Bečov nad Teplou
Bečov nad Teplou
Původně gotický kostel postavený v 15. století, několikrát přestavovaný. Dnešní barokní kostel postaven po požáru roku 1760 v letech 1763-67 dílem Franze Pöpperla. Obnoven roku 1834, věž dokončena v roce 1885 podle starých Pöpperlových plánů z roku 1767 Johannem Schubertem. Kostel je jednolodní, s užší, segmentem uzavřeným presbytářem se sakristií v ose, s hranolovou věží s cibulovou bání představěnou v západním průčelí. Vnitřek zaklenut valenou klenbou s výsečemi. Zařízení jednotné rokokové z 3. čtvrtiny 18. století, portálový hlavní oltář z let 1774-76 od T. Pístela, řezbáře z Teplé. Obláčková kazatelna z doby po roce 1776 od T. Pístela, varhany z let 1774-75 od I. Schmidta, ozdobené A. Pachem, empírová křtitelnice. V kryptě kostela je několik malovaných rakví z 18. století.
Bochov
Původně gotický farní kostel, po roce 1660 barokizován. V interiéru renesanční epitafy Štenssdorfů z let 1568 a 1579.
Barokní poutní kostel postaven v letech 1732-33 tepelským opatem Raimundem III. Je jednolodní s užším trojboce uzavřeným presbytářem a čtvercovou předsíní před západním průčelím. Kostel byl kryt valbovou šindelovou střechou, nad presbytářem byl šestiboký sanktusník. Presbytář byl sklenut valenou klenbou s pěti lunetami, loď byla plochostropá. Barokní zařízení z 1. poloviny 18. století bylo zničeno při požáru kostela roku 1957, když byl zasažen bleskem. Kostel dnes v ruinách, od roku 2007 je v majetku občanského sdružení Cesta z města, které provedlo záchranné práce na stabilizaci ruiny kostela sv. Blažeje.
Gotický kostel, upravený v roce 1814. V interiéru gotické a renesanční náhrobníky Račínů.
Hřbitovní gotický kostel z konce 14. století, v průběhu 17. a 18. století upravovaný, naposledy v roce 1928. Je jednolodní s trojboce uzavřeným presbytářem, po jehož severní straně je patrová hranolová věž. Presbytář sklenut dvěma poli příčné valené klenby na pásech, loď plochostropá, trojramenná kruchta ze 17. století s obrazy světců na zábradlí. Hlavní oltář z doby kolem roku 1660, raně barokní, portálový, sloupový s obrazem Posledního soudu, v nástavci obraz Nejsvětější Trojice. Raně barokní kazatelna z roku 1624, opravená roku 1766.
Barokní kaple ze 17. století, původně zasvěcena Panně Marii, od roku 1779 je zasvěcena sv. Janu a Pavlu. Přestavěna na konci 19. století, kdy byla opatřena valbovou střechou se zvoničkou. Je obdélná s trojbokým zaobleným závěrem, uvnitř trámový strop. V interiéru lidové polychromované sochy z 19. století, oltář z let 1660-70. Obraz uvnitř je od malíře Jana Müllera ze Žlutic. Ve věži je zvon z roku 1801.
Děpoltovice
Barokní kostel z let 1786-87 od Josefa Seiferta postaven na místě staršího kostela ze 16. století. Je jednolodní s trojboce uzavřeným presbytářem a hranolovou věží nad západním průčelím. Presbytář zaklenut valeně s výsečemi, v lodi rákosový strop se štukovým zrcadlem. Zařízení z roku 1795 od sochaře V. Lorenze z Hroznětína. Hlavní oltář portálový se sochou arch. Michaela, rozšířen roku 1870, varhany z roku 1853 od J. Schimka z Plzně.
Původně gotický kostel ze 14. století. Loď a věž je barokní z roku 1758.
Barokní obdélná kaple s trojbokým závěrem, nad průčelím moderní zvonička z režných cihel. Vnitřek plochostropý, závěr sklenut konchou.
