Loštice
Loštice
Renesanční jednolodní kostel s gotickým presbytářem z roku 1397. V letech 1545-60 byl rozšířen, k presbytáři byla přistavěna nynější hlavní loď. Vedle kostela tehdy stála samostatná čtyřboká zvonice. Na přelomu 17. a 18. století došlo k barokní přestavbě, v letech 1787-92 byl pozdně barokně přestavěn, byl rozšířen do dnešní podoby s věží přistavěnou do čelní strany nad hlavním vchodem. Na bočních stěnách chrámové lodi se nacházejí čtyři obrazy s výjevy umučení Krista, namalované na suché omítce (roku 1957 restaurované). Obraz sv. Prokopa na hlavním oltáři namaloval loštický malíř František Havelka v roce 1854. Na rozhraní chrámové lodi a presbytáře je barokní křtitelnice a kazatelna. Pod kostelem se nachází dvě krypty – panská a kněžská. Zvon sv. Prokop pochází z roku 1550.
Klasicistní synagoga vznikla přestavbou původní synagogy z roku 1727 do dnešní podoby v letech 1805-06. Svému účelu sloužila až do počátku druhé světové války. V druhé polovině 20. století byla synagoga mj. užívána jako sklad, hudební škola, muzeum hrnčířství. v letech 1989-90 byl objekt staticky zajištěn. Od roku 2006 probíhá rekonstrukce, hlavní etapa stavebních prací byla dokončena v roce 2011.
Mohelnice
Kostel z roku 1247 s románským jádrem (před rokem 1247) původně zasvěcen Panně Marii. Patrocinium změněno po dostavbě roku 1480. V 1. polovině 14. století přistavěno kněžiště se sakristií a patrně i věž, mezi roky 1466-80 zaklenuta loď, v téže době pořízen i portál do původní sakristie. Roku 1642 byl prý kostel pobořen a snad jen provizorně opraven (k roku 1651). S výraznější opravou započato až roku 1722, kdy byl kostel postupně barokizován. Roku 1907 novogoticky upraven. Kostel je podélná jednolodní stavba s nepatrně odsazeným dlouhým presbytářem, k jehož severní zdi přiléhá čtyřboká sakristie s depozitářem v patře. Chrámová loď je 40 metrů dlouhá, 8 metrů široká a 14 metrů vysoká. K bokům lodi se přimykají kaple, jižní kaple sv. Anny je ze tří stran volná, kaple Těla Kristova na severní straně je vložena mezi novou sakristii a mohutnou hranolovou věž, lícující se západním průčelím lodi. Presbytář má síťovou žebrovou klenbu, loď má čtyři pole křížové žebrové klenby, kaple jsou zaklenuty valeně s výsečemi. Dvoudílný hlavní oltář vznikl v souvislosti s pořízením nového obrazu Umučení sv. Tomáše z Canterbury z roku 1776, dílo olomouckého malíře Jana Pilze, obraz opraven a přemalován v letech 1878 a 1914. Kamenná křtitelnice s cínovou nádobou z roku 1641. První varhany v kostele byly již v 16. století, roku 1734 postavil nové varhanář Müller z Vratislavi, roku 1899 je opravil Edmund Brauner z Uničova a roku 1933 je přestavěla firma bratří Riegrů z Krnova. Hranolová věž, stojící u kostela je vysoká 72 metrů, má uvnitř tři zvony z dílny rodiny Dytrychů z Brodku u Přerova z roku 1992. Zvony byly ve věži již od roku 1500, byly však zničeny požárem, v dalších letech byly pořizovány zvony nové, byly však buď zničeny požárem, nebo zabaveny pro válečné účely.
