Banín
Banín
Původně gotický kostel z počátku 14. století, přestavěn roku 1488, věž je z roku 1559, opraven byl roku 1934. Je jednolodní, obdélný, s pravoúhle uzavřeným presbytářem a obdélnou sakristií po severní straně a s hranolovou věží před západním průčelím. Nad zdmi kostela i věže roubení jako podsebití na krakorcích. Presbytář sklenut jedním polem křížové žebrové klenby asi ve 2. polovině 14. století, loď plochostropá s dřevěnou kruchtou. Hlavní oltář se soškou sv. Barbory z konce 17. století, kazatelna z konce 17. století.
Bělá nad Svitavou
Původně snad románský kostel, nově vystavěn barokně v letech 1751-56, západní dvouvěží dokončeno roku 1767. Je obdélný s křížovou lodí, trojboce uzavřeným presbytářem s obdélnou sakristií po jižní straně a dvěma věžemi po stranách západního průčelí, před nímž je přízemní předsíň. V západním průčelí mezi věžemi štít se sochou Panny Marie z poloviny 18. století. Loď plochostropá, v křížení lodí křížová klenba s hřebínky, ramena příčné lodi klenuta plochými kupolemi, presbytář konchou s lunetami, sakristie křížově. Zařízení pseudoklasicistní z konce 19. století.
Benátky
Pozdně barokní kaple z konce 18. století. Je čtvercová se zvoničkou, v průčelí jednoduše vykrajovaný štít s vázami. Uvnitř plochostropá, kdysi zde byl pseudobarokní oltářík se sochou sv. Jana Nepomuckého, nyní jen soška ve výklenku.
Biskupice
Původně gotický kostel, jak dokládá obdélný, polygonálně uzavřený presbytář s opěráky, v lodi zbarokizován v letech 1770-76 stavitelem K. Jelínkem. Loď obdélná, se západní odstupněnou věží. Na jižní straně polygonální kaple, při presbytáři severní sakristie s oratoří. Vnitřek sklenut plackami na pilastry, jižní kaple křížem. Zařízení rokokové z doby přestavby od J. Wintera, na hlavním oltáři obraz patronů kostela od Kreppa z roku 1726.
Borová
Novogotický kostel postaven v letech 1890-93 na místě původního dřevěného kostelíka ze 14. století, přestavěného v druhé polovině 17. století, při požáru později zničeného. Nový hlavní oltář postaven v červnu 1893 Uherkou z Litomyšle. Na něm byla umístěna socha sv. Kateřiny z původního kostela, zhotovená již v 15. století (dnes uložena v městském muzeu v Poličce). Varhany postaveny roku 1899 Bedřichem Čápkem z Poličky.
Původně gotický kostel přestavěn počátkem 17. století. Z gotického období zachována věž na severní straně kněžiště se stanovým krytem s podsebitím na krakorcích. Kostel je jednolodní s presbytářem zevně pravoúhlým a uvnitř půlkruhově zakončeným, s hranolovou věží na severní straně presbytáře, na západní straně věže schodiště. Presbytář sklenut plochou valenou klenbou s hranatými výsečemi, loď sklenuta valeně se stýkajícími se výsečemi se štukovou výzdobou. Loď kostela je dlouhá 26,6 metru a široká 7 metrů. Zařízení rokokové z 2. poloviny 18. století, hlavní oltář portálový s novým obrazem od J. Umlaufa z roku 1883. Kamenná křtitelnice ze 17. století.
Evangelická toleranční modlitebna postavena v roce 1784 za pouhých šest týdnů. K jeho vnitřním úpravám docházelo postupně řadu let. Velké opravy a úpravy proběhly v letech 1928 a 1979. Středem chrámu je stůl Páně, za ním na protější dlouhé stěně se nachází kazatelna.
Březina
Barokní kaple s hranolovou vížkou s cibulovou helmicí z roku 1715. Upravena byla v roce 1853.
