Původně gotický kostel, vyhořel roku 1697. Obnoven v pozdně barokním slohu roku 1786. U něho zvonice s dřevěným patrem, hřbitovní brána a křížek z poloviny 19. století.
Bohušovice nad Ohří
Barokní kostel z roku 1716 vznikl přestavbou staršího ze 14. století.
Brozany nad Ohří
Členitý kostel je románského původu z 1. poloviny 13. století, přestavěný goticky a posléze renesančně v 16. století. Uvnitř pískovcové renesanční památky, zachráněné před zkázou sochařem Františkem Hnátkem.
Budyně nad Ohří
Původně gotický kostel ze 13. století, přestavěný roku 1494 a roku 1669 zbarokizovaný. V interiéru např. oltářní menza z roku 1478 a plastiky od Bartoloměje Edera.
Hřbitovní kostel, původně gotický ze 14. století, barokizovaný zejména k roku 1791.
Černěves
Z původně románského kostela z konce 12. století dochována loď. Čtyřboký presbytář s křížovou klenbou a sakristie z konce 15. století. Hranolová věž v ose západního průčelí přistavěna později. Loď kostela je plochostropá. Současný vnější vzhled kostela je empírový z konce 19. století.
Pozdně barokní kostel z roku 1774 s oltářem s obrazem od L. Kohla z roku 1810.
Čížkovice
Raně barokní kostel postaven v letech 1675-77 na místě staršího, patrně gotického. Je připisován litoměřickému staviteli G. Broggiovi. Je jednolodní, obdélný, s pětibokým presbytářem. Presbytář i loď sklenuty valenou klenbou. Vnitřní zařízení včetně hlavního oltáře raně barokní.
Raně barokní kostel z let 1672-75 postaven G. Broggiem na místě původního gotického. Je jednolodní, obdélný, s obdélným presbytářem. Presbytář i loď sklenuty valeně se stýkajícími se lunetami na pilastry. Hlavní oltář je raně barokní s původním obrazem sv. Václava.
Doksany
Klášterní kostel byl zpočátku románskou bazilikou, z níž se dochovala zejména krypta se 47 sloupy a apsida. Barokní přestavba byla provedena v letech 1710-20. Velmi cenné vnitřní výzdobě dominuje oltářní obraz od P. Brandla.
Hřbitovní kostel, původně románský, po roce 1726 barokně přestavěn O. Broggiem.
Původně gotický kostel, barokně přestavěn roku 1675. Cenné vnitřní vybavení.
Raně gotický kostel z poslední čtvrtiny 13. století. Má gotický křídlový oltář z počátku 16. století a rokokovou kazatelnu z roku 1783.
v lokalitě Prachová
Empírový kostel byl postaven roku 1835 na troskách starého kostela sv. Mikuláše ze zaniklé vsi Prachová. Kostel po roce 1945 zpustl až na současnou zříceninu.
Pozdně klasicistní kostel z let 1850-53. Po druhé světové válce sloužil kostel jako seník. V roce 2008 provedena oprava krovu a střechy.
Hoštka
Kostel původně z 12. století, dnešní stavba je gotická z konce 15. století s barokními úpravami z let 1703-12.
Barokní kostel z let 1756-62.
V jádře gotický kostel ze 14. století, rozšířený a upravený renesančně v 2. polovině 16. století a znovu barokně kolem roku 1735. Je to trojlodní renesanční stavba s polygonálním gotickým presbytářem a západní předsíní, barokní průčelí na severním boku. V presbytáři křížová klenba ze 14. století, hlavní loď zaklenuta renesanční hvězdicovou sítí ze štukových profilovaných žeber z 2. poloviny 16. století, v obou bočních lodích křížové klenby s hřebínky, v severní lodi empora. V areálu kostela renesanční hranolová zvonice se sgrafity.