Chyše
Původně pozdně gotický klášterní kostel vystavěn spolu s klášterem koncem 15. století a zasvěcen Panně Marii Sněžné. Přestavěn byl raně barokně v 2. polovině 17. století. Na počátku 18. století byl pozdně barokně upraven, v roce 1730 byla dokončena věž kostela. Roku 1787 byl nově vysvěcen jako Jména Panny Marie. Je trojlodní s trojboce uzavřeným presbytářem, se sakristií s oratoří v patře na jižní straně, s hranolovou věží v západním průčelí. Presbytář sklenut valeně s výsečemi, hlavní loď třemi poli křížové klenby se štukovými zrcadly, úzké boční lodi plochostropé. Vnitřní zařízení převážně z 18. století. Původní zvony byly zničeny při požáru, v roce 1780 je nahradily nové od pražského zvonaře Johanna Christiana Schunkeho. Tyto však byly zrekvírovány za první světové války, jejich náhrada z roku 1924 pak za druhé světové války.
Původní gotický kostel byl postaven kolem poloviny 14. století a zasvěcen Zvěstování Panny Marie. Během třicetileté války v první polovině 17. století byl poničen. Nový dominantní raně barokní kostel byl postaven v letech 1699-1710 Johannem Baptistou Rappem. V roce 1854 byla provedena celková rekonstrukce za dohledu pražského architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna a nově byl vysvěcen jako Povýšení sv. Kříže. V té době byl pro nový oltář namalován obraz „Umírající vykupitel“ malířem Josefem Hellichem. Kostel je trojlodní s presbytářem zevně trojbokým, uvnitř půlkruhovým s dvouvěžovým hlavním průčelím. Presbytář a hlavní loď sklenuty valeně s výsečemi, boční lodi s emporami v patře sklenuty křížově. Vnitřní zařízení z 1. poloviny 18. století. Ve věžích se dochovaly zvony z původního kostela. V levé je zvon z roku 1520 a v pravé zvon z roku 1572.
Dochovaná spodní část původní synagogy z roku 1848, postavené v klasicistním slohu v podobě hranolové věže. Roku 1912 byla částečně zmodernizována, po druhé světové válce opuštěna, v roce 1972 zbouráno horní patro, kde byl modlitební sál.
Původně barokní kostel postavený na místě staršího kostela sv. Kříže, připomínaného od roku 1367. Přestavěný po požáru roku 1883. Je jednolodní, s neodsazeným pravoúhlým presbytářem a hranolovou dvoupatrovou věží s cibulovou bání před západním průčelím. Presbytář sklenut křížovou klenbou, loď je plochostropá. Zařízení jednotné z roku 1883.
Kostel postaven roku 1750 na místě staršího, uváděného již v polovině 14. století. Jednolodní stavba s obdélným, polokruhově uzavřeným presbytářem, se sakristií po severní straně a s dvoupatrovou věží s cibulovou bání a lucernou v ose západního průčelí. Presbytář sklenut plackou a v závěru konchou, loď s fabionovým stropem. Hlavní oltář portálový, sloupový, z poloviny 17. století, kamenná křtitelnice z 18. století.
Empírová kaple z doby kolem roku 1800. Je obdélná, s polokruhovou apsidou, se šestibokou zvoničkou nad štítovým průčelím, kryta sedlovou střechou. Apsida zaklenuta konchou, loď kryta stropem.
Původně gotický kostel, připomínaný roku 1365, později upraven renesančně. V roce 1708 byla přistavěna barokní věž a k severní části lodi křtící kaple. Je jednolodní, obdélný, s pětiboce ukončeným presbytářem se sakristií a křestní kaplí po severní straně a s hranolovou, ve 2. patře osmihrannou věží po jižní straně lodi. Presbytář sklenut jedním polem křížově a pětidílnou žebrovou klenbou s jehlancovými konzolami a kruhovými svorníky s plastickými růžicemi, v lodi strop s malovanými znaky. Ve východní části lodi vstup do krypty, krytý figurálním rokokovým náhrobníkem. Bohaté vnitřní zařízení bylo v druhé polovině 20. století rozkradeno.
Krásné Údolí
Původně pozdně gotický kostel z roku 1464, obnoven roku 1532, barokně přestavěn roku 1774, v 19. století nahrazen starý strop novým. Kostel je jednolodní, obdélný, s trojboce ukončeným obdélným presbytářem. Presbytář i loď plochostropé. Hlavní oltář z 2. poloviny 18. století. V interiéru gotická Madona z počátku 16. století, barokní fresky sv. Kateřiny a Markéty z roku 1774. Kazetový strop z doby úprav v 19. století. Střecha kostela byla opravena roku 1970, celkové rekonstrukce střechy a fasády se kostel dočkal v letech 2009-13.