Čistá
Původně gotický kostel z 2. poloviny 14. století přestavěn renesančně po polovině 16. století a roku 1740 barokně. Jedná se o bazilikální trojlodí s příčnou lodí, jejíž ramena jsou uvnitř trojboce, zevně půlkruhově zakončena, s pětiboce zakončeným presbytářem s hranolovou věží na severní straně. Presbytář sklenut valeně s výsečemi, hlavní a příčná loď zaklenuty křížovou klenbou, v bočních lodích křížové klenby, ramena příčné lodi sklenuta valeně. Zařízení z větší části rokokové z 2. poloviny 18. století, hlavní oltář portálový s obrazem sv. Mikuláše od L. Stera z roku 1764.
Hradec nad Svitavou
Kostel původně prý již z 13. století, v dispozici gotický z 2. poloviny 14. století, přestavěn barokně po požáru roku 1673 v roce 1710, opraven roku 1936. Je jednolodní, obdélný, s polygonálně uzavřeným presbytářem s obdélnou sakristií s oratoří v patře po severní straně presbytáře a obdélnou kaplí po severní straně lodi, s hranolovou věží krytou jehlanem před západním průčelím. Kostel klenut valeně s lunetami, stejně severní kaple, se štukovým čtyřlistem na klenbě, sakristie a jižní předsíň, podvěží křížově. Malba interiéru z roku 1870. Zařízení pseudoslohové z konce 19. století.
Kaple opravena roku 1870.
Nejstarší částí kostela je vysoká (64,5 metru) gotická věž asi ze 14. století, její přesné stáří není známo, při renovaci v 16. století byl ve zdi objeven letopočet 1043. Původně byla tato věž součástí tvrze, kterou dal roku 1513 Ladislav z Boskovic přestavět na kostel, k věži byla přistavěna hlavní loď, která byla nově zaklenuta v roce 1701. Kostel prošel celkovou rekonstrukcí roku 1731 a roku 1750 byla ke kostelu přistavěna kaple Panny Marie a sakristie. V roce 1908 kostel vyhořel, do dnešní podoby byl upraven vč. věže po opravě, dokončené roku 1911. Kostel je obdélný, dvoulodní, s polygonálním presbytářem a mohutnou třípatrovou věží se stupňovitou střechou jehlancovitě vyvršenou s vížkami na krakorcích po stranách. Na jižní straně věže válcovitý přístavek se šnekovým schodištěm. Hlavní loď sklenuta třemi hladkými kříži z roku 1701, boční loď klenuta valeně, zdobena rokokovou přemalovanou freskou Naděje, presbytář sklenut dvěma kříži a konchou. Hlavní oltář pseudorománský z konce 19. století, v boční lodi oltář klasicistní, portálový, s barokními sochami Zachariáše a Alžběty ze školy J. Pacáka.
Jaroměřice
Kostel, součást poutního místa na Kalvárii, vestavěn do východní strany ambitu, vybudován v letech 1712-14 majitelem jaroměřického panství Františkem Šubířem. Dne 4. května 1712 byl položen základní kámen a 14. září 1713 proběhlo slavnostní svěcení kostela, jehož návrh se přičítá Blažeji Santini-Aichlovi, jeho autorství se ale nikdy spolehlivě neprokázalo. Jedná se o centrální budovu tvaru protaženého šestilistého půdorysu s lukovitě prohnutým průčelím, členěným pilastry a okny elipsovitého tvaru. Na portále jsou umístěny tři kalvárské kříže a pod nimi kamenné erby zakladatele kostela a jeho manželky. Vnitřek kostela tvoří podélný, na obou koncích půlkruhově uzavřený prostor, na nějž se při koncích připojují z obou stran půlkruhové prostory, sklenuté valeně s lunetami, s novou nástropní malbou od malíře Přečka z Brna. V levém zadním prostoru sakristie a nad ní oratoř. Na bočním oltáři jsou ve skleněné rakvi ostatky sv. Feliciána. Hlavní oltář z konce 18. století, klasicistní, sloupová edikula z červeného mramoru, obsahující uprostřed kopii obrazu Salvatora ve stříbrné, zlacené, drahokamy zdobené masce. Za hlavním oltářem krápníková jeskyně zv. Getsemanská zahrada – obdélná, dvoulodní, valeně sklenutá. Zde jsou umístěny plastické reliéfy Krista a apoštolů na Olivetské hoře, mariánský obraz ze 16. století a křtitelnice z kostela Všech svatých, vzácná památka z 15. století.
