Benešov nad Ploučnicí
Benešov nad Ploučnicí
Pozdně gotický kostel z let 1483-1557, postaven na místě staršího, zmiňovaného již v polovině 14. století. Stavba začala presbytářem, který se budoval 28 let, obvodové zdi byly založeny po roce 1500, chrámová loď zastřešena roku 1520, klenutí lodi dokončeno v polovině 16. století. Do novostavby kostela byla pojata starší věž z počátku 14. století, zvýšená a opatřená bání roku 1557. Ke kostelu byla kolem roku 1530 na severní straně presbytáře přistavěna Salhausenská pohřební kaple s několika renesančními a barokními náhrobníky některých členů rodiny Salhausenů. Síňové trojlodí, obdélné, s užším a nižším obdélným, pětiboce ukončeným presbytářem s dlouhou nízkou sakristií po jižní straně a s hranolovou věží v severozápadním nároží. Presbytář sklenut hvězdovou žebrovou klenbou, trojlodí vyšší než presbytář, sklenuto síťovou žebrovou klenbou na osmiboké pilíře. Hlavní oltář je barokní z druhé poloviny 17. století, ostatní oltáře jsou z 18. století. Kamenná křtitelnice je z roku 1483, varhany zhotovil Anton Fehler z Libouchce v polovině 19. století.
Barokní kaple z roku 1749. Je čtvercová, se zkosenými nárožími a poloválcovým závěrem. Loď sklenuta plackou s lunetami, apsida konchou. Oltář rokokový z roku 1750 s novým obrazem Bolestné Panny Marie.
Dolní Podluží
Kostel z roku 1548. V letech 1720-34 prošel stavebními úpravami, k vysvěcení došlo v červnu roku 1734.Věž dokončena roku 1751. V roce 1838 byly dokončeny schodišťové přístavby, roku 1867 vyhořela věž, obnovena byla až v letech 1882-83. Kostel je jednolodní, s polokruhovým závěrem s dvojicí čtvercových sakristií po stranách a hranolovou věží nad západním průčelím. Vnitřní prostor bez triumfálního oblouku plochostropý, s vestavěnou tříramennou dvoupatrovou dřevěnou tribunou se sochami z 19. století. V levé boční sakristii křížová hřebínková klenba ze 16. století, v pravé sakristii plochá placková klenba. Zařízení pozdně barokní z doby kolem roku 1800. V letech 1990-2005 kostel postupně chátral, v roce 1998 byl pro staticky nevyhovující havarijní stav stropu hlavní lodě pro veřejnost uzavřen.
Horní Habartice
Kostel postaven roku 1787, prodloužen v 19. století. Je pozdně barokní, jednolodní, obdélný, s obdélným, polokruhově ukončeným presbytářem se sakristií po severní straně. Presbytář zaklenut valenou klenbou s pásy a v závěru konchou s lunetami, loď kryta stropem s fabionem. Hlavní oltář Nejsvětějšího Srdce Páně pseudogotický s barokními soškami sv. Václava a sv. Prokopa.
Hřensko
Pozdně barokní kostel z roku 1786. Je jednolodní se zkosenými nárožími, s užším, oble uzavřeným presbytářem se čtvercovou přístavbou s dřevěným patrem, s nízkou dřevěnou vížkou nad průčelím. Presbytář sklenut valenou klenbou s dvěma lunetami a plochou klenbou s dvěma pásy, loď sklenuta zploštělou valenou klenbou. Hlavní oltář z roku 1710 s barokním obrazem sv. Jana Nepomuckého, oltář rekonstruován po povodni v roce 2002. Ostatní zařízení bylo historizující z 19. století a bylo zničeno povodní, nové pochází ze začátku 21. století.
Pseudogotická hřbitovní kaple je hrobkou místního obchodníka se dřevem Ignaze Clara. Je obdélná, s rovným závěrem a trojúhelníkovým štítem. Sklenuta křížovou klenbou bez žeber.
Barokní kostel postaven roku 1748 na místě původní kaple.
