Bílina
Bílina
Původně gotický farní kostel z počátku 14. století, renesančně přestavěn v letech 1573-75 a pak ještě v letech 1870-72 podle plánů L. Denharta. Jedná se o bazilikální chrám s hranolovou věží v západním průčelí a pětiboce uzavřeným presbytářem, po jehož jižní straně sakristie z roku 1873. Hlavní loď, původně plochostropá, sklenuta třemi poli křížové žebrové klenby na vtažené pilíře roku 1573, severní loď sklenuta křížovou žebrovou klenbou z konce 14. století a křížovou klenbou bez žeber, jižní loď sklenuta křížovou žebrovou klenbou z poloviny 14. století a klenbou provalenou s lunetami. Presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami a paprsčitým závěrem. Hlavní oltář z roku 1833, klasicistní, sloupový, se sochami sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého a velkým obrazem patronů kostela. Křtitelnice kamenná, dvanáctiboká, z doby po roce 1580, varhany novobarokní z roku 1917. V kostele jsou četné epitafy Lobkoviců a dalších majitelů Bíliny.
Původně gotický kostel, založený roku 1420, dnes po renesanční úpravě z 16. století. Je jednolodní, obdélný, s polygonálně uzavřeným presbytářem, vnějšek celé stavby členěn opěráky a okny polokruhově uzavřenými. Presbytář a loď sklenuty valenou klenbou s lunetami a zrcadlem, zdobeným štukovou dekorací. Hlavní oltář raně barokní sloupová architektura a obrazem Zvěstování Panny Marie z doby kolem roku 1670.
Bořislav
Barokní kostel postaven v letech 1713-17 na místě staršího kostela stavitelem Christianem Laglerem z Teplic. Po požáru v roce 1784 byl opraven roku 1820 i s ohradní zdí hřbitova a vstupní bránou. Kostel je jednolodní, obdélný, s trojboce ukončeným presbytářem a s věží zakončenou bání nad průčelím, členěným pilastry. Interiér je zaklenut původními valenými klenbami s lunetami. Do interiéru kostela byly roku 1806 přemístěny rokokové varhany z regotizovaného zámeckého kostela v Teplicích a v průběhu 19. století došlo k výměně většiny původního mobiliáře. Hlavní oltář byl pořízen v roce 1873 a krátce nato kazatelna. Ve věži kostela se dochoval zvon z počátku 16. století ulitý mistrem Tomášem, ostatní zvony padly za oběť válečné rekvizici.
Bystřany
Novorománský kostel z konce 19. století. Je obdélný, jednolodní s pravoúhlým závěrem, plochostropý. V současné době bez vnitřního zařízení.
Barokní kostel z let 1729-33. V interiéru rokokové nástěnné malby od V. Roitha z Kadaně z roku 1792. Skříňový, pozdně gotický oltář z 1. poloviny 16. století s dřevořezbou Madony s Ježíškem. Na křídlech oltáře výjevy z mariánské legendy. Kostel je obklopen zajímavým horským hřbitovem, na kterém jsou pochováni italští zajatci z 1. světové války.
Novobarokní kostel z roku 1910 (někdy je uváděno zasvěcení též sv. Janu Křtiteli) postaven firmou Antona Bruchnera z Oseka. Základní kámen byl položen již 31. května 1908, vysvěcen byl 15. srpna 1910. Kostel je jednolodní obdélná stavba s trojboce uzavřeným presbytářem a věží v jihovýchodním nároží, jež je nad úrovní ostatní stavby osmihranná. Interiér byl vybaven oltářem od bratří Hennlichových z Chomutova a byl zdoben sochou Nejsvětějšího srdce Ježíšova, v lodi byly zavěšeny obrazy křížové cesty a strop byl opatřen velkou nástropní malbou od Otty Hennlicha zachycující sv. Leonarda. Varhany byly zhotoveny firmou Alfred Marcus & Zeidler z Mariánských Lázní. Na věži byla zavěšena trojice zvonů. V 90. letech 20. století byla provedena oprava.