Původně gotický kostel asi z 12. století, z něhož se zachovala sakristie sklenutá žebrovým křížem, pod věží při polygonálním závěru. Při pozdně barokní přestavbě roku 1804 byly zachovány boční starobylé kaple. Vnitřek sklenut křížem. Zařízení klasicistní z roku 1804 a pseudogotické. Renesanční figurální náhrobník Jana z Linhartic a Jaroměře z roku 1562. Roku 1905 byly na kostelní věž umístěny hodiny. Když byly za první světové války zabaveny zvony, byly roku 1928 pořízeny tři nové, které byly však na jaře 1942 též odebrány na válečné účely. Roku 1949 byla zbourána původní vstupní část a postavena současná větší předsíň. Při opravě roku 1999 byly ve věžní báni nalezeny pamětní doklady vložené sem při předešlých opravách v letech 1767 a 1904.
Loretánská kaple přistavěna ke dvěma již stojícím křídlům fary v roce 1742, vlastní Loreta po straně. Obdélná stavba má dvojí patro oken, dolní do půlkruhu, horní kruhová. Rovný štukový strop, fresky Křížové cesty.
Jevíčko
Původně augustiniánský gotický kostel z poloviny 14. století, pozdně barokně přestavěn v letech 1762-66 podle plánů Pavla Merty z Boskovic, farním kostelem po zrušení kláštera roku 1784. Roku 1778 byla k severní straně kostela přistavěna hrobní kaple, svému účelu sloužila ještě roku 1867. kostel je obdélný s bočním průčelím, presbytář obdélný, ukončený do půlkruhu, obestavěný klášterem, severní hranolová věž ukončena jehlancovou střechou. Vnitřek lodi sálový, sklenutý třemi plackami, nové mariánské fresky z 19. století na klenbě a také na placce nad presbytářem. Zařízení převážně rokokové a klasicistní z konce 18. století. Hlavní oltář klasicistní z roku 1790, portálový s nikou, v níž je pozdně gotická socha Panny Marie z konce 15. století, nesená barokními anděly z dílny J. Pacáka z doby kolem roku 1730.
Hřbitovní gotický kostel z doby kolem roku 1300 byl z lomové opuky, se šindelovou střechou, na hřebeni s vížkou, přestavěn po roce 1936, kdy vyhořel. Je jednolodní, obdélný, uvnitř kazetový strop z roku 1936. Oltář raně barokní z doby kolem roku 1670 s obrazem Umučení sv. Bartoloměje. Vzácný zvon z roku 1773 byl zabaven v roce 1916 pro válečné účely.
Synagoga postavena v klasicistním slohu v letech 1792-94, nahradila dřevěnou synagogu z roku 1666, která shořela při velkém požáru města roku 1747. V roce 1907 bylo průčelí budovy secesně upraveno a posunuto o 1 metr do ulice. K bohoslužebným účelům sloužila do začátku 2. světové války, od roku 1951 slouží Církvi československé husitské.
Ústavní kostelík sanatoria postaven ve třicátých letech 20. století.
Koclířov
Kostel jako farní připomínán roku 1344, nový kostel vystavěn barokně roku 1770 a roku 1771 postavena věž. Opraven roku 1925 a po shoření střechy v roce 1956. Od roku 1843 zasvěcen též sv. Filomeně. Je jednolodní, obdélný, s půlkruhově uzavřeným presbytářem s čtvercovými prostorami sakristie a předsíně s oratořemi v patrech po stranách a s hranolovou věží v západním průčelí. Věž s cibulovou střechou má po jižní straně šnek se střílnovými okénky. Vnitřek sklenut plackami, na klenbě v oválech malby od K. Langera ze Svitav z roku 1888. Hlavní oltář novorenesanční z roku 1888 od F. Hanschuba s obrazem od J. Mathausera z roku 1889.