Kostel vystavěn údajně v letech 1577-84. Původně plochostropá stavba byla v 80. letech 18. století zvětšena o 5 m přístavbou lodi s hudební kruchtou a věží, celý prostor byl zaklenut. Celý kostel upraven v letech 1855-56. Kostel je jednolodní podélná stavba s trojboce ukončeným presbytářem, k jehož severní zdi přiléhá čtyřboká sakristie. Presbytář i loď mají nízkou valenou klenbu s výsečemi. Obětní stůl a tabernákl (podle liturgické úpravy 2. vatikánského kongresu) vytvořil v letech 1978-80 Jiří Beránek. Obraz sv. Stanislava, namalován roku 1797 Pavlem Kammereitem, původně umístěný na hlavním oltáři, volně zavěšen. Zvony ve věži sv. Stanislava z roku 1747 a sv. Kryštofa z roku 1749.
Evangelický kostel postaven roku 1906 pro Německou evangelickou církev. Je to jednoduchá jednolodní stavba s trojboce ukončeným presbytářem a obdélnou sakristií v závěru, s věží nad průčelím, zakončenou křížem. Je označován také jako chrám sv. Vladimíra, neboť slouží pravoslavné církvi a také Církvi československé husitské.
Palonín
Police
Kostel s gotickým jádrem z 13. století a barokními úpravami z let 1672 a 1763. Dostavěn a upraven v 1. polovině 19. století. Je jednolodní, obdélný, se čtvercovým gotickým presbytářem se sakristií po severní straně a čtyřbokou věží nad průčelím. Loď plochostropá, kněžiště zaklenuté valenou klenbou s výsečemi. V interiéru kamenná křtitelnice z přelomu 13. a 14. století, ve věži se dochoval zvon sv. Mikuláše z roku 1497.
Sobotín
Pozdně renesanční kostel byl postaven na místě staré evangelické modlitebny v letech 1605-07 podle plánů stavitele Antonia Thomy. Základní kámen byl položen v dubnu 1607, stavební práce trvaly 28 týdnů, první kázání proběhlo 14. října 1607. V roce 1761 uhodil do dřevěné věže kostela blesk a silně poškodil i klenbu, roku 1792 byla ke kostelu přistavěna nová věž na západní straně a vzniklo nové průčelí. Další opravy proběhly v letech 1845-47, 1937, na přelomu 20. a 21. století. Kostel je podélná jednolodní stavba se sálovou dispozicí s pětiboce uzavřeným presbytářem, v průčelí je představěna hranolová věž s cibulovou bání s lucernou, makovicí a křížem. Kostel je 26 metrů dlouhý, 8,5 metru široký a 9,5 metru vysoký. Vnitřek je zaklenut valenou klenbou s výsečemi s geometrickou štukovou výzdobou. Hlavní oltářní obraz sv. Vavřince namaloval roku 1790 Ferdinand Licht, restaurován byl koncem 19. století Antonínem Austem. V roce 1678 byla v kostele přistižena žebračka M. Schuchová z Vernířovic, která po přijímání vyjmula z úst hostii, neboť věřila, že když ji dá krávě, bude tato lépe dojit. Tento čin byl důvodem k zahájení neblaze proslulých čarodějnických procesů na Šumpersku.
Hrobka postavena v letech 1881-87 podle projektu vídeňského architekta Wenzela S. Baumheyera. Hrobka se skládá ze dvou částí. Krypta na čtvercovém půdorysu je z větší části zapuštěna do země, nad povrchem byla zakončena terasou. Kaple je postavena na půdorysu čtverce s dvěma bočními kaplemi a chórem, portikem pod hlavním vchodem a zakončená kopulí na tamburu. Střecha kopule je plechová ukončená lucernou s křížem. Do kaple se vchází hlavním schodištěm z terasy, vstup do krypty je ze zadní části mauzolea. Dochovala se nástropní freska v kapli se čtyřmi výjevy z cyklu Umučení Páně od rakouského malíře Franze Jobsta. Kapacita hrobky byla stanovena na 40 rakví, kvůli nadměrné vlhkosti se ale přestalo pohřbívat v roce 1919. V letech 1927–1928 podnikli Kleinové nákladnou rekonstrukci hrobky, k uvažované obnově pohřbů do krypty ale nedošlo. Po roce 1989 převzala správu hrobky obec Sobotín a v roce 1999 došlo k přemístění ostatků Kleinů na hřbitov u kostela sv. Vavřince.
