Heřmanov
Heřmanov
Původně gotický kostel ze 14. století, nově vystavěn kolem roku 1600, barokně přestavěn roku 1731 a opravován roku 1878. Je jednolodní, obdélný, s krátkým, trojboce uzavřeným presbytářem, k jehož severní straně přiléhá šestiboká kaple a k západní straně čtyřboká sakristie, s hranolovou věží v průčelí. Presbytář zaklenut valeně s výsečemi a lomenou konchou s výsečemi, v lodi valená klenba s výsečemi. Ve věži zvony z let 1493, 1516 a 1534.
Křižanov
Původně románský kostel z let 1230-40, přestavěný goticky kolem roku 1450 a barokně upraven v 2. polovině 17. století. Je dvoulodní s polygonálním závěrem presbytáře a čtyřbokou hranolovou věží. V kapli sv. Michala v podobě boční lodi zbytky gotické malby a gotické okénko s kružbou. V presbytáři žebrová gotická klenba, u stěn renesanční náhrobníky, barokní Madona z roku 1655. Moderní okna podle návrhu L. Kolka z Brna.
Původně románská zámecká kaple z doby kolem roku 1260, v 16. století přistavěna nynější loď. Barokně upravena v letech 1720-27, snad podle projektu J. B. Santiniho a roku 1860 přestavěna v romantizujícím slohu. Je jednolodní, obdélníkového půdorysu, s odsazeným presbytářem v podobě apsidy, s oblým přístavkem v ose. Apsida zaklenuta konchou, loď plochostropá. Zařízení jednotné z doby barokní přestavby. Hlavní oltář s oválným obrazem sv. Barbory.
Měřín
Kostel z 12. století, přestavěný ve 13. století na románsko-gotickou trojlodní baziliku se zachovanými románskými pilíři a portálem. V interiéru gotická socha Madony.
Barokní kaple, původně špitální, údajně z roku 1690. Drobná čtyřboká stavba s volutovými štíty na protilehlých stranách. Zaklenutá valeně. Oltář z doby kolem roku 1700 s prořezávanými křídly a nástavcem.
Barokní kaple z konce 17. století, postavená Janem Pavlem z Garsee při později zaniklém klášteru. Uvnitř s barokními nástropními a nástěnnými malbami od F. Töppera.
Sázava
Stavba evangelického kostel byla zahájena 15. července 1785, dokončena 13. října a vysvěcena 20. listopadu 1785. Byla tehdy bez věže, ta byla ke kostelu přistavěna až v roce 1885. Přitom byl opraven i vnitřek kostela. Ještě před tím byla v roce 1877 zvětšena okna. Zvony byly zakoupeny ještě před stavbou věže z Černilova a staly se důvodem pro stavbu věže. Počátkem 20. století byly pořízeny nové jednomanuálové varhany, které slouží dodnes. V roce 1931 přibyly do kostela nové lavice a masivní modřínová kazatelna. V 80. letech 20. století byl podle návrhu malíře Miroslava Rady vymalován strop, za kazatelnu pověšen modrý závěs a na čelní stěnu modře napsány dva biblické citáty. V roce 2010 bylo instalováno nové osvětlení.
Tasov
Barokní kostel postaven v letech 1728-30 na místě původního gotického kostela.
Velká Bíteš
Původní románský kostel doložen roku 1240. V letech 1275-1300 přestavěn presbytář, v letech 1280-1300 vystavěna sakristie, v letech 1300-50 přistavěna věž. V 15. století bylo provedeno opevnění kostela, čímž se celý areál stal městskou tvrzí. V letech 1475-1501 byla provedena přestavba hlavní lodě mistrem Pavlem Zickerem. Široká románská loď byla rozdělena na dvoulodí, dřevěný trámový strop byl snesen a nahrazen jednoduchou křížovou klenbou, prolomena byla gotická okna v místě dnešních půlkruhových. Roku 1669 byl pořízen nový hlavní oltář, žezbářské práce provedli bratři Moučkové z Janovic. 22. května 1762 kostel vyhořel. Byl několikrát opravován, naposledy v 2. polovině 20. století postupně do dnešní podoby. Vnitřek chrámu je dvoulodní se třemi nosnými sloupy, strop je vyztužen žulovým gotickým žebrovím. Hradby vytvářejí kolem kostela nepravidelnou elipsu, dlouhou 48 m a širokou 32 m, s pěti do půlkruhu stavěnými baštami se střílnami. Nejcennějšími pozůstatky minulosti jsou kostelní zvony. Nejznámější, opředený pověstmi, je Velký zvon v hradební věži z roku 1503, vážící 1700 kg. Na velké věži jsou tři zvony: Poledník (1500), Marie (1568) a Kříž z roku 1505.