Klášterní kostel bývalého kláštera redemptoristů vystavěn pseudogoticky roku 1887 podle plánů stavitele Schmaltzhofera z Vídně. Je jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem a osmibokou vížkou s jehlancovou střechou na jižním průčelí. Uvnitř klenutý, zařízení současné se stavbou.
Pseudogotická kaple z let 1869-70. Je obdélná, polygonálně uzavřená, s vížkou ve štítě. Vnitřní zařízení současné.
Křenov
Barokní kostel postaven roku 1729, je obdélný, sálový s tribunami, s obdélným, polokruhově zakončeným presbytářem a západní hranolovou věží vestavěnou do průčelí. Vnitřek sklenut valeně, na ploché pilastry, na klenbě bohaté páskové štukatury a fresky. V presbytáři Oslava Nejsvětější Trojice, v lodi Křest Kristův v Jordáně, okolo poprsí apoštolů. Zařízení bohaté z doby kolem roku 1730. Hlavní oltář původně pilastrový, portálový, vestavěn do závěru presbytáře, s obrazem Křtu Kristova v Jordáně, al fresco, kolem obrazu čtvero letících andělů, po stranách oltáře ve zdi niky, v horních sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana z Boha, z doby kolem roku 1760, v dolních vrcholně barokní dřevořezby Madony Sedmibolestné a Ecce homo z doby po roce 1740. Kazatelna kombinovaná s křtitelnicí z doby kolem roku 1750. Barokní varhany z počátku 18. století.
Základní kámen kaple položen roku 1707, nejspíše do roku 1713 byl hotový i bohatě dekorovaný interiér se štukovými sochami Adama a Evy a andílky s hudebními nástroji. Vrcholem výzdoby je nástěnná malba na klenbě představující Devět kůrů andělských z roku 1727. Postava sv. Isidora je umístěna v nice nad oltářem. Kaple je centrální, elipsovitá, vnitřek sklenut kupolovitě. Po dlouhodobém chátrání byla v roce 2004 zahájena celková rekonstrukce kaple, nejprve exteriéru, od roku 2012 interiérové výzdoby, od roku 2014 restaurování mobiliáře.
Lavičné
Barokní kaple z konce 18. století. Je obdélná, půlkruhově uzavřená. Vnitřní zařízení ze začátku 19. století. Zvon ve věžičce byl za 2. světové války zrekvírován, nový odlily dcery Laetitie Dytrychové z Brodku u Přerova, slavnostně zavěšen byl v roce 1991.
Litomyšl
Barokní piaristický kostel stavěl od roku 1714 Giovanni Battista Alliprandi, roku 1720 zemřel. Stavbu dokončil František Maxmilián Kaňka v letech 1720-30. Kostel několikrát vyhořel: roku 1735 pravá věž, roku 1775 celý kostel a část zařízení, opraven J. K. Habichem, znovu opraven v letech 1814, 1892, 1894 a 1903. Je jednolodní s třemi páry bočních kaplí, s příčnou lodí o půlkruhově zakončených ramenech, s presbytářem zevně půlkruhovým, uvnitř trojbokým, se čtvercovými kaplemi po stranách a s dvouvěžovým hlavním průčelím. Hlavní průčelí, sevřené dvěma nakoso postavenými věžemi, zdobí sochy Víry a Naděje od J. Pacáka. Presbytář sklenut valeně s výsečemi, v křížení placka, ramena příčné lodi sklenuta valeně, v závěru konchy. Loď sklenuta valeně na širokých pásech, boční kaple s emporami sklenuty valeně. Hlavní oltář empírový z roku 1819 s barokními sochami, kazatelna empírová z roku 1842, varhany empírové z roku 1821.