Původně románský kostel z poloviny 13. století, s gotickým presbytářem a věží z doby kolem roku 1380. Barokně upravený v 18. století a regotizovaný roku 1897 za vedení Rudolfa Vomáčky. Čtvercová loď s odsazeným polygonálním presbytáře s opěráky, v ose západního průčelí hranolová věž. V lodi valená klenba na pásech, v presbytáři dvě pole křížové klenby a šestipaprsčitý závěr ze žeber hruškového profilu. Klenbu lodi i presbytáře pokrývají nástropní malby z roku 1728, přemalované Josefem Hellichem roku 1871, představují výjevy ze Starého Zákona. Interiéru vévodí vysoké pískovcové Pastoforium – gotické z konce 15. století – v podobě čtyřboké věžice s baldachýnem na vysokých točených sloupcích. Dále pozoruhodné kamenné plastiky a malířská výzdoba, též náhrobek Viléma z Ilburka z roku 1489 s vysokým reliéfem rytíře ve zbroji.
Pozdně barokní kaple z 2. poloviny 18. století. Kaple je jednoduchá šestiboká centrála s lucernou. Uvnitř je plochostropá.
Hřbitovní novogotická kaple z roku 1911 od stavitele R. Vomáčky. Jedná se o čtvercovou loď se stanovou střechou zakončenou věžicí, s obdélným presbytářem. Na plášti budovy je věžička schodišťová. Kaple byla opravena v letech 1997-98. Interiér kaple je dnes zničen, jsou zde pouze zbytky lavic a část oltáře.
Původní dřevěný kostel doložen již k roku 993, zcela vyhořel roku 1656. Provizorně opraven byl roku 1684, hrabě Hubert Karel Pachta z Rájova ho dal téměř po stu letech zbořit a na jeho místě nechal postavit v letech 1781-84 nový barokní. Kostel je obdélný, s půlkruhově ukončeným presbytářem, se dvěma přízemními sakristiemi, v ose západního průčelí čtyřboká věž. V lodi i presbytáři čtyři pole plackové klenby, všechny klenby pokrývají nástropní fresky od J. Kramolína z roku 1784. Na hlavním oltáři z umělého mramoru z 2. poloviny 18. století je obraz namalovaný Ignácem Raabem. Ve věži kostela byly původně čtyři zvony, po rekvizicích v obou světových válkách zbyl ve věži pouze nejstarší zvon z roku 1566 od zvonaře Brikcího z Cimperka.
Architektonicky velmi zajímavá hrobka zámožné obchodnické rodiny Laufkeovy z Radouně, postavená roku 1883.
Chotěšov
Původně gotický kostel přestavěn barokně P. P. Columbanim v letech 1730-37. Je jednolodní, obdélný, se zaoblenými nárožími, s obdélným presbytářem, vně půlkruhově ukončeným a starší věží v průčelí. Presbytář a boční prostory plochostropé, loď je kryta stropem s fabionem z roku 1846. Hlavní oltář pseudobarokní.
Kaple postavena roku 1725.
Kostel připomínán roku 1352, v roce 1783 pozdně barokně přestavěn. Je obdélný, s odsazeným presbytářem, zvlněným závěrem a přízemními přístavky, v ose západního průčelí čtyřboká věž se šikmými křídly. Loď s plochým stropem, v presbytáři hřebínková křížová klenba. Bohatě řezaný hlavní oltář pozdně barokní z poloviny 18. století. Kazatelna barokní z 18. století, křtitelnice kamenná, rovněž z 18. století.
Keblice
Novogotický jednolodní obdélný kostel s trojúhelníkovým štítem. Loď je plochostropá, vnitřní zařízení rokokové, hlavní oltář z poloviny 18. století s obrazem sv. Václava.
Moderní kostel z 20. století, obdélný s věží. V současné době zdevastován.
Gotický kostel ze 14. století, zčásti barokně upraven v roce 1779.
Pozdně barokní klášterní kostel z let 1747-62. Postaven na místě staršího patrně O. Krebsem, snad podle návrhu W. M. Löhrera. Je to mohutná podélná jednolodní stavba s pravoúhlým chórem, k němuž přiléhá na východní straně osová hranolová věž a na severním boku velká sakristie s oratoří. Uvnitř plackové klenby s lunetami. Hlavní oltář z roku 1762.
Původně gotický kostel, přebudován pozdně barokně roku 1758 podle projektu K. I. Dientzenhofera. V interiéru barokní a rokokové zařízení a soška Panny Marie Ochranitelky z 1. poloviny 15. století.
Románský kostel ze 2. čtvrtiny 13. století, upraven pozdně goticky a renesančně. Barokní věž je z roku 1748.
