Bublava
Bublava
Pseudogotický kostel z roku 1885. Je jednolodní, obdélný, s polygonálním presbytářem, se sakristií na jižní straně a se západní hranolovou věží, vytvářející rizalit ve vstupním průčelí. Vnitřek je plochostropý, zařízení soudobé, pseudoslohové.
Citice
Jednolodní, obdélný, částečně hrázděný kostel z 19. století.
Barokní kapli nechala postavit roku 1754 hraběnka Marie Antonie z Questenberka. Slavnostní vysvěcení kaple proběhlo 4. července 1755. Interiér na oválném půdorysu je vyzdoben klasicistní štukovou výzdobou. V letech 2001-02 byla provedena částečná rekonstrukce kaple.
Habartov
Evangelický kostel postaven patrně po roce 1947, kdy byl zbourán kostel v původní vsi, která byla zrušena při rozšiřování lomu Libík.
Horní Slavkov
Barokní špitální kostel z roku 1728 postaven na starších základech kostela z doby kolem roku 1500, zničeném požárem v roce 1713. Je jednolodní s polygonálně uzavřeným presbytářem, s nízkou hranolovou věží nad lodí. Vnitřek zaklenut plochou valenou klenbou a vyzdoben malbami z legendy sv. Anny malířem Elliasem Dollhopfem. Ve výši 1. patra je kostel propojen se sousední budovou bývalého špitálu.
Pozdně gotický kostel vznikl v letech 1517-20 přestavbou původního kostela připomínaného kolem roku 1380. Kostel měl původně tři věže vybavené zesíleným zdivem a byl opevněn, o čemž svědčí zachované střílny. Kdy byla stržena jižní věž není známo, severní věž byla opakovaně opravována a zbořena během barokní přestavby. Ta byla provedena v letech 1783-86 stavitelem Johannem Mathesem Leistnerem, dnes má kostel hranolovou, v patře osmibokou věž. Rozlehlý jednolodní kostel s táhlým, pětiboce uzavřeným presbytářem s patrovou sakristií na severní straně a hranolovou věží, představenou v západním průčelí. Presbytář zaklenut síťovou žebrovou klenbou na pětibokých konzolových příporách, sakristie zaklenuta valenou klenbou a v patře křížově, v lodi valená klenba s výsečemi. Po požáru v roce 1964 a nedostatečné údržbě v následujících letech je kostel v současné době v rekonstrukci.
Barokní kaple z roku 1736, významná především vnitřní výzdobou malíře Mathiase Mathiowicze. Je obdélná s okosenými nárožími, s lucernou.
Chlum Svaté Maří
Původní kostel vypálen husity roku 1429, poté byl v letech 1482-92 rozšířen, roku 1644 postavena před kostelem Mariánská kaple. Dnešní barokní chrám postaven v letech 1687-1702 podle plánů Kr. Dientzenhofera a M. W. Pränpocka. Nejprve bylo vybudováno v letech 1687-92 nové dvouvěžové průčelí před Mariánskou poutní kaplí. Zároveň byl v roce 1690 položen i základní kámen nového chrámu, který do sebe pojal i starší Mariánskou kapli. Ve dnech 11. a 12. května 1702 byl kostel vysvěcen. Dispozice poutního chrámu obsahuje dva samostatné sakrální prostory – oválnou Mariánskou kapli u věžového průčelí, zaklenutou kupolí s výsečemi, tvořícími osmicípou hvězdu a trojlodí vlastního chrámu na půdorysu latinského kříže. Nad křížením lodi s mělkým transeptem je vložena kupole. Valenou klenbu s trojúhelníkovými výsečemi zdobí bohatá štuková a malířská výzdoba. Interiér vybaven raně barokně, hlavní oltář z roku 1736. Cenná je gotická plastika Panny Marie z doby kolem roku 1300, Madona kolem roku 1400 a Pieta z počátku 16. století.
Jindřichovice
Novogotický farní kostel z roku 1803 je jednolodní, obdélný, s šestibokým presbytářem, po jižní straně věž. Pod osmibokou věží s cibulovou bání je náhrobní deska otavských hameráků Hutschenreutherů, kteří za svoji dobrou práci byli povýšeni do šlechtického stavu. Loď je plochostropá, presbytář sklenut křížově s paprsčitým závěrem. Zařízení empírové z doby kolem roku 1800, na hlavním oltáři obraz sv. Martina od K. Svobody z poloviny 19. století. V interiéru dále barokní oltář s obrazem „Útěk sv. rodiny do Egypta“ s českým nápisem z roku 1650.
Kaceřov
Původní objekt, sloužící zámeckému zahradníkovi, byl na konci 19. století přestavěn na kapli.