Gotický kostel založil roku 1356 biskup Jan II. ze Středy, postavil mistr Jakub v letech 1356-78. Roku 1460 vyhořel, asi v polovině 15. století přistavěny věže a roku 1522 jižní předsíň. V následujícím období několikrát vyhořel (1546, 1560, 1601), poté opraven, sklenuta loď a přistavěna západní předsíň s portálem. Roku 1745 kostel znovu poškozen požárem, roku 1777 zřízen západní štít, roku 1778 zvýšena věž. Další úpravy v letech 1842, 1870, v letech 1891-93 regotizován západní štít, věž opravena roku 1891 F Schmoranzem. Kostel je bazilikálním trojlodím s hlubokým pětiboce zakončeným presbytářem s opěráky, s kaplí sv. Josefa a čtvercovou sakristií po jižní straně, s hranolovou věží a předsíní v západním průčelí (původně dvě věže, pravá nebyla po požáru v roce 1601 obnovena). Presbytář a hlavní loď sklenuty valeně s výsečemi. Hlavní loď otevřena do bočních lodí mírně hrotitými oblouky na hranolových pilířích, boční lodi sklenuty křížovými klenbami na žebrech hruškového profilu. Při opravách v roce 1955 objeveny v západní části kostela renesanční nástěnné malby z 16. století. Hlavní oltář z roku 1767 od M. Hennevogela, obraz od Ignáce Raaba. Kazatelna pseudogotická z roku 1898, křtitelnice ze 17. století.
Špitální kostel doložen k roku 1407, špitál stál již roku 1347. Barokně přestavěn a opraven zejména po požárech v letech 1705, 1735, 1775 a 1814, přestavba věže a kruchty z let 1838-42. Je jednolodní, pětiboce zakončený, se sakristií po severní straně, se západní hranolovou věží. Vnitřek sklenut dvěma poli křížové klenby a paprsčitě v závěru. Vnitřní zařízení pseudogotické z roku 1842, hlavní oltář z konce 19. století od J. Uherka.
Raně barokní hřbitovní kostel postaven v letech 1670-72, opraven roku 1872. Je to obdélná stavba na křížovém půdorysu s předsíňkou z roku 1800 v západním průčelí. Příčná ramena kříže uzavřena půlkruhově a a opřena novějšími šikmými opěráky, západní průčelí završeno štítem s trojúhelníkovým nástavcem. Čtvercový střed se zkosenými rohy sklenut plochou kupolí na pendantivech, východní podélné rameno kříže, tvořící presbytář, sklenuto valeně s výsečemi, příčná ramena konchou. Hlavní oltář od řezbáře M. Bartoše z Dobrušky z roku 1795 se sochami sv. Zachariáše a Anny. Bohatá vnitřní výzdoba.
Modlitebna slavnostně otevřena 6. července 1923. V letech 1996-97 byla provedena velká rekonstrukce kostela.
Pseudogotický kostel z roku 1865 od Th. Johna, původně postavena pro městskou reálku. Od roku 1932 slouží Církvi československé husitské.
Základní kámen Nového kostela byl položen v roce 2008, otevření proběhlo 4. prosince 2010. Postaven byl podle projektu architekta Zdeňka Fránka. Novostavba kostela byla zahloubena do travnatého terénu, uvnitř je sál pro cca 150 osob, dvě víceúčelové klubovny a společenský vestibul, v 2. nadzemním podlaží je byt pro kazatele sboru. Na mostě do nebes je skleněný kříž od Václava Cíglera.
Kaple nad studánkou z roku 1809. Je čtvercová, sklenuta kupolí se slepou lucernou, po stranách kruhová okna.
Městečko Trnávka
Barokní kostel byl postaven v roce 1752, vysvěcen byl 23. června 1804. Je obdélný, s obdélným půlkruhově uzavřeným presbytářem se sakristií po jižní straně, s hranolovou věží, vestavěnou do štítu průčelí. Vnitřek sklenut valeně s lunetami na pásy. Závěr presbytáře zcela vyplněn hlavním oltářem, rokokovým, portálovým, se sochami sv. Petra a Jana Evangelisty. V interiéru pozdně gotická dřevořezba sv. Šebestiána z doby kolem roku 1500. Kazatelna a varhany rokokové z roku 1763. Opravy kostela byly prováděny ve 3. čtvrtině 20. století, naposledy se podařilo dokončit opravu střechy v roce 2012.