Dubí
Kostel je pozoruhodnou, u nás ojedinělou stavbou vystavěn na objednávku rodiny Clary-Aldringenů v letech 1898-1906. Návrh od architekta P. Bigaglia, profesora Akademie výtvarných umění v Benátkách, podle vzoru benátského kostela Santa Maria dell Orto. Stavbu provedl J. Siegmund s použitím některých původních prvků kostela z ostrova Giorgie v Benátkách. Průčelí je z pruhů červeného a bílého mramoru, boční stěny jsou z pálených neomítnutých cihel. Zařízení z doby kolem roku 1900, hlavní oltář podle vzoru benátské gotiky, na něm Madona a skupina Ukřižování. V pravé lodi jsou zbytky gotického oltáře se sedmi postavami svatých na zlatém podkladě a nová dřevěná socha sv. Františka z Assisi. V kostele je hrobka rodiny Clary Aldringenů a Ficquelmonů.
Duchcov
Barokní kostel postaven na místě renesančního kostela z roku 1587 s použitím části jeho zdiva, na jižní straně presbytáře zachovány zbytky raně gotického kostela sv. Jiří. Barokní stavba provedena do roku 1707 M. A. Canevalem podle plánů zhotovených před rokem 1698, a po něm neznámým architektem do roku 1722. Obnoven byl roku 1826. Vyhořel v květnu 1945, přičemž zničeno původní cenné zařízení. Jedná se o jednolodní stavbu o třech klenebních polích s trojicí mělkých kaplí po stranách, na západě s předsíní sevřenou dvěma věžemi, na východě s polygonálně uzavřeným presbytářem. Vnitřní prostor sklenut valenou klenbou s lunetami, v presbytáři lunetový závěr.
Secesní evangelický kostel postaven v letech 1899-1902 drážďanskými architekty Juliusem Wilhelmem Graebnerem a Rudolfem Schillingem pro evangelickou církev augspurského vyznání. Základní kámen byl položen 12. listopadu 1899, kostel slavnostně otevřen 20. dubna 1902. V roce 1991 byl rekonstruován. V současné době patří Církvi československé husitské. Vchod do věže zdobí portréty tvůrce německé reformace Martina Luthera a teologa Philippa Melanchthona.
Barokní kaple postavena roku 1723 na místě pozdně gotické kaple. Je centrální, sklenutá kupolí s lucernou, se západní věží. U kaple empírové náhrobníky z roku 1807-21 a pamětní deska Giacoma Casanovy (zemřel v Duchcově roku 1798).
Barokní kostel z roku 1691, přestavěn roku 1769, nově upraven v letech 1936-37. Je jednolodní, obdélný, s odsazeným pravoúhlým presbytářem a nízkou dřevěnou věží za barokním štítovým nástavcem. V lodi necková klenba, kněžiště zaklenuto plackou s freskou Poslední večeře. V interiéru náhrobní kámen Kateřiny Kostomlatské z Vřesovic z roku 1557.
Hrob
Původně gotický kostel byl renesančně přestavěn kolem roku 1600 a novogoticky upraven v 19. století. Uvnitř oltářní obraz od V. V. Reinera.
Kostel postaven v letech 1900-02. Základní kámen byl položen 12. prosince, tj. v den výročí zboření starého protestantského kostela. V současné době interiér zdevastován.
Základy protestantského kostela, jehož výstavba začala v září 1611. Nedlouho po jeho dokončení byl 27.9.1614 na příkaz arcibiskupa Jana Lohelia zapečetěn. Po rostoucích sporech vjel 11. prosince 1617 do města ozbrojený oddíl a na rozkaz arcibiskupa ve třech dnech nově postavený kostel vypálil a zbořil. Základy zbořeného kostela byly teprve v létě 1913 objeveny a za dozoru místního stavitele Zikmunda Loose odkryty a v šedesátých letech minulého století zabezpečeny a upraveny.