Kostel ze 13. století, upravený roku 1692. Je barokní, jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem, se sakristií po severní straně a se západní hranolovou věží. Vnitřek plochostropý, v lodi tříramenná kruchta, zařízení barokní.
Původní kostel z 16. století. Nynější stavba pozdně barokní z roku 1802, věž přistavěna roku 1842. Je jednolodní, obdélný, s dlouhým půlkruhově ukončeným presbytářem s pravoúhlými přístavky po obou jeho stranách a se západní věží.
Krajková
Kostel připomínán již roku 1384, v roce 1583 jej dali Šlikové přestavět v prostém renesančním slohu. Věž s jehlancovou střechou pochází z roku 1860. Novorománské průčelí je z konce 19. století. Kostel je obdélný, s málo vystupujícím presbytářem a s jižní věží. Ve východních dvou třetinách jsou po stranách plochostropé hlavní lodi připojeny plochostropé lodi boční, oddělené arkádami na pilířích a nad nimi klenuté tribuny. Západní třetinu jednoduché obdélné lodi vyplňuje dvoupatrová dřevěná kruchta. Barokní hlavní oltář z let 1740-50, dubový, vyřezávaný, s oltářními obrazy ze školy Petra Brandla, restaurován roku 1980. Kazatelna a křtitelnice z 2. čtvrtiny 15. století. Kostel přišel během války o všechny zvony kromě jednoho. Nové byly pořízeny ze zlikvidovaného kostela v Habartově, takže dnes má kostel tři velké zvony a jeden umíráček. V roce 1996 byla dokončena generální oprava kostela.
Královské Poříčí
Původně venkovský románský a raně gotický kostel ze 13. století (doložen k roku 1240), v roce 1701 skončila barokní přestavba, při níž byl ke kostelní lodi přistavěn presbytář se sakristií. Rozsáhlejší opravy se kostel dočkal v roce 1906, komplexní rekonstrukce byla provedena v letech 1992-98. Je jednolodní, obdélný, s polygonálním presbytářem, nad ním sanktusová vížka. Freska s tématem denní modlitby na západním průčelí je dílem Antona Schöneckera z roku 1933. V lodi dřevěný strop na fabionu, presbytář sklenut valeně s lunetami a lunetovým závěrem. Hlavní oltář barokní z 1. poloviny 18. století, s obrazem sv. Kunhuty uprostřed, sochami sv. Petra a Pavla po stranách. Barokní kamenná křtitelnice z 1. poloviny 18. století, kazatelna z 19. století.
Kraslice
Kostel z let 1893-96 postaven podle návrhu L. Láblera. Jedná se o pseudorománskou baziliku s příčnou lodí, půlkruhovou apsidou a věží, vytvářející ve vstupním průčelí rizalit. Lodi plochostropé, v apsidě koncha, podvěžní vstupní předsíň sklenuta křížovou klenbou. Nástěnné malby s histologickými výjevy soudobé od Z. Rudla. Zařízení soudobé, pseudoslohové.
Evangelický kostel z 19. století, pseudoslohový, jednolodní, s věží.
Hřbitovní kaple z 19. století. Je pseudogotická, obdélná, s polygonálním presbytářem a dvěma obdélnými přístavky po stranách lodi. Vnitřek sklenut křížovou žebrovou klenbou a paprsčitým závěrem. Zařízení pseudogotické. Na vnější stěně barokní železný kovaný kříž z roku 1703. Kaple spojena s další kaplí postavenou před rokem 1939. Ta je osmiboká, s pravoúhlým presbytářem, sklenutá kápěmi.
Původně raně gotický kostel přestavěn barokně, nynější úprava z konce 18. století. Jednoduchá empírová stavba kostela obdélná, s polygonálním presbytářem, s hranolovou věží, zakončenou jehlanem po severní straně. Loď, presbytář i sakristie plochostropé. Uvnitř vyřezávaný barokní oltář, kazatelna a barokní křížová cesta.
Krásno
Původně gotický poutní kostel z konce 14. století byl po požáru roku 1848 přestavěn novorománsky podle plánů J. Scherbauma z Lokte a znovu vysvěcen v roce 1858. V interiéru gotická plastika sv. Anny Samétřetí ze začátku 16. století, obnovena roku 1908 a kopie milostné sochy Panny Marie Krásenské z 2. poloviny 17. století. Křtitelnice od místního sochaře M. Gerstnera z roku 1856.
Kynšperk nad Ohří
Barokní kostel postaven v letech 1721-27 W. Braunbockem. Je jednolodní, obdélný, s polygonálním, uvnitř zaobleným presbytářem, se sakristií a kaplí po stranách, s dvěma dvoupatrovými věžemi mezi lodí a presbytářem. Presbytář sklenut valeně s lunetami, pásem a lunetovým závěrem, loď se zkosenými rohy sklenuta valenou klenbou s lunetami. Hlavní oltář z roku 1765 z dílny J. Eberla z Mašťova s obrazem od E. J. Kossutha. V letech 1999-2007 byla provedena kompletní rekonstrukce kostela.