Moravská Třebová
Děkanský kostel je původní gotická stavba s renesančními přestavbami. Po požáru roku 1541 obnoven roku 1549 Václavem z Boskovic, do dnešní podoby přestavěn po požáru roku 1726 Josefem Adamem z Lichtenštejna jako jednolodní barokní sálová stavba se dvěma přístavky bočních plochých kaplí. Ze starší stavby zachován polygonální závěr s opěráky a věž, jejíž zřícená horní část byla nahrazena novou. Presbytář sklenut valeně, loď valeně s lunetami. Hlavní sloupový oltář z roku 1776, z napodobeniny mramoru se zlacenými sochami českých patronů. Většinou rokokové vnitřní zařízení z 2. poloviny 18. století, kazatelna a oltář sv. Jana Nepomuckého jsou kvalitní řezbářské práce Jiřího Pacáka z roku 1735. K věži přiléhá Loretánská kaple, vyzdobená freskami T. J. Suppera z roku 1768, který je zde pohřben.
Raně barokní klášterní kostel z let 1680-90, obdélný, s pravoúhlým presbytářem. Vnitřek sálový, sklenutý valeně s lunetami. Vnitřní zařízení barokní z 18. století, hlavní oltář portálový, sloupový, s novým obrazem sv. Josefa. Sochařská výzdoba pochází z roku 1721 od Jiřího Antonína Heinze.
Pozdně gotický trojlodní kostel, částečně zbarokizován, s polygonálním presbytářem. Vnitřek sklenut valeně na 2x2 pilíře, presbytář rovněž valeně, vyzdoben rokokovou freskou Objevení sv. Kříže od T. J. Suppera. V kostele vynikající řezbářské práce J. Pacáka. V interiéru renesanční malovaná dřevěná kruchta a figurální i heraldické náhrobníky z 2. poloviny 16. století a počátku 17. století.
Čtyři barokní centrální kaple z roku 1723 s pozoruhodnými zvonovými střechami, lemující cestu na Křížovém vrchu ke Kalvárii. Kalvárie – barokní zvlněná stěna santiniovského rázu – velkolepé sochařské dílo J. Pacáka z roku 1730.
Pohledy
Kaple postavena v letech 1733-34. Je obdélná s neodsazeným půlkruhovým presbytářem. Vnitřek sklenut valeně s lunetami. Po letech chátrání nechala kapli opravit obec Pohledy.
Polička
Novogotický kostel postaven v letech 1853-65 podle plánů A. Vacha na místě původního gotického kostela z 2. poloviny 14. století. Jedná se o síňové trojlodí s protáhlým, pětiboce zakončeným presbytářem a věží v západním průčelí. Interiér novogotický s obrazy od Jana Hellicha a Viléma Kandlera z 2. poloviny 19. století. Sousoší Pieta a Cesta na Golgotu od J. Pacáka z 18. století, plastika sv. Jakuba na hlavním oltáři a výzdoba kazatelny od Václava Levého z roku 1864. Ve věži zvon z roku 1511.
Hřbitovní kostel postaven v letech 1572-76 stavitelem Ambrožem Vlachem. Je trojlodní, téměř čtvercového půdorysu, s užším trojboce zakončeným presbytářem s opěráky, zevně gotický se strmými štíty a lomenými okny, uvnitř renesanční štuková výzdoba. Střecha je sedlová, značně strmá, zakončená věžičkou, na jejímž vrcholu je umístěna z plechu vysekaná Smrtka a napřaženou kuší. Presbytář sklenut jedním polem křížové klenby, v závěru klenba s výsečemi, v trojlodí křížové klenby. Interiér barokní z 2. poloviny 18. století, oltářní obraz Pád pyšných andělů od brněnského malíře Františka Vavřince Korompaye, namalovaný kolem roku 1770, o sto let později přemalovaný Janem Umlaufem. Kazatelna z roku 1777.