Novorenesanční evangelický kostel z roku 1855.
Křesín
Pozoruhodný gotický kostel ze 14. století.
Křešice
Původně gotický kostel, připomínaný roku 1384. Upraven byl kolem roku 1500 a v roce 1666. Oltářní obraz je od Karla Škréty.
Barokní poutní kostel vznikl rozšířením původní kaple nad pramenem počátkem 18. století O. Broggiem.
Levín
Pozdně barokní kostel je kruhová centrála z let 1788-90 postavená podle návrhu stavitele T. Grubera. Po požáru roku 1791znovu postaven v roce 1798. Další požár postihl kostel v roce 1854. Ve východní části kruhové lodě stojí oltář a za ním, vně kostela, je postavena pravoúhlá sakristie. Na vnitřní stěně kostela u jižního vchodu je zazděn klenební svorník z 2. poloviny 13. století s reliéfem lva, tzv. Levínský kocour.
Liběšice
Kostel připomínán roku 1352, do dnešní empírové podoby byl přestavěn v letech 1813-16 stavitelem J. Gaubem za vedení inž. D. Diallera. Věž je starší, renesanční z roku 1589. Kostel je podélná jednolodní stavba s polygonálně ukončeným presbytářem, severní sakristií a hranolovou západní věží. V lodi i presbytáři je plochý strop, po obou stranách boční empory na segmentových arkádách, podklenuté plackami. Hlavní oltář je malovaná oltářní architektura na východní stěně presbytáře, snad od F. Kučery z Litoměřic. Na ní je zavěšen barokní obraz od J. J. Heinsche, zhotoven po roce 1680. Po stranách dvě barokní zlacené sochy sv. Petra a Pavla z 18. století. V interiéru dále několik oltářů, jednoduchá dřevěná kazatelna, pozdně renesanční cínová křtitelnice, bohatě plastická s reliéfy cherubů z počátku 17. století.
Barokní hřbitovní kaple, postavená po roce 1680, je připisována G. Broggiovi, vnitřní štukatura je od S. Bossiho, dokončená do roku 1687. Jde o centrální stavbu, lehce obdélnou, s menší východní sakristií. Na stanové střeše oválná lucerna s tepaným křížkem. Uvnitř centrální oktogonální prostor s hloubkově oválnou kupolí a lucernou, bohatě zdobený štukaturou. Barokní oltář z konce 17. století, černo-zlatý, s dvěma sloupy a nástavcem, doplněný neobyčejně bohatými řezbami.
Evangelický kostel z roku 1852.
Libochovany
Pseudogotický kostel z let 1893-95, postaven na místě původního dřevěného, zmiňovaného již ve 14. století. Je obdélný, s polygonálně ukončeným presbytářem a hranolovou věží v průčelí. Vnitřní zařízení současné se stavbou.
Libochovice
Původně gotický farní kostel, připomínán roku 1382. Nejstarší částí kostela je jeho renesanční věž z roku 1541. Roku 1624 vyhořel a opět v roce 1661. Po těchto požárech byl přestavěn do barokní podoby v letech 1700-05. Slavnostně vysvěcen byl 1. listopadu 1905, kompletně dokončen však až roku 1709. Kostel je jednolodní, obdélný s dvěma vyššími a čtyřmi nižšími bočními kaplemi, presbytář je trojboce uzavřen. Vnitřní délka chrámu je 34 m, šířka 12,5 m a výška 15 metrů. Loď je sklenuta čtyřmi poli valené lunetové klenby. Roku 1727 byla zvýšena věž a když v roce 1748 dávali na věž novou báň, byly v té staré nalezeny záznamy o dřívějších opravách v letech 1622, 1624, 1699 a 1704. V roce 1892 byl kostel opraven a věž zvýšena o 10 metrů. Ve věži je zavěšen zvon Vavřinec z roku 1605, přelitý roku 1739 a umíráček, zavěšený sem roku 1947. V interiéru je bohatá štuková výzdoba z roku 1903 od sochařů Vorla a Čapka. Nástropní obraz „Svatí patronové čeští“ je od malíře Josefa Mathausera.
Barokní kostel zbudován v letech 1720-22 Petrem Columbanim na místě staršího kostelíka z roku 1601.