Moderní obdélný kostel s věží.
Pseudogotický kostel z roku 1891. Je jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem, s obdélnou sakristií po severní straně, se západní hranolovou věží a portálem v jižní stěně. V presbytáři křížová žebrová klenba, v lodi strop a dřevěná kruchta. Zařízení soudobé, pseudogotické.
Loket
Původně gotický kostel s jižní věží a půlkruhovým presbytářem z roku 1240, rozšířen roku 1476. Dnešní stavba je barokní z roku 1701, přerušena požárem roku 1725, dokončena do roku 1734 podle plánů Wolfganga Braunbocka, obnovena v letech 1903-05. Kostel je jednolodní, obdélný, s dlouhým, vně polygonálním, uvnitř zaobleným presbytářem s věží po jižní straně a sakristií po severní straně. Presbytář sklenut oválnou plochou kupolí a v závěru lunetami, loď zrcadlovou klenbou, sakristie valeně. Na všech klenbách štuková výzdoba. Hlavní oltář z roku 1757 z dílny Jakuba Eberla z Mašovic, sloupový, řešený průhledově, s obrazem zavěšeným na zadní stěně, se sochami po stranách. Obraz hlavního oltáře „Smrt sv. Václava“ od Petra Jana Brandla byl zničen přemalbou roku 1875. Varhany z 1. čtvrtiny 18. století.
Kaple postavena roku 1744 jako poděkování za to, že město bylo ušetřeno rabování francouzskými vojsky. Je jednolodní na lichoběžníkovém půdorysu s bohatě členěným štítovým průčelím a valbovou střechou. Uvnitř tři niky ve stěnách, sklenuta pásem a křížovou klenbou.
Lomnice
Původně gotický kostel, několikrát přestavovaný a upravovaný. Po požáru a přestavbě se zachoval původní portál z 15. století. Je jednolodní, obdélný, s věží na východní straně, k níž se pojí zešikmené stěny lodi. Na stěnách kostela tři renesanční erby z 2. poloviny 16. století. Vnitřní zařízení většinou barokní.
Nové Sedlo
Secesní kostel postaven v roce 1904 podle plánů pražského architekta Matěje Blechy. Výstavba byla zahájena 15. července a již 18. prosince byla stavba vysvěcena. Kostel o rozměrech 28x13 metrů a výšce 9 metrů je postaven ze dřeva a cihel na obdélném půdorysu se sanktusníkem nad portálem. Vnitřní zařízení soudobé. V kostele byly původně tři zvony vyrobené zvonařským mistrem Pecherem z Českých Budějovic, z nich se zachoval jen zvon Rudolfi o váze 184 kg. Ostatní dva zvony Bonifacius a Karoli, každý o váze 414 kg, byly zabaveny za války. Po sto letech byl kostel opraven a znovu vysvěcen 28. srpna 2004.
Oloví
Původně pozdně gotický kostel z roku 1524, roku 1897 zbourán, nově postaven pseudogoticky v letech 1901-02 stavitelem Emilem Litkou ze Sokolova. Je jednolodní, obdélný, s polygonálním presbytářem, se západní hranolovou věží. V lodi strop, v presbytáři křížová žebrová a paprsčitá klenba. Kruchta na dvou pilířích podklenuta třemi křížovými klenbami. Zařízení soudobé, pseudoslohové.
Kaple původně postavena v roce 1550, ve 20. století chátrala, až z kaple zbyly jen základy. V roce 2004 zahájena rekonstrukce, byly rozebrány zbytky obvodového zdiva a kaple byla znovu postavena od základů.
Přebuz
Pozdně barokní kostel z roku 1781. Je jednolodní, obdélný, s polokruhově ukončeným presbytářem se sakristií na jižní straně a vstupním západním průčelím. Loď i presbytář sklenuty valeně s lunetami. Hlavní oltář rokokový panelový se soudobým obrazem.
Rotava
Pseudorománský kostel založen roku 1914, dokončen v roce 1925. Vysvěcen byl 20. září 1925 pražským arcibiskupem Františkem Kordačem. Je jednolodní, obdélný, s trojboce ukončeným presbytářem, s hranolovou věží po severní a se sakristií po jižní straně. Vnitřek plochostropý, zařízení soudobé.
Původně raně gotický dřevěný kostel, upraven barokně v roce 1721. Je jednolodní, obdélný, s polygonálně ukončeným presbytářem v šíři lodi, se sakristií v ose. V lodi i presbytáři jednotný táflovaný strop. Hlavní oltář barokní, kazatelna rokoková z 2. poloviny 18. století.
