž s hodinami. Varhany byly postaveny v roce 1955.
Roku 1704 byla suchdolským rychtářem Martinem Ježkem postavena zděná zvonice na místě morového hřbitova z roku 1680. V roce 1765 byla zvonice přestavěna na kapli. Za císaře Josefa II. byla kaple zrušena, pustla, až ji roku 1807 zakoupil mlynář Karel Trojan, dal ji opravit a znovu vysvětit. Kaple je podélná stavba s polokruhovým závěrem. Byla ještě několikrát opravována, např. v letech 1890 a 1907, naposledy v roce 2000.