Jetřichovice
Barokní kostel postaven v letech 1751-52, rozšířen v letech 1788-91, věž přistavěna roku 1828. Je jednolodní, obdélný, se čtvercovým presbytářem, obdélnou sakristií po jeho severní straně, obdélnou předsíní po severní straně lodi a hranolovou věží na západní straně lodi. Presbytář sklenut plackou, loď plochostropá, sakristie má klenbu valenou s lunetami. Zařízení převážně historizující z 19. století. Kazatelna z 2. čtvrtina 18. století, zpovědnice z doby kolem roku 1700.
Jiřetín pod Jedlovou
Původně renesanční kostel z let 1590-1611, novogoticky upraven v 19. století. Samotná věž byla přistavěna později a současná barokní je z roku 1793. Věž je údajně osazena kopulí ze zrušeného kláštera v rakouském Štýrsku. Původní zvony byly odlity v Mladé Boleslavi, za první světové války byly však zrekvírovány. Stejný osud stihl i jejich nástupce za druhé světové války. Dodnes zůstal ve věži pouze jeden zvon. Původní šindelová střecha byla roku 1846 nahrazena pálenou krytinou, současně byly pořízeny čtyři ciferníky věžních hodin, které do té doby měly pouze jeden na severní straně. Zařízení barokní, dva oltářní obrazy, Nejsvětější Trojice a Zmrtvýchvstání Páně, jsou dílem malíře Josefa Birnbauma z Jiřetína. Kazatelnu se zpovědnicí zhotovil v roce 1829 Jakob Worm z Horního Podluží, varhany z roku 1870 jsou dílem Josefa Predigera z Albrechtic.
Původní dřevěná kaple z roku 1759 byla 4. prosince 1779 zbořena silným orkánem. Roku 1783 byl položen základní kámen nynější kamenné kaple, která byla dostavěna a slavnostně vysvěcena roku 1796. Věž byla vystavěna později a zvony na věži zazvonily až roku 1886. V kapli se nachází 12. a 13. zastavení křížové cesty.
Rokoková kaple je 14. zastavením křížové cesty.
Hřbitovní kaple postavena roku 1761, v roce 1822 byla přestavěna a dnešní podobu získala v roce 1840.
Jiříkov
Kostel postaven v letech 1724-28 podle redukovaného plánu J. L. Hildebrandta na místě původního dřevěného kostela. Je jednolodní, obdélný, se zkosenými nárožími, obdélným, polokruhově zakončeným presbytářem s pravoúhlými sakristiemi, s oratořemi v patře, po stranách a hranolovou věží v západním průčelí, která byla nově vystavěna roku 1894. Presbytář sklenut valeně s lunetami a konchou s lunetami v závěru, loď sklenuta dvěma poli placek. Vnitřní zařízení rokokové a klasicistní z konce 18. století, nebo začátku 19. století. Hlavní oltář klasicistní, s obrazem sv. Jiří od D. J. Kindermanna, kazatelna z konce 18. století, křtitelnice z doby kolem roku 1800.
Novorománská kaple je součástí kláštera Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského v Jiříkově. Její stavba započala roku 1899 a slavnostně vysvěcena byla 20. května 1901. Kapli postavil šluknovský stavitel Josef Gaube. Po roce 1990 byl klášter s kaplí opuštěn a postupně chátral. V letech 2016-17 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce. Stavbě dominuje bohatě zdobené průčelí s ústupkovým portálem. V presbytáři a jižní stěně lodi jsou v oknech umístěny vitráže.
Osmiboká barokní márnice z roku 1729.
v části Filipov
Novorománský kostel postaven v letech 1873-86 podle plánů architekta Franze Hutzlera za Vídně na místě jediného církví oficiálně potvrzeného mariánského zázraku (uzdravení Magdaleny Kadeové), který se na území Čech odehrál v 19. století. V roce 1926 byl kostel papežem Piem XI. povýšen na baziliku minor. Je jednolodní, s polokruhovou apsidou a dvouvěžovým průčelím. Zařízení novodobé. V interiéru baziliky pod oltářem, v místě, kde se Panna Maria zjevila, je pod sklem kus dřevěné podlahy z domu Kadeových, ve druhé sakristii je lůžko, na kterém trpěla Magdalena Kadeová. Za druhé světové války byly pro válečné účely zabaveny tři zvony, v letech 1994 a 1997 byly zakoupeny a vysvěceny nové zvony.