Hrobčice
Původně opevněný románský kostel ze 13. století, zbarokizován roku 1726, upraven v 19. století. Je jednolodní, obdélný, v západní části románský. Východní část lodi s presbytářem je barokní. Loď a presbytář plochostropé. Hlavní oltář je barokní z poslední čtvrtiny 17. století.
Původně gotický kostel ze 14. století. Je jednolodní, s hranolovou věží nad západním průčelím. Loď je plochostropá, presbytář sklenut křížovou klenbou.
Jeníkov
Pozdně barokní kostel z let 1756-63, postaven nedaleko místa starší stavby z roku 1551, která v roce 1756 vyhořela. Obnoven byl roku 1860. Je jednolodní s půlkruhově uzavřeným presbytářem, se čtvercovou sakristií na jižní straně a s hranolovou věží nad západním průčelím. Vnitřek sklenut plackami. Vnitřní zařízení z 19. století.
Kaple je pozůstatkem kněžiště původního jeníkovského kostela postaveného roku 1551 na místě staršího kostela, doloženého již roku 1352. Po požáru roku 1756 byla stavba výrazně zredukována a transformována na kapli. Do nového průčelí výrazně zkráceného kněžiště byl druhotně osazen renesanční vstupní portál z roku 1551. Opravena byla roku 1909 a v roce 2013. Je lichoběžníková, trojboce zakončená, sklenuta gotickou síťovou žebrovou klenbou.
Kostomlaty pod Milešovkou
Původně románský kostel z roku 1230, byl nejprve rozšířen roku 1657 západním směrem o novou barokní loď a pak v roce 1737 O. Broggiem doplněn o barokní průčelí. Původní románský kostel se pak stal presbytářem a sakristií barokní stavby, nad románským presbytářem postavena věž. Stěny románské části jsou z řádkovaného zdiva, neomítnuté, stěny barokní části jsou omítnuté. V lodi strop s fabionem a štukovými rámci, presbytář barokní stavby sklenut plochou kupolí. Hlavní oltář barokní z roku 1737 s obrazem z 19. století. Kazatelna a křtitelnice z 1. poloviny 18. století.
Kaple postavena roku 1825, vysvěcena v roce 1840. Za oltářem vyvěrá pramen vody, který je sveden do přilehlé kamenné kapličky.
Krupka
v části Bohosudov
Poutní kostel stojí na místě starší kaple, připomínané roku 1442. Je dílem litoměřických stavitelů Giulia a Ottavia Broggiů z let 1701-08. Vznikl na místě tehdy tzv. Zázračných pramenů, vyvěrajících na nádvoří kláštera (nad nimi barokní kaple s ambitem z roku 1702). Sochařská výzdoba kostela od Fr. Tollingera z let 1707-14. Boční barokní oltář s obrazy od Ignáce Raaba. Obrazy na dalších dvou oltářích od J. J. Heinsche z roku 1712. Barokní varhany z roku 1734, barokní řezané lavice, lustr a svícny na hlavním oltáři z roku 1693, barokní zpovědnice z doby kolem roku 1700. Oválný ambit s kaplemi okolo poutního kostela, původně z let 1584-94, jako ochrana tehdejšího gotického kostela se sedmi kapličkami. Kaple mají tyto názvy: Zákupská, Teplická, Litoměřická, Bleilebenů, Kolovratská, Osecká a Duchcovská. Kostel je součástí komplexu kláštera a bývalé jezuitské koleje.
Původní gotický kostel z 2. poloviny 13. století vypálen a pobořen roku 1479. V letech 1479-88 přestavěn pozdně goticky. Stavební úpravy v letech 1672 a 1773, kdy byly postaveny tzv. Svaté schody. Kostel je jednolodní, obdélníkový s trojboce uzavřeným presbytářem, k němuž diagonálně přiléhá kaple trojboce uzavřená. Gotická Madona na triumfálním oblouku v životní velikosti z doby kolem roku 1440. Gotický krucifix – severočeská řežba z doby kolem roku 1400. Ve stráni za kostelem pozdně gotická zvonice z 1. poloviny 15. století. Nejstarší zvon ve zvonici býval z roku 1403. zvony sejmuty za 1. světové války. Zvonice byla několikrát opravována, má dřevěné přízemí, dřevěné patro a šindelovou střechu.
