Aš
Aš
Novorenesanční kostel postaven v letech 1867-72, vysvěcen pražským arcibiskupem, kardinálem Schwarzenbergerem 24. září 1872. Je dlouhý 42 metrů, široký 13 metrů, vysoký 13,5 metru, věž je vysoká 48 metrů. V roce 1922 byly vysvěceny čtyři zvony.
Na místě evangelického kostela sv. Trojice stál původně malý dřevěný kostelík sv. Ludvíka z konce 13. století. Roku 1622 byl postaven zděný kostel sv. Trojice s původní věží, která byla roku 1682 zvýšena osmibokou nástavbou. Na místě tohoto kostela byl v letech 1747-49 postaven nový kostel a v roce 1863 byly vysvěceny čtyři nové zvony tohoto kostela. Ty byly zabrány v 1. světové válce a znovu pořízeny a vysvěceny v roce 1921. 2. července 1911 byly vysvěceny nové varhany. V roce 1958 byly započaty práce na opravě kostela. Krátce před dokončením oprav kostel 19. ledna 1960 po explozi vyhřívacího agregátu vyhořel. V roce 1973 byly obvodové zdi srovnány se zemí a v roce 1987 byla stržena i věž. V roce 2004 byly odkryty a obnoveny základy kostela a zřízen památník kostela sv. Trojice, jenž byl vysvěcen 31.7.2004.
Dolní Žandov
Kostel připomínán již v polovině 14. století, dnešní barokní je z roku 1682, opraven byl v roce 1804, báň věže po roce 1898, roku 1927 přistavěna předsíň. Je jednolodní, obdélný, s trojboce uzavřeným presbytářem, po jehož severní straně je hranolová věž s cibulí, se sakristií v přízemí. Loď uzavřena kazetovým malovaným stropem, presbytář sklenut jedním polem křížové klenby a třemi kápěmi v závěru. Na klenbě presbytáře rokoková freska. Hlavní oltář raně barokní z roku 1697, portálový, s točenými sloupy, uprostřed obraz archanděla Michaela, po stranách sochy sv. Jana Křtitele a sv. Josefa.
Drmoul
Pseudogotická kaple z roku 1924, postavena místním stavitelem J. Kopetzem podle návrhu stavitele Thurnera z Chebu. Zařízení současné se stavbou. Po obou stranách oltáře jsou zavěšeny černé desky se jmény připomínajícími utrpení první světové války.
Františkovy Lázně
Empírový kostel z roku 1820.
Kostel z roku 1740, nyní v klasicistní podobě.
Evangelický kostel.
Pravoslavný kostel.
Farní kostel s nesymetricky umístěnou lodí z let 1687-88. Stavba nahradila starší kostel z 1. poloviny 13. století, z něhož zachována věž s románským oknem. Na kostelní zdi náhrobní kámen a dřevěná polychromovaná socha sv. Floriána z 18. století. Vnitřní zařízení pochází ze 17. století, nejcennější je zde soubor obrazů z konce 17. století s výjevy ze života Krista. V 90. letech 20. století byl kostel postupně rekonstruován.
Hřbitovní kostel z roku 1686.
Evangelický kostel z roku 1778.
Hranice
Na místě původního kostela sv. Martina z roku 1432 postaven v roce 1682 evangelický kostel, přestavěný roku 1719. Vnitřní vybavení z roku 1710 od řezbáře Johana Šimona Zeitlera z Doubravy, významného představitele tzv. ašského evangelického baroka.
Pseudorománský kostel z roku 1894. Mobiliář je starší, z konce 18. století.