Budova sboru postavena v letech 1936-37 podle návrhu architekta Bohumíra Kozáka z Prahy, rozpracovaného stavitelem Josefem Machem z Poličky, kterému byla stavba zadána. Položení základního kamene se konalo 6. července 1936, slavnostní otevření přesně za rok, také 6. července. Vybavení interiéru, jako lavice, stůl Páně, kazatelna, osvětlení, bylo provedeno podle návrhu arch. Ladislava Kozáka. Ke kostelu byla v letech 1947-48 přistavěna farní budova, naplánovaná již v roce 1936. V roce 2007 byly pořízeny nové digitální varhany, do té doby sloužilo elektrické pedálové harmonium, zakoupené roku 1941.
Barokní kostnice z let 1770-74, postavena stavitelem N. Tylem z Poličky. Jedná se o stavbu čtvercového půdorysu se zkosenými nárožími, průčelí je završeno trojúhelníkovým štítem, kupolovitá střecha plechovou věžičkou. Vnitřek sklenut českou plackou, rozích dvojice pilastrů. Uvnitř se nachází oltář z lebek a kostí, který pravděpodobně vystavěl kuchař prvního lokalisty v obci Jana Haveleho.
Pomezí
Původně gotický kostel z 1. poloviny 14. století, dnešní barokní přestavěn koncem 17. století - zvýšena loď a sklenuta valenou klenbou s lunetami. Roku 1748 postaven nový presbytář a příčná loď, roku 1780 zvýšena věž o další kamenné patro. Vnitřek opraven roku 1942. Kostel je jednolodní s příčnou lodí, trojboce zakončeným presbytářem se dvěma apsidovitými výklenky po stranách a s hranolovou věží v západním průčelí. V presbytáři valená klenba s výsečemi. Zařízení rokokové z 2. poloviny 18. století, hlavní oltář se sochami sv. Jiří a Floriána a s novým obrazem sv. Jiří ze začátku 19. století.
Radiměř
Pozdně barokní centrální kostel z let 1771-76. Původní gotický presbytář z 2. poloviny 14. století ponechán jako východní kaple, k němu přistavěn na místě lodi nový kostel, obrácený k severu. Na západní straně přistavěna, korespondující s presbytářem, rovněž obdélná kaple. Věž upravena empírově roku 1816, kostel opraven v letech 1892-93. Dnešní kostel má loď na půdorysu protáhlé elipsy s půlkruhově uzavřeným presbytářem a pravoúhlou sakristií s oratoří v patře po severní straně a s hranolovou věží s cibulovou bání před hlavním jižním průčelím, na východní a západní straně již zmiňované kaple. Vnitřek sklenut valeně s lunetami, sakristie plackou, v lodi čtyři mělké výklenky pro oltáře, východní kaple (původní presbytář) zaklenuta pruskou klenbou a polem křížové žebrové klenby, západní kaple dvěma poli pruské klenby. Vnitřek kostela vymalován roku 1870. Zařízení původně barokní, upraveno kolem roku 1890, hlavní oltář barokní z poloviny 18. století, rámový, s obrazem sv. Anny od Ant. Mühla z roku 1888. V interiéru hodnotná pozdně gotická reliéfní dřevořezbou sv. Anny Samotřetí z počátku 16. století, kazatelna asi z konce 18. století.
Kaple z poloviny 19. století. Je obdélná, půlkruhově uzavřená, se štítem. Sklenuta valeně s lunetami. Zařízení z konce 19. století.
Rozhraní
Pozdně barokní kostel z roku 1790. Nad hlavním oltářem obraz Povýšení sv. Kříže z roku 1858 od I. Schwoisera, po stranách sochy sv. Heleny a sv. Konstantina.