Kostel starého založení, původně gotický, zmiňován roku 1363, barokně přestavěn roku 1722. Je jednolodní, obdélný, s trojboce uzavřeným presbytářem a s hranolovou věží, v patře osmibokou, po jižní straně. V presbytáři valená klenba s lunetami, loď kryta prkenným neckovitým malovaným stropem s obrazem Nanebevzetí Panny Marie a symboly evangelistů. Hlavní oltář s obrazem sv. Vavřince z doby kolem roku 1700, kazatelna z počátku 17. století.
Hřbitovní kaple z roku 1648 je obdélná s pravoúhlým závěrem a šindelovou valbovou střechou. Vnitřek kryt dřevěným malovaným kazetovým stropem. Hlavní oltář byl z doby kolem roku 1650. Vnitřní zařízení zničeno vandaly.
Pozdně barokní kostel z roku 1782, přestavěný ze staršího kostela, uváděného od poloviny 14. století. Je jednolodní, obdélný, s trojboce ukončeným presbytářem a věží s cibulovou bání nad západním průčelím. Presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami, loď s fabionovým stropem. Hlavní oltář portálový, sloupový, z 2. poloviny 17. století.
Nejdek
Původně malý gotický kostel asi z poloviny 14. století byl nejprve v 16. a pak v 18. století rozšířen. Jeho dnešní podoba pochází z let 1755-56. Dnes je barokní, jednolodní s půlkruhově uzavřeným presbytářem se sakristií po jižní straně. Presbytář zaklenut plackou se štukovým zrcadlem a konchou s výsečemi, v sakristii valená klenba, v lodi plochý strop na fabionu se štukovým zrcadlem. V interiéru bohaté řezbářské práce bočních oltářů, rokokové varhany, náhrobní kámen hraběte Šlika z roku 1578.
Evangelický kostel postaven roku 1904 podle návrhu lipského architekta J. Zeissiga. Kamenný neomítnutý kostel v neogotickém stylu je nápadný svou zdvojenou jehlancovou střechou věže. Apsidu zdobí dvě mozaiková okna, představují sv. Petra a sv. Pavla. Varhany jsou umístěny při jedné z bočních stěn.
Klášterní kostel postaven v letech 2003-04 jako součást kláštera cisterciáckých mnichů-trapistů, založeným 20. srpna 2002 opatem kláštera Notre-Dame ze Sept-Fons ve Francii. Vysvěcen byl 2. září 2004 plzeňským biskupem Františkem Radkovským. Klášter vznikl úpravou zdevastovaného premonstrátského barokního statku, kostel je novostavbou, oboje navrhl londýnský architekt John Pawson. Délka kostela je 50 metrů, výška 14 metrů. Tvoří jej podélná značně převýšená loď ústící do půlkruhové apsidy. Kostel je dělen do tří částí: presbytáře, středního prostoru s dřevěnými chórovými lavicemi a prostoru pro návštěvníky kláštera. V kostele nejsou žádná viditelná okna, světlo v úrovni presbyteria vede ohromnými boxy, ke kterým se v lodi přimykají menší. Kromě starobylé sochy Panny Marie a svatostánku, umístěných na kamenné stéle uprostřed presbytáře, a tmavých dřevěných lavic chóru jsou zdi a strop kostela bílé, hladké a prázdné. Presbytář ústí do svažujícího se, z lodi neviditelného schodiště, které vyplňuje celou apsidu. Schodiště ústí do dveří, které se otevřou jen průvodu s rakví zemřelého bratra.
Ostrov
Pozdně gotický farní kostel, připomínán k roku 1384, vyhořel roku 1567 až na spodní část věže. K roku 1572 dokončena novostavba, poškozen roku 1607 a opraven staviteli N. Andresem z Lokte a Ch. Knorrem z Plavna. Další renovace v letech 1636 a 1752. Kostel je trojlodní saského typu, s velmi úzkými nízkými bočními loděmi, dlouhým pětiboce uzavřeným presbytářem, se starší masivní hranolovou věží, v horní části osmibokou, po jižní straně, v jejímž přízemí je sakristie. Vnitřek v presbytáři a lodi zaklenut hvězdovou žebrovou klenbou o stejné výši, hvězdová žebrová klenba i v bočních lodích. Monumentální portálový hlavní oltář se sochami andělů z roku 1752 od mramoráře A. Kampfa.