Obnovený barokní kostel z roku 1703. Poslední zbytek zaniklé vsi Chožovice.
Původně gotický kostel, od roku 1363 uváděn jako farní, přestavěn v roce 1788. Pozdně barokní jednolodní stavba o čtvercové lodi a polokruhovém závěru, se sakristií po jižní straně. Široký presbytář je plochostropý, v lodi strop a prkenná kruchta. Hlavní oltář barokní z počátku 18. století s novodobým obrazem sv. Bartoloměje. V koutě ohradní zdi bývalého hřbitova nízká hranolová zvonice se zaoblenými nárožími, s osmibokou zvoničkou na střeše.
Litoměřice
Původně románská bazilika, ve 14. století upravena na gotický kostel, zbořený roku 1664. Současná barokní stavba postavena v letech 1664-68 stavitelem italského původu. Katedrála je jednolodní prostor se třemi průchozími kaplemi po obou stranách, které se arkádovitě otevírají do lodi. Je dlouhá 50 metrů, široká i s kaplemi 22 metrů a vysoká 20,5 metru. Uvnitř je hlavní oltář a šest velkých bočních oltářů, pět oltářních obrazů maloval Karel Škréta. Varhany jsou z roku 1942 od firmy Jehmlich v Drážďanech. Vysoká zvonice z let 1883-89 byla postavena na 11 metrů vysokých základech z počátku 18. století, na kterých stála barokní dřevěná zvonice. S katedrálou je krytou chodbou spojena biskupská rezidence.
Dominikánský kostel byl do roku 1785 součástí františkánského kláštera. Byl založen pražským biskupem Janem II. při tehdejších hradbách, první zmínka o něm je z roku 1233. Po jeho zničení v průběhu třicetileté války ležel dlouho v ruinách. Nově vybudován jako pozdně barokní v letech 1730-40 Octavio Broggiem, dokončen byl však až po jeho smrti roku 1758. Hlavní oltář z roku 1769 je prací Jana Hennevogela.
Raně barokní klášterní kostel z roku 1656, vystavěný Janem Kochem z Ústí nad Labem, upravován v roce 1848. Hlavní oltář s obrazem sv. Ludmily, z doby kolem roku 1660, je dílem Tobiase Pocka. Před kostelem socha sv. Jana Nepomuckého z doby po roce 1729, vedle misijní kříž z roku 1840.
Kostel, připomínaný jako gotický roku 1363, byl za třicetileté války poničen. V letech 1714-16 postaven nový barokní kostel jako dík za odvrácení moru. Vystavěl jej Octavio Broggio, sochařské práce jsou dílem Franze Tollingera, štukatérské R. Bolla. Poslední oprava byla provedena v letech 1993-94, od roku 1945 kostel užívá pravoslavná církev.
Kostel uváděn poprvé roku 1363, v letech 1703-08 barokně přestavěn Octavio Broggiem. Roku 1774 vystavěna, na místě původní dřevěné, nová věžovitá zvonice, v jejímž výklenku, na stěnách kostela a bývalém hřbitově renesanční a empírové náhrobky.
Děkanský kostel, připomínán roku 1235. Před polovinou 14. století byl součástí městského opevnění. Z té doby pochází i gotická věž, upravená v letech 1501-17. Její zděný ochoz se čtyřmi nárožními věžičkami je až z roku 1584, věžní hodiny pocházejí z roku 1554. Pozoruhodná stanová střecha kostela vznikla roku 1570, v roce 1612 byla stavba prodloužena po dnešní průčelí. Kostel upravován Giulio Broggiem, jeho syn Octavio provedl v letech 1718-19 barokizaci. Hlavní oltář postavil syn O. Broggia – Antonio, zřejmě podle návrhů svého otce. V kostele jsou mimo jiné pohřbeni stavitelé G. A O. Broggiovi.
Bývalý jezuitský kostel postaven v letech 1704-30 Octavio Broggiem. Mohutná barokní stavba byla zahájena otcem Octavia – Giuliem na místě pěti měšťanských domů, vysvěcen byl kostel 16.11.1731. V letech 1793-1810 sloužil kostel jako skladiště městského pivovaru. V roce 1810 byl opětovně vysvěcen a od roku 1811 využíván pro potřeby bohosloveckého semináře. Od roku 1818 je visutou krytou chodbou nad monumentálním schodištěm spojen s bývalou jezuitskou kolejí. V interiéru jsou monumentální fresky připisované Janu Hiebelovi, hlavní oltář z umělého mramoru dokončil roku 1772 J. Kramolín.