Cheb
Kostel tvoří trojlodní, pozdně gotická hala s raně gotickým presbytářem a s dvěma románskými věžemi po stranách. Z původní pozdně románské baziliky jsou dochovány spodní patra věží, západní odstupněný portál a figurální motivy v čelní stěně severní předsíně. Chrámové trojlodí, presbytář a sakristie pochází z gotické etapy výstavby. Zdobené předsíně na západní, severní i jižní straně jsou vystavěny v pseudogotickém slohu v 19. století. První zmínka o kostele se vztahuje k roku 1239, kdy měl být údajně vysvěcen jeden z jeho bočních oltářů. První přestavby pozdně románské baziliky následovaly krátce po roce 1270, kdy kostel po požáru města vyhořel. Před celkovou pozdně gotickou přestavbou v 15. století získal kostel ještě nový presbytář. V letech 1456-70 došlo k zásadní přestavbě kostela. Vedením stavby byl pověřen mistr Jorgen z Chebu a zaklenutím trojlodí mistr Erhard Pauer z Eichstättu. Výmalbu kleneb provedl mistr Lukas z Norimberka a stěn Georg Eberhardt z Chebu. V letech 1660-1720 byl interiér kostela barokizován. V roce 1740 způsobil zásah blesku poškození gotické věže kostela. V letech 1756-58 byla vystavěna jižní věž zakončená dvojitou cibulovou helmicí, avšak roku 1809 věže kostela opět zničil požár. V letech 1862-64 a 1890-94 proběhla zásadní regotizace interiéru. Roku 1894 byly na emporu instalovány varhany z dílny Martina Zause. V dubnu 1945 došlo během dělostřelecké palby k poškození obou věží, které jsou dodnes zastřešeny pouze provizorně.
Gotický kostel z let 1414-20 postaven za stavebního dozoru radního Niklase Gummerauera. V roce 1583 byl kostel zasvěcen sv. Václavu a v roce 1673 sv. Bartoloměji. V letech 1685-87 došlo k barokizaci pozdně gotického a renesančního interiéru kostela. V roce 1809 poškodil kostel požár, který si vyžádal následnou obnovu. Roku 1945 poškodila kostel německá armáda, poté byl v letech 1953-63 renovován a restaurován a instalována výstava gotických plastik. Kostel tvoří gotické jednolodí s plochým závěrem se zazděnými širokými arkádami na severní straně. Jižnímu vstupu dominuje hlavní profilovaný portál. Vnitřek stavby je sklenut na šesticípou obkročnou klenbu na střední pilíř. Na stěnách a pilíři se nacházejí fragmenty maleb z 15. století.
Stavba kostela zahájena v 2. polovině 15. století, chór dokončen v roce 1467. Po obléhání Chebu Švédy (1647) byl konvent i kostel zničeny a byla nutná jejich nová výstavba. Stavba kostela, zahájená položením základního kamene v roce 1704, byla dokončena roku 1711. Autorství se připisuje Kryštofu Dientzenhoferovi, ačkoli doposud není řádně doloženo. Chátrající kostel vykoupil roku 1923 Spolek pro výstavbu pamětní síně a postupem času zahájil rekonstrukci kostela. V roce 1973 po náročné opravě byla v prostorách kostela otevřena výstavní a koncertní síň Galerie výtvarného umění v Chebu. Kostel vyniká zejména nesmírně hodnotným bočním průčelím na zvlněném půdorysu, které je koncipováno jako hlavní. Pozoruhodný vnitřní prostor je vytvořen na základě průniku tří oválů, z nichž střední tvoří jen fragment. Stavba patří k vrcholným stavbám dynamického baroka a po právu náleží k nejhodnotnějším barokním památkám Čech.
Kostel byl postaven v barokním slohu v letech 1674-88 místo středověkého dominikánského kostela a konventu z počátku 14. století. Při přestavbě byl změněn půdorys středověké stavby a hlavní průčelí s honosným portálem orientováno do Kamenné ulice.
Kostel tvoří pozdně gotické halové trojlodí s raně gotickým chórem a věží přecházející z hranolového půdorysu do polygonálního. K nejstarším částem kostela náleží sakristie, která byla zřejmě vlastní součástí původní klášterní budovy. Historicky cenný je krov kostela se zachovalou gotickou konstrukcí. Kostel spolu se stavbami v Teplé (1232) a Jihlavě (1260) patří k nejstarším halovým kostelům v Čechách a na Moravě. Není jisté, kdy došlo k založení minoritského kláštera a kostela, zřejmě někdy v 1. polovině 13. století. V roce 1270 stavbu kláštera i kostela zničil rozsáhlý požár města. Již 26. dubna 1285 byl však za přítomnosti krále Rudolfa Habsburského vysvěcen nový kostel. O čtyři dny později proběhla v kostele svatba českého krále Václava II. s Rudolfovou dcerou Guttou. Kolem roku 1330 byla dokončena stavba štíhlé věže u jižní zdi kostela. Od roku 1465 působí v klášteře františkáni. V roce 1951 byli vyhnáni, od sedmdesátých let 20. století dochází k postupné devastaci interiérů kostela, v roce 1991 byl kostel s konventem vrácen církvi.