Románský hřbitovní kostel z roku 1226 s raně gotickou křížovou klenbou presbytáře, dokončenou v 3. čtvrtině 13. století. Restaurován roku 1606 a 1912. Je jednolodní s čtvercovým presbytářem, zaklenutým polem raně gotické křížové klenby. Loď je plochostropá s dřevěnou trojramennou kruchtou. V lodi nástěnné malby renesanční a raně barokní. Hlavní oltář z roku 1712, varhany z poloviny 18. století, náhrobníky z let 1520, 1589.
Raně barokní klášterní kostel založen spolu s klášterem roku 1666, svěcen 16. září 1674. Je jednolodní, obdélný, jezuitského typu, s bočními kaplemi, rovným závěrem, zaklenut valeně s výsečemi na pásech. Původní vnitřní vybavení, vytvořené Martinem Möckelem v letech 1670-73, se nedochovalo. Ze tří kostelních zvonů se po válečných rekvizicích zachoval jen jediný, sv. Anna, který ulil roku 1673 pražský zvonař Nikolaus Löw. Záchrana zdevastovaného kostela začala nejnutnějšími zásahy na konci 80. let 20. století, úplná rekonstrukce probíhala po etapách v letech 2001-07.
Kaple založena roku 1644, vysvěcená roku 1663. Kaple sloužila jako pohřební mauzoleum vévodů sasko-lauenburských a markrabat bádenských. Raně barokní, centrální osmiboká stavba, zaklenutá osmibokou kupolí s lucernou a cibulovou vížkou, s kamenným portálem. Po vybudování klášterního kostela byla kaple dodatečně navýšena a propojena s kostelem. Po odchodu piaristů z kláštera kaple chátrala, v roce 1897 byla opravena. Počátkem 50. let 20. století získala celý areál kláštera armáda a kaple byla postupně devastována. Celková rekonstrukce byla provedena v letech 2004-07.
Kaple, postavená v letech 1692-93, je raně barokní, čtyřboká stavba se zkosenými nárožími, zaklenutá kupolí s lucernou. Zrušena roku 1793 a rozdělena podlažím v sýpku, později užívána jako knihovna. Zchátralá kaple byla restaurována a roku 1933 znovu otevřena jako památník padlým v první světové válce. Od 50. let 20. stoletím opět stala skladem, až do roku 2000, kdy byla opět rekonstruována a stala se památníkem obětem násilí na Ostrovsku.
Kaple postavena v letech 1709-10 podle vzoru kaple v Einsiedeln ve Švýcarsku. Postavena na nevysoké terase, přístupná schodištěm, je obdélná s pravoúhlým odsazeným závěrem, s průčelím členěným sloupy a zdobeným reliéfy. Kaple byla počátkem 21. století obnovena a 8. září 2002 slavnostně vysvěcena.
Drobná klasicistní kaple z roku 1827, obdélná, zaklenutá, s průčelím o dvou sloupech.
Otročín
Kostel postaven v letech 1834-38 klasicistně podle plánů P. Nobileho na místě původního kostela Božího těla, který vyhořel roku 1782. Je jednolodní, obdélný, s polokruhově zakončeným presbytářem, s 42 m vysokou věží nad západní fasádou. Presbytář sklenut plackou, závěr konchou, loď sklenuta dvěma poli křížové klenby a jedním polem placky uprostřed. Hlavní oltář pseudorenesanční z roku 1897 s obrazem sv. Michaela od A. Wallera. V interiéru též pozdně gotická kamenná křtitelnice z počátku 16. století.
Kaple vznikla roku 1811 v klasicistním slohu přestavbou a rozšířením starší barokní kapličky. Je obdélná, na jehlancové střeše šestiboká zvonička, ve které je zavěšen zvon, vysvěcený v roce 1947. Uvnitř prkenný strop, v závěrové stěně dva výklenky. Zdevastovaná kaple je pomalu od roku 2009 opravována.