Původní kostel, zmiňovaný roku 1480, byl barokně přestavěn v letech 1776-78. Dne 28. července 1779 byla jako poslední slavnostně vztyčena kopule s vrcholovým křížem. Kostel je jednolodní, obdélný, s obdélným polokruhově ukončeným presbytářem, s obdélnou kaplí a sakristií po stranách a hranolovou věží v průčelí. Presbytář, loď i podvěží sklenuty valeně s lunetami. V kostele se nacházel křídlový oltář sv. Maří Magdalény z roku 1507. Roku 1887 byl převezen do diecézního muzea v Litoměřicích a byl nahrazen novorenesančním, který však byl odcizen i s ostatním vybavením při devastaci, která nastala po roce 1945. Kompletně obnoven byl v letech 1992-98. Dnešní hlavní a dva boční oltáře pocházejí z kostela sv. Petra a Pavla ze Soběnic, reliéf sv. Maří Magdalény na hlavním oltáři byl nově zhotoven řezbářem Pavlem Špeldou, varhany z 19. století jsou z dílny firmy Guth z Čisté u Rakovníka a pocházejí ze zdevastovaného kostela v Mikulovicích u Kadaně. Moderní obětní stůl a křížovou cestu zhotovil výtvarník Miloslav Gabriel ze Sezemic. Původní zvony byly v roce 1942 zabaveny pro válečné účely. V roce 2006 byly instalovány dva nové zvony – sv. Maří Magdaléna (363 kg) a Čtrnáct sv. pomocníků (319 kg). Doplnili tak zvon sv. Václav (600 kg) z roku 1536.
Empírový kostel postaven v letech 1844-48. Je jednolodní, obdélný, s obdélným, polokruhově zakončeným presbytářem, s obdélnými sakristiemi s oratořemi v patře po stranách a věží v průčelí. Presbytář sklenut plackou a konchou s lunetami v závěru, v lodi tři pole placek, oddělená zdvojenými valenými pásy. Zařízení z doby kolem roku 1850. Na hlavním oltáři obraz sv. Vavřince od Josefa Birnbauma z roku 1848.
Barokní kostel z let 1716-22 postaven na místě staršího, zmiňovaného roku 1384. Je jednolodní, obdélný, s obdélným, poloválcově zakončeným presbytářem, s hranolovou věží vystupující ze západního průčelí. Presbytář s neodsazeným oblým závěrem, loď plochostropá. Hlavní oltář z 2. poloviny 18. století s obrazem sv. Václava z roku 1828. Kostel obnoven v letech 1999-2003, slavnostně vysvěcen po rekonstrukci byl 27. září 2003 litoměřickým biskupem Mons. ThDr. Josefem Kouklem.
v části Jedlka
Velmi cenný, původně raně gotický dřevěný kostel ze 14. století, v dnešní podobě pozdně gotický. Presbytář a sakristie pochází z 1. poloviny 14. století, loď z počátku 16. století, dokončena byla v roce 1510. Barokní úpravy v letech 1716-23. Celková oprava kostela byla provedena v letech 2011-12, v roce 2013 začala obnova ohradní zdi. Kostel je jednolodní, obdélný, s pětiboce ukončeným presbytářem s čtvercovou sakristií po severní straně a s věží po jižní straně lodi. Na klenbě kostela je barokní nástropní výmalba. V letech 2008-09 byly restaurovány varhany z dílny bratří Fellerů v Libouchci z roku 1856. Na kostelní věži sluneční hodiny z roku 1785 od Benedikta Krolopa, obnoveny byly v roce 2008. Původně byly ve věži tři zvony, v obou světových válkách však byly vždy dva zabaveny pro vojenské účely vč. dvou znovu odlitých a vysvěcených v roce 1928.
Markvartice
Barokní kostel postaven v letech 1701-03. Je jednolodní, obdélný, s užším obdélným presbytářem, s hranolovou věží s cibulovou bání před západním průčelím. Presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami, závěr se zaoblenými kouty konchou, dlouhá loď kryta rákosovou stlačenou valenou klenbou, na klenbě fresky z 19. století. V 90. letech 20. století kostel v devastovaném stavu, obnoven po roce 2010.