Kostel v současné době na soukromém pozemku v dezolátním stavu.
Mohutný pozdně románský trojlodní kostel z tesaných kvádrů, svěcen roku 1232 a po poškození roku 1278 znovu v roce 1285. Ve 14. století nahrazen románský presbytář gotickým chórem. Kostel upraven roku 1662, interiér barokně přebudován v letech 1714-17, zdoben freskami Eliáše Dollhopfa v letech 1754-56, sochařskou výzdobu provedl I. F. Platzer v letech 1750-61. Chór upraven po požáru v roce 1720 K. I. Dientzenhoferem. Dvouvěžové průčelí opatřeno novorománským portálem v roce 1893. Kostel je románská trojlodní síňová stavba s dvouvěžovým průčelím, příčnou lodí, pětiboce zakončeným gotickým chórem a dvěma obdélnými, apsidou zakončenými kaplemi po východní straně ramen příčné lodi. Presbytář sklenut jedním polem křížové a jedním polem paprsčité klenby, příčná loď sklenuta třemi poli křížové žebrové klenby, hlavní loď sklenuta devíti poli křížové klenby. Boční lodi odděleny hrotitými arkádami a sklenuty křížovými klenbami. Hlavní oltář z let 1750-53 od J. Lauermanna, s plastickou výzdobou I. F. Platzera a obrazem Zvěstování Panny Marie od J. P. Molitora. V severním rameni příčné lodi náhrobek bl. Hroznaty z doby před rokem 1761 od J. Lauermanna, s plastickou výzdobou I. F. Platzera. Varhany jsou z roku 1693 od pražského varhanáře P. Dottenia, dokončené roku 1754 A. Gartnerem z Tachova.
Rokokový kostel z let 1768-70 postaven na místě původního gotického, zbořeného v roce 1768. Je jednolodní, obdélný, uzavřený protaženým půlkruhem, s obdélnou sakristií po severní straně a s věží nad západním průčelím. Interiér členěn korintizujícími pilastry, loď sklenuta valeně s lunetami dělenými pásy, presbytář valeně s lunetami v závěru. Nástropní malby se scénami ze života Kristova z roku 1770 od J. G. Fracka. Rokokový hlavní oltář je z 3. čtvrtiny 18. století s novým obrazem sv. Jiří. v rokokovém rámu nad tabernáklem, se sochami po stranách. Zpovědnice, lavice, kazatelna, boční oltáře – vše rokokové z doby kolem roku 1770.
Novogotický jednolodní kostel z roku 1890 s polygonální věží.
Křižovatka
Původně gotický kostel z roku 1213. Byl nejdříve zasvěcen sv. Erhardovi a až později sv. Kateřině. V roce 1446, za dob husitských válek, byl vypálen a následně obnoven. Na přelomu 16. a 17. století padl za oběť třicetileté válce. Přestavba proběhla roku 1702, kromě stavebních oprav a úpravy interiéru, byly pořízeny i tři oltáře, největší z nich byl zasvěcen sv. Kateřině. Mezi lety 1812-18 došlo k výrazné změně stavby kostela, především byl rozšířen zhruba o polovinu a byla přistavěna věž. Roku 1881 do kostela uhodil blesk, proto byl roku 1898 znovu rekonstruován, další úpravy proběhly v roce 1904. Kostel je jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem a západní hranolovou věží. Presbytář sklenut valeně s lunetami, v lodi je plochý strop a trojboká dřevěná kruchta. Hlavní oltář barokní z doby kolem roku 1700, sloupový, se soškami po stranách, s obrazem sv. Kateřiny z roku 1846 uprostřed. Za první světové války byly kostelu zrekvírovány zvony a také varhanní píšťaly. Po válce byly ve věži instalovány jiné zvony a roku 1922 byly opraveny varhany. Po letech devastace byla provedena celková rekonstrukce kostela v letech 2009-12.