Klasicistní kaple postavena roku 1848 na místě původní kaple z počátku 16. století, zasvěcené Panně Marii. Roku 1883 byla kaple přestavěna do dnešní podoby a zasvěcena sv. Václavu. Je obdélná s trojbokým závěrem, obdélnými, polokruhově zakončenými okny, polokruhově zaklenutým vchodem a osmibokou věžičkou na valbové střeše. Uvnitř plochý strop, oltářík s obrazem z doby vzniku kaple. Během druhé světové války byl rekvírován původní zvon, nový byl pořízen roku 1948.
Původně pozdně románský kostel z doby kolem roku 1260, dochováno obvodové zdivo, hrotité okno v presbytáři a sakristii. Barokně upraven v 18. století. Je jednolodní, obdélný, s obdélným presbytářem, se sakristií po severní straně. Presbytář plochostropý, loď plochostropá, sakristie sklenuta křížovou žebrovou klenbou. Od roku 2014 je v opravě krov a střecha.
Pšov
Kostelík z roku 1914.
Barokní poutní kostel z let 1736-38 od stavitele Johanna Schmida postaven na místě kaple, založené v roce 1717. Základní kámen nového kostela položil tepelský opat Raimund Schimanowsky 23.10.1736 a již 29.3.1738 byl kostel slavnostně vysvěcen. Opravován byl v 19. století a v roce 1903. Stavba stojí na dřevěném roštu na umělé terase, která je odvodňována dvojicí štol. K obdélné lodi s obdélným presbytářem přiléhají čtvercové sakristie se zaoblenými nárožími a monumentální dvouvěžové průčelí. Loď je sklenutá falešnými klenbami – dřevěná omítnutá konstrukce z roku 1903. Klenby presbytáře, sakristií a předsíně jsou zděné. Na klenbách lodi jsou fresky Narození a Nanebevzetí Panny Marie, Nejsvětější Trojice a čtveřice proroků a evangelistů. Hlavní oltář je z doby kolem roku 1760 s obrazem zdejší poutní Madony (kopie obrazu Panny Marie Pasovské) z roku 1717 od toužimského malíře Johanna Wolfganga Richtera. Boční oltáře též z doby kolem roku 1760, kazatelna z doby kolem roku 1767, bohatě vyřezávané lavice a zpovědnice z 18. století.
Štědrá
Původně gotický kostel ze 14. století, barokizován v 2. polovině 18. století. V interiéru pozdně gotická Madona z doby kolem roku 1480.
Toužim
Pozdně gotický kostel z doby kolem roku 1500, přestavěn do roku 1656 po požáru z roku 1652. Dnešní stavba barokní z let 1738-42, upravena po požáru roku 1778. Severní kaple postavena roku 1699 knížecím stavitelem J. Sockem, jižní kaple roku 1752 podle návrhu H. A. Biedtermanna. Kostel je jednolodní, obdélný, s dlouhým obdélným, zevně trojboce, uvnitř stlačeným obloukem zakončeným presbytářem, s hranolovou věží po severní straně. Kostel kryt sedlovou střechou, obě kaple kupolovými střechami s vysokými lucernami, věž cibulovou bání. Loď i presbytář sklenuty plackami, závěr sklenut konchou. Hlavní oltář z roku 1931, portálovou sloupovou architekturu namaloval na závěrovou stěnu presbytáře na konci 18. století J. Kramolín kolem obrazu Narození Panny Marie z téže doby.
Drobná kaple stojící na bývalém hospodářském dvoře zámku. V jejím okolí zjištěny zbytky středověkého hřbitova. Kaple je výklenková, z 2. poloviny 18. století, obdélná, se sedlovou střechou a valenou klenbou.
Kaple postavena roku 1762 G. Vohlou. Je obdélná se zkosenými rohy vstupní fasády a zaoblenými rohy závěru. Nad vstupní částí jehlancová střecha se zvoničkou, nad závěrem střecha valbová. Vnitřek sklenut dvěma plackami, oddělenými pásem sbíhajícím na pilastry. Oltář rokokový, panelový, s výklenkem pro sochu Piety.