Renesanční hřbitovní kostel z roku 1516 upravovaný před rokem1618 a znovu roku 1854. Patří k našim nejcennějším stavbám tzv. saské renesance. Malovaný renesanční kasetový strop. Původní nástěnné malby ze 16. století překryty pozdější výmalbou. Odkryta pouze postava Luthera v triumfálním oblouku. Hlavní oltář renesanční s hodnotnými řezbami Kalvárie, Kladení do hrobu a Posledního soudu z 2. poloviny 16. století. V předsíni dvě barokní kamenné sochy světců z 1. poloviny 18. století. V lodi í kamenných náhrobků vesměs po roce 1600.
Bývalý špitální kostel připomínán roku 1454, v dnešní podobě z poloviny 16. století. Je jednolodní, obdélníkový, trojboce uzavřený, bez věže. Oltář z poloviny 18. století, do něhož byl z původního gotického oltáře zasazen polychromovaný dřevěný gotický reliéf Seslání Ducha sv. z poloviny 15. století.
Pravoslavný kostel.
Bývalý hornický kostel ze 13. století, až do roku 1331 farní. Počátkem 17. století opraven po poboření za třicetileté války. Roku 1891 opuštěn po poddolování. Roku 1939 vyhořel, nyní v troskách.
Kostel původně z roku 1352, nynější barokní podoba z roku 1706. Jednolodní, obdélný, s pětiboce ukončeným presbytářem se sakristií a oratoří po stranách. V západním průčelí věž. Vnitřek lodi i presbytáře sklenut valeně s lunetami. Hlavní oltář barokní. Poblíž barokní zvonice.
Měrunice
Původně gotický kostel postavený kolem roku 1350, přestavěn empírově byl počátkem 19. století. Z původního kostela se zachoval presbytář s gotickou klenbou a okny. Ve věži jsou dva zvony – jeden z roku 1797 od Josefa Pitschmanna, druhý je od Richarda Herolda z roku 1923, třetí zvon je v sanktusové vížce. Naposledy opraven byl kostel počátkem 21. století.
Mikulov
Pozdně barokní kostel z roku 1700 postavený na místě staršího. Byl renovován již roku 1709. Je jednolodní, obdélný, s odsazeným, trojboce ukončeným presbytářem se sakristií po jižní straně a se západní hranolovou věží, krytou přilbou. Presbytář sklenut valeně s lunetami, loď plochostropá s rokokovou malbou. V presbytáři pozdně gotické sochy sv. Petra a Pavla z doby kolem roku 1520.
Zděná kaple z počátku 19. století. Je obdélná, s rovným závěrem a osmibokou zděnou zvonicí, nadstavěnou štítové stěně.
Barokní kostel z roku 1708, postaven nad vysokým schodištěm. Je oválného půdorysu, jednolodní, s polygonálním presbytářem. Loď elipsovitá, sklenuta plackou s lunetami, presbytář valeně s lunetami. Hlavní oltář barokní, sloupový, se sochami sv. Petra a Pavla, s plastickou skupinou Nejsvětější Trojice v nástavci, s obrazem od Petra Brandla z roku 1710.
Modlany
Kostel postaven na místě středověkého v letech 1687-1691, rozšířený a zvýšený v polovině 19. století. Je jednolodní s odsazeným pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží, nadstavěnou štítové stěně. Presbytář sklenut křížově, loď plochostropá. Hlavní i boční oltáře novodobé z let 1880-90. Pozdně gotická madona na bočním oltáři z doby kolem roku 1500.