Sklené
Původně gotický kostel z 1. poloviny 14. století, místo lodi vystavěn v letech 1913-13 nový, lehce historizující kostel, obrácený k jihu, u něhož zůstal presbytář jako východní kaple. Kostel byl slavnostně vysvěcen 2. října 1927. Moderní stavba je jednolodní, obdélná, s půlkruhově uzavřeným presbytářem se sakristií po východní straně a se secesní arkádovou předsíní se sgrafitovým vyobrazením světců před průčelím. Po východní straně přiléhá k lodi čtvercový presbytář původního kostela, po západní straně hranolová věž se střílnovými okénky, jejíž horní část upravena moderně v letech 1912-13. Původní presbytář zevně s opěráky sklenut křížovou klenbou s žebry klínového profilu, loď moderního kostela sklenuta valeně s lunetami, presbytář konchou. Zařízení moderní, v původním presbytáři kamenná kalichovitá křtitelnice, snad ze 17. století.
Sloupnice
Původně gotický kostel ze 14. století, přestavěn do dnešní podoby kolem roku 1712, doplněný o přístavbu sakristie roku 1740.
Evangelická modlitebna z roku 1795 je jednoduchá obdélníková stavba, obnovená roku 1911. Obsahuje cenný malovaný strop pod nynějším omítaným.
Novogotická kaple.
Kaple z 2. poloviny 19. století je čtvercová, se zkosenými nárožími a lucernou. Kamenný kříž před kaplí z roku 1880.
Vendolí
Původní dřevěný kostel postaven pravděpodobně roku 1149. V době husitských válek byl rozbořen a v roce 1517 na stejném místě postaven nový v pozdně gotickém slohu. Ten zničil roku 1572 rozsáhlý požár. Po požáru byla při věži zřízena nejdříve dřevěná chrámová loď přestavovaná postupně z kamene, sakristie byla dokončena roku 1639. Celková raně barokní přestavba je z roku 1693, další rozšíření kostela a přístavba severní kaple Panny Marie je z roku 1777. Současnou podobu dostal kostel v roce 1789, kdy byl znovu zaklenut. Po zásahu bleskem 13. června 1825, kdy shořela věž i střecha a roztaveny 4 zvony, byla roku 1826 opravena střecha, zvýšena věž o 9,5 metru na dnešních 36 metrů a pořízeny nové zvony. Zvony byly zabaveny za první světové války a nové i druhá světová válka, jen umíráček zůstal. Kostel je jednolodní, obdélný, s půlkruhově uzavřeným presbytářem, s obdélnou sakristií s oratoří v patře po severní a předsíní po jižní straně. Hranolová věž s cibulovou bání v průčelí má po jižní straně otevřené schodiště a po severní straně čtvercovou kapli Panny Marie. V presbytáři valená klenba s lunetami a v závěru koncha, v lodi pruská klenba a zděná kruchta na dvou sloupech. Zařízení kostela je pseudoslohové ze sklonku 19. století, s kamennou křtitelnicí z roku 1761. Po druhé světové válce byla provedena oprava v roce 1948, kdy byl 23. května osazen nový zvon o váze 185 kg a průměru 68,6 cm. V roce 1997 bylo zbudováno odvodnění kolem kostela a roku 2001 opravena fasáda.
Kostel postaven v letech 1903-04, vysvěcen byl 15. srpna 1904. V květnu 1905 byl zavěšen zvon, vážící 113 kg, v roce 1917 byl zabaven, ale podařilo se ho zachránit. Za druhé světové války (1942) byl opět zabaven pro válečné účely, tentokrát se již nevrátil. Roku 1969 byl ulit v Martinicích u Velkého Meziříčí a vysvěcen nový zvon, vážící 98 kg. Kostel průběžně opravován místními.
Vranová Lhota
Původně gotický kostel přestavěn barokně roku 1788. V interiéru bohaté řezbářské práce. Z původní stavby se dochoval vzácný oltář sv. Andělů strážných.
Vrážné
Kaple postavena v letech 1890-91.
Kaple postavena roku 1867 zednickým polírem Fabiánem Vykydalem z Březinek. Stavba byla ukončena v listopadu a vysvěcena byla 23. května 1868. Za první světové války přišla kaple o svůj zvon, v roce 1928 byl pořízen nový od firmy Oktav Winter v Broumově, vážící 52 kg, posvěcen byl 23. září.