Původně gotický kostel, přestavěný barokně a další přestavba po požáru roku 1783. Renovace proběhla v letech 1854 a 1911. Kostel je jednolodní, obdélný a s trojboce uzavřeným presbytářem, se sakristií na severní straně a hranolovou věží v průčelí. Presbytář sklenut plackou, loď plochostropá. Vnitřní zařízení pochází z 2. poloviny 18. století. V jižní a severní stěně presbytáře jsou vsazeny kamenné figurální epitafy z 16. století, v podlaze kostela se nachází renesanční náhrobník z roku 1620.
Původně gotický kostel, uváděný v polovině 14. století, barokizován v roce 1706, úpravy po požáru roku 1870. Je jednolodní, obdélný, s trojboce zakončeným presbytářem, po jehož celé délce je na severní straně obdélná sakristie a nad ní hranolová věž s nízkou zvonovitou bání se štíhlým jehlancem. Vnitřek plochostropý, v sakristii křížová klenba. Vnitřní zařízení většinou z doby po požáru roku 1870, hlavní oltář a kazatelna od A. Hahna. Pozdně gotická Pieta z doby kolem roku 1520 a krucifix z 1. poloviny 16. století.
Kaple z 18. století, nově upravena. Je čtvercová se zaoblenými stěnami, obdélným vchodem, po jehož stranách byly v nikách dřevěné sochy sv. Antonína Paduánského s Ježíškem a sv. Jana Nepomuckého z 19. století. Na nízké jehlancové střeše zvonička, uvnitř prkenný strop.
Z původně raně gotického kostela zachován presbytář a hrotitá okna. Barokně přestavěn byl v roce 1765. Je jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží před průčelím. Střecha valbová s dřevěnou římsou, věž s cibulovou bání a lucernou. Presbytář sklenut křížovou klenbou bez žeber, loď plochostropá, s dřevěnou kruchtou. Původně byl v interiéru oltář z 2. poloviny 18. století, rámový, s obrazem sv. Mikuláše a sochami sv. Floriána a Vavřince.
Barokní kaple na návsi z 18. století. Je obdélná, s náznakem apsidy, s barokně zprohýbaným štítem, se šestibokou zvoničkou na valbové střeše. Vnitřek sklenut valenou klenbou s lunetami.
Verušičky
Barokní kostel z roku 1740, původně kryt šindelovou střechou. Je jednolodní, obdélný, s odsazeným pravoúhlým presbytářem, po jehož stranách jsou čtvercové přístavky sakristie a kaple. Hlavní průčelí bohatě členěno, nad presbytářem sanktusová vížka. Presbytář původně sklenut plackou, v lodi byl strop s fabionem, pod západní částí lodi krypta. Zařízení se nedochovalo, kostel postupně v troskách, v poslední době snaha o rekonstrukci.
Žlutice
Gotická trojlodní bazilika z 1. poloviny 14. století se dvěma věžemi, dostavěná však až o 150 let později. Presbytář byl postaven před rokem 1350, v 17. století se zřítila gotická klenba a byla nahrazena klenbou valenou s výsečemi nad okny. Presbytář je od lodi oddělen vítězným obloukem, v němž je zasazen trám s velkým křížem. Po stranách kříže jsou sochy Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a sv. Maří Magdalény z roku 1684. V hlavní lodi je žebrová klenba. Hlavní oltář je barokní z roku 1667. V jižní lodi jsou gotické nástěnné malby z roku 1435 a renesanční figurální náhrobníky z let 1564-90. Křtitelnice je z roku 1603, její cínové víko s vyřezávaným sousoším Křtu Páně z roku 1754. Varhany v kostele jsou z roku 1775, postavil je František Prokop Nolli z Úterý.
Novorománská rotunda byla postavena roku 1900 podle plánů zemského inženýra Mladovského, který vedl stavbu zdejší železniční trati, jako náhrada za zbořenou kapli téhož zasvěcení, která stávala od roku 1720 na místě dnešní nádražní restaurace. Z původního vybavení kaple se nic nedochovalo, nový obraz světce namalovala paní Marta Benešová-Břehová a 16. května 2009 byl slavnostně vysvěcen.
Pozdně barokní kaple postavena roku 1732 za hradbami města v bývalém předměstí Hladov při cestě na městský hřbitov (zrušen roku 1954).