Moldava
Kostel postaven roku 1687 na místě staršího kostela, roku 1851 stavebně upraven. Je jednolodní, obdélný, trojboce uzavřený, s čtverhrannou sakristií za závěrem a hranolovou věží s cibulí, představěnou západnímu průčelí. Loď plochostropá, presbytář sklenut křížově. Vnitřní zařízení pseudobarokní.
Kostel v dnešní podobě po úpravách v 19. století. Je jednolodní, obdélný, s věží, vysunutou z průčelí, s apsidou na půdorysu protaženého půlkruhu a s obdélnou sakristií po straně. V lodi i presbytáři plochý strop s fabionem. Hlavní oltář z doby kolem poloviny 18. století s obrazem světce z 19. století.
Barokní kostel z roku 1760 postaven na místě původního kostela z roku 1386. Je jednolodní, obdélný, s věží vysunutou ze západního průčelí, s polygonálním presbytářem a dvěma postranními přístavky. V lodi plochý strop s fabionem, presbytář sklenut valeně. Hlavní oltář sloupový, s novým obrazem sv. Prokopa, s Pietou v nástavci a sochami sv. Víta a Václava nad postranními brankami.
Novosedlice
Původně gotický kostel byl v letech 1710-11 zbarokizován. U kostela samostatná zděná zvonice.
Osek
Stavba klášterního kostela zahájena roku 1206, dokončen byl po roce 1220. Za husitských válek v letech 1421 a 1429 poničen, dnešní barokní podobu získal v letech 1712-18 díky přestavbě provedené O. Broggiem. Jedná se o dlouhou trojlodní baziliku s výrazně přečnívající boční lodí, protáhlým pravoúhle ukončeným presbytářem s nízkými bočními loděmi a dvěma válcovými věžemi po stranách presbytáře. Původní románská bazilika byla plochostropá, arkády trojlodí hrotité. Dnešní presbytář a hlavní loď sklenuty valeně s výsečemi, boční lodi a ramena příčné lodi plackami, oddělenými pásy, nad křížením kupole s lucernou. Na výzdobě kostela se podílelo mnoho umělců té doby, např. bohatá štuková výzdoba od Giacoma Antonia Corbelliniho z let 1713-18, na klenbě hlavní lodi fresky od J. J. Stevense z let 1713-14, nástěnné malby a obrazy od Václava Vavřince Reinera z let 1714 a 1719. Vnitřní zařízení převážně jednotné z 1. čtvrtiny 18. století.
Barokní kostel postavený roku 1714 O. Broggiem. Jednolodní podélná stavba s hranolovou věží v západním průčelí. Západní průčelí je zdobeno sochami asi od M. Kühnela z doby po roce 1760. Vnitřní prostor sklenut střídavě valenou klenbou s výsečemi na pásech a plackami. Hlavní oltář od M. Kühnela z doby po roce 1760 s obrazem z 19. století, kazatelna od F. Rottera z doby kolem roku 1760, varhany z 2. poloviny 18. století.
Původně raně gotický kostel ze 13. století, v 1. čtvrtině 18. století barokně přestavěn O Broggiem. Nad vchodem socha sv. Kateřiny mezi anděly od F. A. Kuena z roku 1713, štuková výzdoba vnitřku od G. A. Corbelliniho z let 1713-18. Presbytář a sakristie sklenuty valeně s výsečemi, loď sklenuta třemi poli křížové klenby. Hlavní oltář raně barokní z roku 1691 s obrazem Stětí sv. Kateřiny z 19. století.
Rtyně nad Bílinou
Kostel, prvně zmiňovaný roku 1381, nově postaven roku 1662, obnoven Kristianem Laglerem roku 1736. Je jednolodní, obdélný, s pravoúhle ukončeným presbytářem, po jehož bocích jsou sakristie a oratoř. Hranolová věž nad průčelím je kryta cibulovou bání. Presbytář sklenut plackou, loď valenou klenbou s lunetami. Mobiliář barokní z poloviny 18. století, kazatelna rokoková od A. Eckerta z roku 1746, varhany od S. Müllera z roku 1883.