Rumburk
Původní dřevěný kostel byl vystavěn na konci 12., nebo počátkem 13. století, nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1352. Několikrát byl vážně poničen požáry – v letech 1515, 1624, 1744. Zásadní přestavbu kostela provedl roku 1545 majitel panství Georg von Schleinitz, dnešní podobu získal kostel roku 1755, opraven v roce 1874. Kostel je jednolodní, obdélníkový, s pětibokým presbytářem a hranolovou věží. Po jižní straně presbytáře obdélná kaple, trojboce ukončená. Oltář rokokový z 18. století, výzdoba interiéru novorománská. Oltářní obraz Umučení sv. Bartoloměje z roku 1701, věžní hodiny z roku 1806.
Barokní kostel vysvěcen 9. dubna 1690. Je jednolodní, obdélný, s obdélným presbytářem a obdélnou kaplí po severní straně. Presbytář i loď mají valenou klenbu s lunetami, boční kaple jsou sklenuty křížově. Na hlavním oltáři barokní stěna z 18. století s obrazy Umučení sv. Vavřince, sv. Jana Křtitele a sv. Václava. Rokoková kazatelna s reliéfem Rozsévače, v kapli oltář sv. Antonína Paduánského z roku 1700. Varhany pocházejí z 1. čtvrtiny 18. století.
Kostel vybudován z původní poutní kaple z 18. století. Roku 1787 byl přestavěn na větrný mlýn, který byl později zrušen, na jeho místě vznikla hospoda. Roku 1959 byla zchátralá stavba opravena pro potřeby Pravoslavné církve.
Kostel postaven v letech 1775-78 jako katolická kaple zasvěcená sv. Janu Nepomuckému, ale brzy na to byl prodán a používán např. jako sýpka, nebo hostinec. Roku 1861 koupili kostel němečtí evangelíci, kteří začali kostel opět používat k bohoslužebným účelům. Nejprve byl upraven, postavena kruchta a na ní pořízeny varhany od firmy Reiss z Neugersdorfu, do půdních prostor vestavěna zvonová stolici a osazena třemi zvony. Po odsunu sudetských Němců byl kostel roku 1946 předán Farnímu sboru Českobratrské církve evangelické, který ho dodnes využívá. 2. srpna 2003 vznikl požár, který zničil krov a střechu s věží, vážně poškodil varhany a části interiéru. Oprava kostela trvala několik let, nový vzhled interiéru navrhovala výtvarnice Barbora Veselá. Po rozsáhlé rekonstrukci firmou Organy Kutná Hora byly v roce 2009 instalovány varhany.
Nejseverněji položená Loreta v Evropě postavena v letech 1704-07 podle plánů Johanna Lucase von Hildebrandta z Vídně. Vysvěcena byla 15. září 1707. V interiéru soška Černé Madony s dítětem z roku 1694. Cenná reliéfní výzdoba jejích vnějších stěn, početné sochy pochází z dílny Franze Bienera. Kapli obklopuje ambit s bohatou nástropní výmalbou ze života Panny Marie, čtyřmi kaplemi a kaplí Svatých schodů.
Jednolodní kaple pochází z roku 1936. Je obdélného půdorysu, zakončená půlkruhovým presbytářem, na střeše zvonička. V oknech vitráže se sv. Terezií a sv. Janem Nepomuckým.
Původní kostel byl postaven kolem roku 1350. Zchátralý a malý kostel byl v roce 1772 zbořen a 15. července téhož roku byl položen základní kámen dnešního pozdně barokního kostela. Slavnostní vysvěcení bylo 20. října 1776. Rokokový oltář doplul v roce 1785 z Prahy po Vltavě a Labi na lodi do Děčína a poté byl přitáhnut volskými potahy do Srbské Kamenice. Z věže kostela zaznívá od září 2003 trojhlasná zvonkohra – ke staršímu zvonu „Marii“ přibyl „sv. Václav“ a „Srdce Ježíšovo“.
Novorománský kostel z let 1869-72. Vysvěcen byl 13. října 1872. Je jednolodní, postavený na půdorysu kříže, s pětiboce uzavřeným presbytářem, na něho navazuje sakristie, v průčelí hranolová věž. Hlavní loď sklenuta křížovou klenbou, ramena příčné lodi valenou klenbou. Vnitřní zařízení novogotické, hlavní oltář zdobí obraz sv. Františka. Na počátku 90. let 20. století byla rekonstruována fasáda, další opravy následovaly v letech 2011-12.