v části Klepáčov
Jednolodní roubená dřevěná barokní kaple z roku 1783. Postavena na popud tehdejšího rychtáře Antonína Langera, dřevo na stavbu daroval Velehradský klášter. Od konce 2. světové války postupně chátrala, v 90. letech 20. století byla kaple rekonstruována. V roce 1998 byl vysvěcen nový zvon. Kaple (též kostelík) je obdélná, s trojboce zakončeným kněžištěm, hlavní vstup v průčelí je kryt pultovou dřevěnou stříškou. Příkrá valbová střecha je pokryta štípaným šindelem, uprostřed nese sanktusník s lucernou a cibulí. V lodi a kněžišti je dřevem obložený plochý strop, stěny lodi jsou bíle omítnuty, podlaha je kamenná. Na zadní stěně kněžiště kříž s tělem Ježíše Krista, po pravé straně dřevěná plastika sv. Jana Nepomuckého.
Šumperk
Farní kostel s gotickým jádrem ze 13. století, přestavěn barokně po požáru v roce 1669, přestavba dokončena roku 1688. Do požáru měla věž kostela zastřešení v podobě třinácti věžiček, v roce 1766 získala věž cibulové zakončení. V roce 1804 byla přistavěna dnešní sakristie s oratoří na jižní straně kněžiště, ve 20. letech 19. století vedle ní přistavěna další sakristie. Roku 1843 vzniklo dvouramenné zastřešené schodiště ke vchodu. Kostel je jednolodní stavba křížového půdorysu s polygonálně ukončeným presbytářem, s mohutnou čtyřbokou věží na severní straně. Presbytář zaklenut křížovou valenou klenbou s pasy a lunetami, v kaplích a lodi je klenba valená. Hlavní oltář vznikl v roce 1680 a byl několikrát upravován.
Původně hřbitovní kostel z roku 1753, v roce 1755 vyzdoben freskami barokního malíře Ignáce Oderlitzkého. V období reforem císaře Josefa II. byl kostel uzavřen a hrozilo mu zbourání. Roku 1790 bylo povoleno kostel zachovat jako pohřební kapli. V roce 1900 byl opraven po požáru věže. Kostel je jednolodní s presbytářem, na který navazuje přístavek sakristie. Loď sklenuta valenou klenbou, presbytář valeně a konchou.
Pravoslavný kostel vybudován v byzantském slohu v letech 1993-98 s přispěním řecké pravoslavné církve. Základní kámen položen v roce 1993, chrám byl vysvěcen 27. června 1998. Je obdélný, zakončený třemi apsidami. Členění bočních stěn s nižšími přístavky vytváří dojem pomyslného kříže, nad jehož středem se tyčí čtyřmetrová kruhová věž s kupolí, zakončená rovnoramenným řeckým křížem. Ve zvonici, stojící samostatně vedle kostela, je zavěšeno šest zvonů.
Starokatolický kostel postaven v letech 1912-14. V druhé polovině 20. století byl uzavřen, s opravami se začalo v roce 1997, ukončeny byly opravou věže v roce 2012. Kostel je jednolodní, obdélný, s pětibokým závěrem a hranolovou věží v průčelí. Vnitřek je zaklenut valeně.