Sokolov
Kostel postaven již před rokem 1240, požárem města roku 1632 byl částečně poškozený kostel upraven v letech 1670-72 a dne 25. července 1673 slavnostně posvěcen. Je raně barokní, jednolodní s obdélnou lodí a užším presbytářem vně oblým, uvnitř polygonálním, s hranolovou západní věží, v horní části osmibokou, ve stylu renesance, postavenou v letech 1680-81 a upravenou po požáru z roku 1873 až v roce 1880. Presbytář sklenut křížovou klenbou s pásem a lunetovým závěrem, v lodi zrcadlový strop s lunetami. Hlavní oltář z roku 1756 představuje hodnotnou portálovou oltářní architekturu, uprostřed s dominantní sochou sv. Jakuba, kolem něho sochy světců od řezbáře Jakuba Eberle. Boční oltáře z doby po roce 1760 pocházejí z dílny I. F. Platzera, kazatelna z 2. poloviny 18. století, kamenná křtitelnice z roku 1679. Poslední velká oprava byla provedena v letech 1993-94.
Raně barokní klášterní kostel z let 1663-67. V říjnu 1666 byl slavnostně vysvěcen. Je jednolodní, obdélný, s obdélným presbytářem. Presbytář sklenut valeně, v lodi valená klenba s lunetami. Roku 1862 byly pořízeny varhany, které byly v roce 1894 nahrazeny novými od firmy Zaus z Grödenu v Tyrolsku, v roce 1868 byl ve věži osazen nový zvon. Vnitřní zařízení z 19. století, obraz hlavního oltáře a dva obrazy na bočních oltářích rokokové. Po jižní straně průčelí kostela otevřená kaple s barokními sochami Olivetské hory. Po druhé světové válce kostel chátral, v roce 1999 započala rozsáhlá rekonstrukce.
Kostel postaven v letech 1903-04 podle návrhu architekta Juliuse Zeissiga z Lipska a slavnostně vysvěcen byl 19. června 1904. Kostelní budova je eklektistická stavba s použitím novorománských a secesních architektonických a výtvarných prvků. Ve vysoké věži jsou umístěny dva zvony. V horní části štítu kostela je mozaika zobrazující Krista Krále. Interiér je jednolodní, krytý dřevěným stropem, na půlkruhovém hlavním oltáři je obraz Krista, klenba kněžiště je vyzdobena malbou Ducha svatého. Kostel byl opraven v 90. letech 20. století.
Původně hřbitovní barokní kaple z roku 1719, do pozdně barokní podoby ji nechal přestavět v letech 1772-74 arciděkan Karel Müller, který v ní byl po smrti pohřben. Je obdélná se zaoblenými rohy a s pravoúhlým závěrem a štítem se zvoničkou. Loď i presbytář sklenuty křížově. Interiér vyzdobil barokními freskami roku 1772 malíř Eliáš Dollhopff. Kaple vyhořela při velkém požáru města roku 1874, poté byla opravena a naposledy rekonstruována v polovině 90. let 20. století. V současné době kaple slouží potřebám pravoslavné církve.
Staré Sedlo
Kostel přestavěn z původní gotické kaple ze 13. století a barokizován v letech 1711-20. Po požáru v roce 1861 byl znovu upravován a přestavěn roku 1862. Kostel je pseudogotický, jednolodní, obdélný, s půlkruhově ukončeným presbytářem, s obdélnou sakristií po jižní straně a se západní hranolovou věží, přistavěnou roku 1914. Presbytář sklenut šalovanou lunetovou klenbou na přípory, loď členěna plochými pilastry a kryta stropem na fabionu. V interiéru fresky od Eliáše Dollhopfa z doby po roce 1740. Zařízení jednotné, pseudoslohové, z doby po roce 1862.
Stříbrná
Pseudogotický kostel z let 1909-10. Je jednolodní, obdélný, s kvadratickým presbytářem se sakristií po jižní straně a s věží po jižní straně západního průčelí. V presbytáři křížová klenba, v lodi strop a kruchta na pilířích, podklenuta valeně. Vnitřní zařízení jednotné, soudobé, pseudoslohové.
Svatava
Gotizující kostel, svěcený roku 1924. Je obdélný, s náznakem příčné lodi, s polygonálním presbytářem s kaplí po severní straně, s věží v západním průčelí. Presbytář sklenut křížově, v lodi dřevěný strop a kruchta. Vnitřní zařízení soudobé se stavbou.
Šindelováv lokalitě Favorit
Barokní dřevěná kaple se stěnami obloženými šindelem. Střecha sedlová s věžičkou.