Varnsdorf
Barokní kostel postaven na místě staršího kostela ze 13. století. Roku 1766 položen základní kámen a stavba vedena stavitelem J. Eiseltem z Rumburku, roku 1768 přerušena. Opět zahájena roku 1774 za vedení stavitele J. V. Kosche z Děčína, věž dokončena roku 1777. Roku 1829 kostel postižen požárem, při němž se zřítila věž, opravena byla do roku 1832 podle návrhu Ing. Stibitze. Kostel je jednolodní s bočními průchodními kaplemi s tribunami v patře, s obdélným, polokruhově ukončeným presbytářem s obdélnou kaplí Panny Marie a sakristií s oratoří v patře po stranách. Presbytář sklenut polem placky a konchou s lunetami, loď třemi poli placky oddělenými valenými pásy, boční kaple sklenuty valenou klenbou s lunetami, tribuny valenou klenbou, kaple a sakristie s oratoří sklenuty plackami. Interiér má jednotnou malovanou ornamentální a architektonickou výzdobu, na klenbě v presbytáři fresku Nejsvětější Trojice, v lodi výjevy ze života sv. Petra a Pavla, v boční kapli vyobrazení Panny Marie mezi anděly. Zařízení převážně z poslední třetiny 18. století, hlavní oltář klasicistní z 19. století, tabernáklový, s obrazem sv. Petra a Pavla od vídeňského malíře J. Steinera. Bohatě řezaná rokoková kazatelna z roku 1778, zpovědnice rokoková z roku 1780 a z konce 18. století, varhany rokokové z roku 1782, upravené roku 1829, křtitelnice v presbytáři z roku 1782.
Novogotický kostel z let 1903-12 od varnsdorfského stavitele Müllera. Je trojlodní, s příčnou lodí, s pětiboce uzavřeným obdélným presbytářem a nedokončenou hranolovou věží. Interiér sklenut křížovou žebrovou klenbou. Zařízení historizující, z počátku 20. století. Roku 1992 byl instalován největší zvon zvonařské dílny rodiny Dytrychovy, a to 2550 kg těžký zvon sv. Kříže, Barnabáše a Alexeje.
Starokatolický kostel je novorománská stavba z let 1873-75, slavnostní otevření se konalo 27. prosince 1874. Na oltáři velká alabastrová socha Krista, umístěná sem v červenci 1882. Jejím autorem je varnsdorfský rodák Vincenc Pilz, světově proslulý vídeňský sochař, který vytvořil i reliéf Klanění tří králů. K 1. lednu 1897 došlo k přeložení biskupského sídla Starokatolické církve z Vídně do Varnsdorfu a povýšení kostela na katedrálu. Po druhé světové válce kostel sloužil rozličným účelům, stal se i městským kolumbáriem. V roce 1995 bylo přesunuto biskupství z Varnsdorfu do Prahy a kostel se stává chrámem konkatedrálním. Po dokončených opravách po komunistické devastaci je přejmenován na kostel Proměnění Páně. Kostel je obdélný, s polygonálně ukončeným presbytářem a s hranolovou věží v průčelí.
Základní kámen novogotického kostela položen 16. května 1904, postaven byl podle projektu architekta Waldemara Kandlera z Drážďan z glazurovaných cihel. V roce 1905 byly dovezeny tři zvony, které se poprvé rozezněly 28. června, kostel vysvěcen 3. prosince 1905. Kostel je obdélný, s příčnou lodí, s polygonálně ukončeným presbytářem, se sakristií po straně, průčelí s předsíní vrcholí věží. Varhany s 21 rejstříky a 1300 píšťalami byly vysvěceny 25. května 1906. Po skončení druhé světové války byl kostel předán do užívání Církvi československé, od 60. let 20. století kostel chátral, po převzetí kostela městem Varnsdorf byly zahájeny práce na jeho obnově.
Původně gotický kostel z 2. poloviny 14. století. Mnohokrát přestavován a upravován po požárech. Barokní věž má cibulovitou báň.