Novogotická stavba kostela dokončena roku 1902 pro potřeby Německé evangelické církve augsburského vyznání, jejíž činnost na území republiky byla zakázána v roce 1945. Kostel s reliéfem Krista, napodobující severské cihlové kostely (říká se mu „Červený“), dnes využívá Bratrská jednota baptistů - sbor Petra Chelčického.
Barokní kaple postavena roku 1677 na místě, kde byl již roku 1384 připomínán gotický kostel. Vystavěna byla zřejmě Giulio Broggiem, opravována pak v letech 1910 a 1955. V interiéru renesanční náhrobek z roku 1573.
Modlitebna postavena v letech 1982-84, vysvěcena byla 7. září 1984.
Litoměřický sbor
Původně gotický kostel ze 13. století. Klenba lodi i presbytáře je křížová z doby kolem roku 1400. V 16. století byla přistavěna sakristie, barokně byl kostel upraven v 18. století vč. západního průčelí se štukovou výzdobou. Vnitřní zařízení rovněž z 18. století. U kostela stojí pozdně gotická šestiboká zvonice s bedněným patrem. Z původních čtyř zvonů zůstal po 2. světové válce jediný – zvon Panny Marie.
Lovosice
Původní starší dřevěný kostel přestavěn raně barokně roku 1658. Dnešní barokní kostel je z let 1733-48 od stavitele P. A. Versy, opraven roku 1933 a v 70. a 90. letech 20. století. Je jednolodní, obdélný, s oble zakončeným užším presbytářem s bočními patrovými přístavky a s věží nad průčelím. Obdélný presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami, loď dvěma poli valené klenby s lunetami, střední část plackou. V lodi i presbytáři jsou fresky od J. J. Czecha z roku 1740. Zařízení je převážně rokokové z 2. poloviny 18. století. Hlavní oltář s predelou a tabernáklem od mramoráře J. V. Hennevogela a obrazem sv. Václava od J. Heřmana z roku 1887.
Secesní evangelický kostel z roku 1907. Je jednolodní, obdélný, s trojbokým závěrem, s vysokými okny a hranolovou věží.
Barokní kaple s obdélným portálem a trojúhelníkovým štítem z roku 1769. Na zadní straně kaple je náhrobník padlým v bitvě u Lovosic roku 1756 v prusko-rakouské válce. Uvnitř obraz Madony ze 3. čtvrtiny 18. století.
v části Prosmyky
Kaple postavena v roce 1762, vysvěcena byla 3.října1763. Leží na území bývalé obce Prosmyky. Kaple je tvořena lodí s hudebním kůrem, kněžištěm a kazatelnou. Po obou bocích kněžiště jsou umístěny dvě boční kaple, slouží jako sakristie a boční vstup.
Pozdně gotický kostel s věží románského původu. Přestavěn renesančně i barokně. Kostel má podélnou loď s polygonálně ukončeným presbytářem, po severním boku sakristii, po jižním boku předsíň, v ose západního průčelí je mocná převýšená čtyřboká věž, v dnešní výšce upravena renesančně kolem roku 1574. V presbytáři gotická žebrová klenba z 15. století, loď je plochostropá se štukovým rámem.
Gotický kostel z 2. poloviny 14. století, do roku 1819 z části přestavěn po požáru roku 1814. Je jednolodní, obdélný, s polygonálně ukončeným presbytářem. Presbytář stejně vysoký jako loď, sklenut hladkou valenou klenbou, závěr konchou, loď, takřka čtvercového půdorysu, plochostropá. Hlavní oltář barokní z 2. čtvrtiny 18. století se sochou sv. Kateřiny, pořízenou roku 1880 místo původního obrazu sv. Kateřiny od J. V. Menningra z roku 1757. Kamenná barokní křtitelnice z roku 1755, kamenné náhrobníky Václava Kaplíře z roku 1579 a Hedviky Kaplířové z roku 1580.