Lázně Kynžvart
Kostel původně z 13. století, připomínán roku 1372, roku 1460 na hlavní oltář dán obraz sv. Markéty a ještě před rokem 1500 zřízen hlavní oltář chebským sochařem J. Pintherem. Kostel vyhořel roku 1506, nově zřízen roku 1509, věž vyhořela roku 1865, kostel důkladně obnoven v letech 1869-70 A. Pöpperlem z Bečova – zvýšeny stěny lodi a loď rozdělena v trojlodí. Kostel je obdélný, dřevěnými sloupy nově rozdělen v trojlodí, s trojboce okušeným presbytářem s obdélnými prostorami sakristie a oratoře po stranách. Před západním průčelím asymetricky (k jižní straně) postavena věž, v přízemí na půdorysu čtverce, v patrech osmiboká. Trojlodí s převýšenou střední lodí kryto ploše, presbytář zaklenut křížově a v závěru lunetami. Zařízení pseudogotické z let 1869-70 od K. Pistrola z Kynžvartu.
Libá
Kostel z let 1753-63 upraven v 19. století.
Novorománský kostel z let 1892-95, renovován v roce 1957. Je jednolodní, obdélný, s polygonálním presbytářem a západní hranolovou věží. Loď je plochostropá, tři oltáře z konce 19. století, křtitelnice z roku 1898. Od roku 1995se postupně pracuje na obnově kostela (1995 oprava čelní fasády a střechy věže, 2007-08 střecha kostelní lodi, 2009 odizolování proti vlhkosti, nové dveře, 2010 oprava kněžiště).
Luby
Původně pozdně románský kostel, připomínán již roku 1184. Z něho zachována věž, pojatá do barokní přestavby v letech 1697-1734 a upravená v roce 1856 do dnešní podoby. Je jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem převýšeným věží. Presbytář sklenut křížovou klenbou, nad triumfálním obloukem freska Ukřižování z roku 1735, v lodi valená plochá klenba. Hlavní oltář z poloviny 18. století s obrazem sv. Ondřeje uprostřed, sloupy se sochami sv. Petra a Pavla po stranách a reliéfem Korunování Panny Marie v nástavci.
Hřbitovní barokní kaple z roku 1716 byla původně součástí špitálu, zbořeného za války. Je osmiboká, s dvěma čtvercovými přístavky po stranách a se stanovou střechou. Uvnitř koutové pilastry a osmiboká kupole. Oltář se sochou Immaculaty na tabernáklu a sochami sv. Jana a Anny po stranách.
Mariánské Lázně
Novobyzantský kostel postaven v letech 1844-48 podle plánů Johanna Gottfrieda Guthensona z Mnichova stavitelem Antonem Thurnerem z Teplé. Vnitřní výzdobu provedli štukatéři Bader z Mnichova a Pellegrini z Prahy, arch. Bergmann z Prahy, malíři Carl von Hampel z Vídně, Kratzmann z Prahy, Strauss a Hochenögg z Mnichova, sochařská výzdoba je dílem pražského sochaře Josefa Maxe a jeho žáka Josefa Parise. Kostel je centrální ortogonální stavba s půlkruhovou apsidou na východní straně a rizalitem s předsíní se dvěma hranolovými vížkami po stranách na západní straně. V západním průčelí půlkruhově uzavřený portál, v jeho tympanonu reliéf Panny Marie mezi anděly, jižní portál s reliéfem Klanění tří králů, severní portál s reliéfem Madony mezi sv. Lukášem a Davidem. Vnitřek zaklenut osmibokou kupolí, nesenou vtaženými pilíři, mezi nimiž jsou v přízemí kaple, v patře empory. Zařízení vesměs původní, upravené restaurací v letech 1885-86. Původní zvony z let 1835 a 1847 od W. Sedlmayera z Plané a J. di Valle z Chebu byly částečně zrekvírovány za 1. a 2. světové války.
Pravoslavný kostel postaven v rusko-byzantském slohu podle návrhu petrohradského architekta Nikolaje V. Sultanova v letech 1900-02 Gustavem Wiedermannem. Kostel je křížového půdorysu, střed sklenut kupolí, ramena půlkupolemi. V interiéru velký masivní majoliko-porcelánový ikonostas, provedený S. T. Kuzněcovovou porcelánkou v Dulevu u Moskvy. Za první světové války byla zrekvírována zvonkohra, za druhé světové války sloužil kostel jako sklad, obnoven byl ve 2. polovině 20. století.