farnost Velká Bíteš
Žďár nad Sázavou
Poutní kostel na Zelené hoře – cenné dílo Jana Blažeje Santiniho Aichla postaveno ve stylu barokní gotiky v letech 1719-22. Po požáru roku 1784 restaurován po roce 1792, v letech 1827-30 a roku 1910. Významnou roli stavby hraje symbolika hvězdy – např. půdorys kostela, s ním korespondující ambit, častý motiv výzdoby interiéru. V samém centru stavby, ve vrcholu kupole, se nalézá jazyk jako symbol Jana – mučedníka zpovědního tajemství. Hlavní oltář na východní straně je umístěn do vysoké arkády sahající až ke galerii druhého patra. Plastiky pěti andělů na hlavním oltáři a čtyři evangelisté jsou prací chrudimského sochaře Jana Pavla Čechpauera. Tři z andělů nesou zeměkouli ozdobenou pěti hvězdami. Na kouli stojí postava sv. Jana Nepomuckého od Řehoře Thenyho. V roce 1994 byl kostel zapsán do Seznamu světového dědictví UNESCO.
Z původně gotického kostela z 2. poloviny 13. století zachována pouze věž, užívaná jako strážní. Dvoulodí s kněžištěm z pozdně gotické přestavby z let 1521-60. Hlavní oltář je barokní, přenesený ze Sázavského kláštera. Z původního barokního oltáře je zachován v boční lodi obraz sv. Prokopa od K. Kautsche. V kostele je moderní křížová cesta a hlavní kříž od K. Stádníka z roku 1975.
Pozdně renesanční hřbitovní kostel ze začátku 17. století, rozšířen v druhé polovině 17. století. Do dnešní podoby upraven v 1. polovině 18. století.
Centrální barokní kaple z roku 1729. Upravená po požáru z roku 1847 a znovu roku 1871.
Klášterní kostel, gotická bazilika z let 1252-76. Klenba střední lodi poškozena za husitských válek roku 1423, obnovena v polovině 15. století. Upraven v duchu barokní gotiky Janem Blažejem Santinim v letech 1710-22. V roce 2009 byl kostel povýšen na baziliku minor. Loď má délku 76 metrů. Na hlavním oltáři je obraz od Leopolda Willmanna a část plastické výzdoby oltáře od Řehoře Thenyho.
Původní středověká kaple zastávala od roku 1368 funkci farního kostela. Nově byla postavena roku 1701 stavitelem Spinettim. Roku 1802 byla odsvěcena a proměněna v obydlí, dnes slouží jako hotel.
Kaple v ohradní zdi Dolního hřbitova z roku 1709, postaveného na půdorysu rovnostranného trojúhelníka se třemi kaplemi podle návrhu J. B. Santiniho-Aichela. Tři oválné kaple, vybudované na vrcholech trojúhelníka, jsou do prostoru hřbitova otevřeny vždy trojicí arkád a mají mansardové střechy. Jižní kaple slouží zároveň jako vstup do prostoru hřbitova. Jednotlivé kaple jsou propojeny oblou hřbitovní zdí. V roce 1755 byl hřbitov rozšířen o další kapli vzhledově totožnou s původními kaplemi a uzavřen dvěma novými oblými zdmi. Uprostřed hřbitova je socha Anděla Posledního soudu od Řehoře Thenyho.
Kaple z přelomu 13. a 14. století, která byla symbolem cisterciáckého kláštera. V desetistěnné prostoře zaklenuté valenou klenbou je vlastní studna. Z kamenné obruby studny vybíhá železná kovaná konstrukce.