Bývalý klášterní kostel si zachoval gotické jádro. V roce 1669 spolu s klášterem vyhořel, následně barokně upraven. Kostel je od poloviny 19. století v majetku města, od počátku 90. let 20. století do roku 2005 byl opravován, v roce 2005 odsvěcen. Je jednolodní s pětibokým závěrem, ke kterému bylo v polovině 18. století přistavěno půlválcové zakončení mezi dvěma odstupňovanými opěráky. K hlavní lodi a kněžišti přiléhají na severní straně dvě kaple. U presbytáře kaple sv. Jana Nepomuckého s půlkruhovým závěrem, podél lodi na ni navazuje nižší a užší Česká kaple. Hlavní vstup do kostela je přes přízemí věže, která byla přistavěna u západního průčelí a je stejně vysoká jako hlavní loď. Loď je zaklenuta valenou klenbou s lunetovými výsečemi, presbytář dvěma poli křížové klenby, pětiboký závěr paprsčitou klenbou.
Novogotický evangelický kostel vybudovala Německá evangelická církev augsburského vyznání podle projektu c.k. inženýra W. Knapka. Základní kámen byl položen roku 1869, k slavnostnímu otevření došlo 28. června 1874. Kostel je jednolodní stavba křížového půdorysu. V roce 1908 k ní byla přistavěna věž. Po skončení 2. světové války převzala kostel Českobratrská církev evangelická. Současná podoba kostela je výsledkem oprav a úprav v letech 1995-99.
Kaple postaven Josefem Schubertem v roce 1860.
Třeština
Novogotický kostel z let 1865-66, postaven na místě původní kapličky podle projektu mohelnického stavitele Jana Sovy. Jedná se o jednolodní podélnou stavbu s vestavěnou kvadratickou věží, s presbytářem čtvercového půdorysu s trojbokým závěrem, na který navazuje přízemní sakristie téhož půdorysu. Na nárožích jsou polygonální pilíře na způsob věžic, zakončené zubatým cimbuřím. Věž s hodinami je zakončena cibulovou bání s lucernou a makovicí. Vnitřek zaklenut pruskými klenbami. Hlavní oltář zhotoven řezbářskou firmou Celler z Olomouce, obraz znázorňující sv. Antonína Paduánského se sv. Floriánem a s Ježíškem uprostřed zhotovil v roce 1917 akademický malíř František Šenar z Olomouce.
Úsov
Gotický kostel z 15. století, upraven barokně roku 1736 podle projektu architekta Antonia E. Martinelliho. Je jednolodní, obdélný, s trojbokým závěrem, k němuž je z jižní strany připojen nízký otevřený přístavek s půlkruhovou arkádou, v němž se nachází sousoší Krista a jeho učedníků na Olivetské hoře. Nad průčelí hranolová věž s mansardovou střechou s makovicí, ve věži jsou čtyři zvony. Loď sklenuta valenou klenbou se třemi páry lunet nad okny, presbytář zaklenut valeně párem lunet. Na kruchtě lodi varhany z roku 1885. Strop kostela zdobí nástropní malby sv. Rodiny a několika výjevů ze života Ježíše.
Původní, patrně dřevěná synagoga v Úsově, byla zničena během třicetileté války, v roce 1688 nahrazena novou, zděnou synagogou. Ta byla zbourána po roce 1721. V letech 1783-84 byla postavena dnešní „nová“ synagoga. Den po Křišťálové noci, 10. listopadu 1938, vtrhli místní nacisté do synagogy a zdemolovali a vypálili zařízení synagogy. V roce 1948 synagogu zakoupila a následně adaptovala Českobratrská církev evangelická. V roce 1993 získala budovu zpět Židovská obec, v roce 2008 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce a synagoga byla zpřístupněna veřejnosti. Při rekonstrukci byly odkryty i pozoruhodné nástěnné liturgické nápisy z roku 1785.
Poutní kaple založena Annou von Liechtenstein roku 1624 jako morová kaple. Je to podélná stavba s půlkruhovým závěrem. Trojúhelníkový vykrajovaný štít s nikami v průčelí, kde též kamenný vstupní portál. Vnitřek je zaklenut valenou klenbou s výsečemi se štukovými kazetami. Vnějšek renovován v roce 2011.