Pseudogotický kostel postaven stavitelem Friedrichem Zicklerem v letech 1878-79 podle plánu arch. Williama Burgese z Londýna. Je postaven z červených ostře pálených neomítnutých cihel podle vzoru anglických románsko-gotických venkovských staveb, je jednolodní, obdélný, s polygonálním presbytářem. Z původního vybavení zachována pouze kazatelna a bronzové a mramorové pamětní desky zakladatelky kostela Angličanky lady Anny Scott of Rodono a krále Edvarda VII.
Pseudorománský kostel postaven v letech 1853-57 podle projektu G. Christiana Cantiana z Berlína. Věžička na střechu byla přistavěna dodatečně roku 1922. Je obdélný, trojlodní, s půlkruhovou apsidou, kryt plochým kazetovým stropem. Lodi dominuje obraz Krista v nadživotní velikosti. Z roku 1907 pocházejí okenní vitráže, darované císařem Vilémem II. V letech 1999-2002 a 2007-11 byl kostel renovován.
Novogotickou kapli nechal postavit roku 1909 ředitel zdejšího divadla Julius Laska k uctění památky své zemřelé matky. Plán a výstavbu uskutečnil místní stavitel Josef Forberich. Kapli vysvětil 26. července 1909 tepelský opat Gilbert Johann Helmer.
Pozdně barokní kostel postaven roku 1790 na místě starší kaple, sakristie přistavěna roku 1911. Je jednolodní, obdélný, s trojboce uzavřeným presbytářem s půlkruhově uzavřenou sakristií v ose a s hranolovou věží před západním průčelím. Vnitřek plochostropý. Oltáře přeneseny roku 1791 z kostela sv. Kříže na Vrabině, založeného chotěšovským proboštem roku 1755. Hlavní oltář raně barokní z doby kolem roku 1670.
Milhostov
Původně raně gotický hřbitovní kostel, upraven barokně v 2. polovině 17. století a v 2. polovině 18. století, restaurován v roce 1919. Je jednolodní, obdélný, s hranolovou věží na východě nad presbytářem. V presbytáři křížová žebrová klenba, v lodi strop se štukovou výzdobou z roku 1806. Hlavní oltář z doby kolem roku 1760, rokokový, s pilastry po stranách a soškami se sochou sv. Mikuláše uprostřed a nástavcem se sousoším Nejsvětější Trojice.
Kostel postaven v roce 1912 Antonem Möllerem v secesním stylu.
Evangelický kostel postaven v roce 1913 podle návrhu německého architekta Otty Bartninga. Vysvěcen byl v roce 1914. Po 2. světové válce byl kostel užíván pravoslavnou církví jako kostel sv. Cyrila a Metoděje. V roce 1994 byl vrácen evangelické církvi.
Nebanice
Barokní kostel z roku 1716 je jednolodní, obdélný, s trojboce ukončeným presbytářem, s obdélnou sakristií po severní straně, se západní hranolovou věží. Presbytář sklenut křížovou žebrovou klenbou s lunetami v závěru, v lodi je strop s fabionem se štukovými rámy, s freskou Nejsvětější Trojice. Hlavní oltář z doby kolem roku 1716 je akantový, rámový, s obrazem světce, s postranními brankami, se soškami a s anděli-světlonoši na soklech.
Kostel vysvěcený roku 1907.
Nový Kostel
Na místě staršího kostela z roku 1613 postaven nový kostel v roce 1776. Je jednolodní, obdélný, s čtvercovým závěrem, ukončeným zaoblenou apsidou a s věží nad západním trojdílným průčelím. Loď i presbytář členěny pilastry a kryty stropy s fabionem. Hlavní oltář pseudorenesanční z 2. poloviny 19. století.
Gotický kostel s dřevěným stropem přestavěný v letech 1721-24.
Plesná
V jádře barokní kostel postavený na místě původního dřevěného. Přestavěn v 19. století.
Novorenesanční evangelický kostel z roku 1848.