Světec
Pozdně gotický kostel z roku 1477 s dochovaným dvojvěžovým románským průčelím z doby kolem roku 1200, barokně přestavěným. Loď a presbytář raně gotické. Do roku 1420 byl kostel součástí zničeného kláštera řádu Ochránkyň Božího hrobu. Původní trojlodní bazilika s dvěma románskými věžemi zachována jako západní část dnešního kostela, který je též trojlodní, obdélný, s polygonálním presbytářem s opěráky. Presbytář sklenut křížovou žebrovou klenbou a paprsčitě na barokních konzolách, hlavní loď sklenuta v části přilehlé k presbytáři křížovou žebrovou klenbou, v dalším poli od východu plackou a v západní části pozdně gotickou síťovou klenbou s přesekávanými žebry. Oltáře a kazatelna barokní z doby přestavby.
Teplice
Děkanský kostel má barokní podobu z let 1700-03. U kostela byl hřbitov, dnes zrušený, ale pod dlažbou jsou hrobky šlechtických rodů Vchinických a Clary-Aldrigenů, rodiny Volfa z Vřesovic a náhrobní deska Johanky Kaplířovny s českým textem z roku 1600. K vnitřní výzdobě patří obrazy od Petra Brandla a V. V. Reinera.
Kostel postaven v letech 1864-77 podle plánů vídeňského arch. H. Ferstela v novogotickém slohu jako cihlové síňové trojlodí s hranolovou věží po boku presbytáře. Nad předsunutým schodištěm ve štítu průčelí, nad velkým kruhovým oknem umístěna socha sv. Alžběty Durynské, pod schodištěm osazena pamětní deska položení základního kamene. Interiér kostela je sklenut křížovými klenbami na válcové sloupy, vybavení interiéru je taktéž novogotické.
Kostel postaven v letech 1861-64 podle plánů berlínského arch. Stüllera jako novorománská cihlová trojlodní basilika s otevřenou arkádou před vstupem a hranolovou věží v boku průčelí na vysoké kamenné terase. Věž dokončena později, v roce 1882 podle plánu stav. rady Persia.
Kostel postaven v letech 1908-09 jako pseudogotická trojlodní basilika s hranolovou věží. Vnitřní výzdoba provedena v roce 1934 malířem A. Böhmem. Nazýván červeným kostelem podle barvy fasády z jasně červených cihel. Nové hodiny na věži spuštěny 10.9.1994.
Kostel přistavěn k zámku v letech 1549-68 majitelem teplického panství Volfem z Vřesovic v pozdně gotickém nebo raně renesančním slohu. V polovině 17. století přistavěna čtvercová kaple sv. Antonína na severní straně. Na konci 17. století, v rámci přestavby celého zámku, získal kostel novou podobu z vnějšku i uvnitř ve stylu romantické gotiky. Pod kostelem se nachází hrobka Vřesovců. Od roku 1900 kostel trvale slouží potřebám pravoslavné církve.
Kaple, správně Nalezení sv. Kříže, postavena v letech 1728-30 teplickým zednickým mistrem Kristianem Laglerem v prostoru tehdejšího nového hřbitova za městem. Prostor kolem kaple dnes parkově upraven, z původního hřbitova zůstaly zachovány pouze dva hroby: purkmistra J. Wolframa a německého básníka Johanna Gottfrieda Seumeho, který po dlouhé nemoci v teplických lázních zemřel v roce 1810 a je po něm kaple dnes pojmenována.
V upomínku na synagogu postavenou v letech 1880-82 na tomto místě a zničenou místními nacisty v noci ze 14. na 15. března 1939.
Zabrušany
Kostel z roku 1910 postaven podle staršího barokního z let 1723-28, patrně s použitím některých původních částí. Vnitřní zařízení převážně novodobé z doby stavby kostela.
Žim
Původně gotický kostel vícekrát přestavovaný. Loď přestavěna v roce 1699, sakristie v roce 1777, empírově byl kostel upraven roku 1834, věž je z roku 1875.