Nejstarší evangelický kostel v bývalém Rakousko-Uhersku, významná církevní památka. Postaven v letech 1480-90, nynější podoba stavby převážně z let 1678-1712. Interiér barokní, vzácná řezbářská práce Johana Šimona Zeitlera z Doubravy ve slohu ašského evangelického baroka.
Pomezí nad Ohří
Pozdně románský kostel z 1. poloviny 13. století. Dochovalo se zdivo jižní, jihovýchodní a jihozápadní kostelní zdi, presbytář ve věži (nyní kaple sv. Barbory) s vítězným obloukem. Loď s dřevěným stropem, hlavní oltář je barokní, sloupový. V letech 1798-99 byl kostel barokně přestavěn. Původní čtyři zvony byly v roce 1917 zabaveny pro válečné účely, v roce 1921 byly nahrazeny jinými. V letech 2005-11 proběhla oprava kostela.
Skalná
Kostel doložen již roku 1298, barokně přestavěn v letech 1705-09 Wolfgangem Braunbockem a Adamem Sandnerem, po požáru v roce 1810 opraven a rozšířen kolem roku 1840. Věž je z roku 1901. Kostel je jednolodní, obdélný, s kvadratickým presbytářem, nad nímž je věž. Presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami, loď sklenuta též valenou klenbou s lunetami. Vnitřní zařízení z 19. století, za hlavním oltářem malovaná iluzivní architektura barokního oltáře, obnovená J. Holinkou roku 1934 podle fragmentů původní malby. Varhany byly pořízeny roku 1834, zhotovili je bratři Müllerové z Chebu.
Původně gotický hřbitovní kostel ze 14. století, přestavěn v letech 1686-89 jako poděkování za odvrácení moru. V letech 1831-32 byl kostel renovován, byla pořízena zvonice, ale osazení zvonu se dočkala až mezi roky 1911-22. Kostel je jednolodní, obdélný, s čtvercovým presbytářem a sanktusovou vížkou. V presbytáři křížová žebrová klenba z 2. poloviny 15. století, v lodi plochý trámový strop a dřevěná kruchta. Hlavní oltář raně barokní z 2. poloviny 17. století, dochoval se jako silně poničený korpus. V interiéru se dále dochovala jednoduchá dřevěná barokní kazatelna. v prostoru kostela jsou umístěny náhrobníky z období pozdní renesance a raného baroka s figurálními zobrazeními rodu Wirspergů, Trauttenbergů a Herttenbergů, majitelů zdejšího hradu Vildštejn.
Stará Voda
Barokní kaple postavena roku 1712. Renovována byla v letech 1885, 1923 a 1995. Je obdélná, se zkosenými rohy a jehlancovou střechou se zvoničkou. Vnitřek kryt zrcadlovým kazetovým stropem. Hlavní oltář pseudogotický z doby kolem roku 1900.
Teplá
Barokní kostel postaven v letech 1762-65 tepelským stavitelem V. Hausmannem na místě gotického kostela, uváděného roku 1384 a přestavěného v letech 1667-94, jehož půdorysnou dispozici zachovává. Kostel poškozen požárem roku 1794, se stavbou ambitů započato roku 1808, dokončeny roku 1838. V letech 1850-53 přestavěn loketským stavitelem J. Scherbaumem, který také dokončil věž. Je jednolodní, obdélný, s polokruhově ukončeným presbytářem, s postranními sakristiemi s vysokými oratořemi v patře, které zevně vytvářejí příčnou loď. Kolem lodi nízké ambity, připojené k sakristiím. V hlavním průčelí věž, zakončená bání s lucernou a cibulovou střechou. Presbytář sklenut plackou, v závěru konchou, loď sklenuta třemi poli placky s pasy, sbíhajícími na mohutné pilíře. Hlavní oltář barokní z roku 1724, přenesen v roce 1785z klášterního kostela v Chotěšově. Původní socha sv. Václava nahrazena kolem roku 1850 obrazem sv. Jiljí od J. Christopha. Na klenbách fresky ze života sv. Jiljí od Eliáše Dolhopfa.
Barokní kostel postaven na místě špitálního kostela v letech 1692-99 podle návrhu Kryštofa Dientzenhofera. Opraven byl v roce 1929. Je centrální, osmiboký, s jehlancovou střechou se sloupkovou lucernou. Sklenut vysokou kupolí s osmidílnými cípy hvězdice. Uvnitř osm na šířku situovaných kaplí vyhloubených v masívním zdivu. Nad nimi obíhá empora s kuželkovým zábradlím. Původní barokní zařízení z roku 1722 se nedochovalo. Svou severní stranou připojen k budově bývalého špitálu.
Barokní kaple z let 1768-69 postavena patrně podle staršího návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera z roku 1730. Je oválná, s rizalitovou předsíní, nesoucí štít, na střeše osmiboká zvonička s lucernou. Vnitřek zaklenut plackou s barokní freskou apoteózy sv. Kříže.
Trstěnice
Kostel původně prý z doby kolem roku 1200, doložen roku 1384, rozšířen roku 1660 a zvýšen roku 1677. Podstatně rozšířen a upraven do dnešní pozdně barokní podoby v letech 1774-77, báň věže opravena roku 1798, kostel renovován roku 1896. Je jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží (se sakristií v přízemí) v ose. Věž se sakristií jsou zbytkem původního kostela. Presbytář a loď sklenuty plackami do pásů, pole před presbytářem širokou a vysokou plackou, téměř kalotou, sakristie křížovou klenbou, snad ze 16. století. Na klenbách fresky G. M. Volfa z roku 1896. Zařízení rokokové, kolem roku 1776, oltářní obrazy od dvorního malíře Ch. Winka z Mnichova z roku 1770.
Původně gotický kostel z roku 1494, rozšířen o loď a presbytář v letech 1758-83. Je jednolodní, s pravoúhlým presbytářem se zkosenými rohy, se západní hranolovou věží a se sakristií po severní straně lodi. Loď, presbytář i sakristie sklenuty plackami. V presbytáři nástropní freska Umučení sv. Vavřince. Hlavní oltář je barokní, z 1. čtvrtiny 18. století (přenesen z kostela sv. Kláry v Chebu), sloupový, se sochou sv. Vavřince uprostřed, soškami po stranách a se sochou Boha Otce v nástavci, připojeném roku 1826. Kazatelna rokoková z doby po polovině 18. století.
Tři Sekery
Pozdně barokní – klasicistní kostel z let 1787-90, věž přistavěna v letech 1807-09. Je to jednolodní, obdélná stavba, s trojboce uzavřeným presbytářem, s hranolovou věží před západním průčelím. Vnitřek plochostropý, v západní části lodi trojramenná kruchta na hranolových pilířích. Hlavní oltář pseudorománský z roku 1860.
Velká Hleďsebe
Základní kámen kostela byl položen v roce 1908, slavnostní vysvěcení kostela se konalo 12. října 1911. Novorománský kostel je postaven na půdorysu kříže, autorem projektu je Josef Forberich z Mariánských Lázní. Věž v průčelí je vysoká 42 metrů. Kostel je trojlodní, s příčnou lodí, s půkruhovým závěrem a hranolovou věží před západním průčelím. Uvnitř tribuny, v lodích kazetové stropy, presbytář sklenut jedním polem křížové klenby a v apsidě konchou. Zařízení současné se stavbou, hlavní oltář tvoří socha sv. Anny s knihou v ruce. Varhany byly vyrobeny v roce 1891 a do kostela přemístěny v roce 1955 ze zrušeného kostela sv. Linharta v Pramenech.
Kostel pravděpodobně románského původu, nově vybudován roku 1511. Obnoven roku 1680, rozšířen v roce 1803, opět obnoven roku 1847, v roce 1855 střecha nově pokryta šindelem. Byl jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem, s hranolovou věží se sakristií v ose. Vnitřek byl plochostropý, sakristie sklenuta vysokou křížovou klenbou bez žeber. Ve věži byly původně tři zvony, z nichž dva byly zabaveny za první světové války a znovu odlity v roce 1928. Po druhé světové válce se konala poslední mše roku 1946, od roku 1968 byl kostel opuštěn, přežíval jako ruina, vnitřní zařízení bylo rozkradeno, nebo zničeno. Po roce 1990 byla postupně obnovena kostelní věž a staticky zajištěno zdivo lodi, vnitřek upraven jako pietní místo upomínající na devastaci Vysoké a okolních osad. Opravy byly dokončeny v roce 2013.