Raně barokní kostel založen roku 1669, postaven asi v letech 1675-80 dle návrhu Antonia della Porta nákladem Kašpara Zdeňka Kaplíře, upraven v 3. čtvrtině 18. století a v 19. století. Je jednolodní, obdélný, s mělkými bočními kaplemi, s trojboce uzavřeným presbytářem s postranními patrovými přístavky. Hlavní průčelí tříosé, členěné vysokými pilastry a lizénovými rámci, ve střední části obdélný portál s rokokovými dveřmi z roku 1756. Loď sklenuta valenou klenbou s lunetami a pásy, neoddělený závěr sklenut paprsčitou klenbou. Hlavní oltář raně barokní, portálový, sloupový, s obrazem Madony se sv. Antonínem od J. H. Schönfelda z doby kolem roku 1675. Do krypty kostela byl 20. října 1686 pohřben Kašpar Zdeněk Kaplíř. Za presbytářem kostela stála až do roku 1984 dřevěná zvonice na kamenné podezdívce.
Mlékojedy
Původně gotický kostel ze 14. století, v dnešní podobě pozdně barokní z roku 1776 se starší gotickou věží. Je to podélná jednolodní stavba s odsazeným, polokruhově ukončeným presbytářem a severní sakristií. V západním průčelí hranolová věž gotického původu, obnovená po požáru roku 1592, s částečně dochovaným renesančním sgrafitovým kvádrováním a korouhvičkou s letopočtem 1595. Loď sklenuta plackovými klenbami. Hlavní oltář je rokokový z roku 1776 z umělého mramoru od M. Hennevogela. Ostatní zařízení vesměs rokokových tvarů z konce 18. století.
Mšené-lázně
Se stavbou kostela bylo započato v roce 1801 pod vedením slánského stavitele Jana Fojta. V roce 1802 byl vyzděn až pod střechu a následujícího roku byl zastřešen a byla dokončena i věž s kupolí. Stavba však zůstala nedokončena a postupně chátrala.
Kaple Salve vznikla přestavbou objektu bývalého jímání Karlova pramene z konce 19. století. Přestavbu provedl v roce 2016 Pavel Durych, požehnána byla ke cti Panny Marie arcibiskupem pražským Dominikem kardinálem Dukou 7. května 2016.
Kaple postavena roku 1901.
Zvonice je pozůstatkem gotického kostela, připomínaného roku 1374. V letech 1751-54 byl vedle postaven barokní kostel, původní byl zbořen, zachovala se jen věž. Té se 1. prosince 2002 zřítila celá východní stěna. V roce 2009 byla opravena do dnešní podoby.
Na místě staršího kostela ze 14. století postaven roku 1879 novorenesanční kostel podle návrhu A. Barvitia.
Skupina tří kaplí od Octavia Broggia z let 1703-07. Vybudována jezuity tvoří symetrickou kompozici dvou kaplí Nalezení a Povýšení sv. Kříže, Božího hrobu a schodiště se sochami. Na vrchol kopce Kalvárie vede křížová cesta s prostými barokními výklenkovými kaplemi s volutovými štítky, které doplňují novější empírové kaple s trojúhelnými štítky. Křížová cesta obtáčí svah, na vrchol vede přímé schodiště se zděným zábradlím se dvěma podestami, na kterých jsou torza soch. Boží hrob na vrcholu má svoji charakteristickou podobu, tak jak se šířila z Jeruzaléma: je to nízká podélná stavba s trojúhelným štítem na průčelí a s polygonálním závěrem se slepými arkádami na sloupcích. Nad střechu z kamenných desek vystupuje sloupková lucerna. Obě boční kaple stojící na obdélném půdorysu se zaoblenými rohy jsou patrové, uvnitř s emporou. Kaple mají věžovitý charakter, který jim dodává jehlancová střecha s polygonální lucernou s kupolkou. Kaple jsou zaklenuty valenou klenbou s lunetami, stěny jsou prosté, pouze v koutech probíhají svazkové pilastry. Vnitřní zařízení včetně dlažeb bylo zničeno. Celý areál rychle chátral, až od roku 2005 dochází k postupné obnově.
Kostel připomínaný roku 1352, barokně nově postavený v letech 1724-26 podle projektu K. I. Dientzenhofera.
Kaple v pozdně barokním slohu z roku 1790. Je podélná, se šikmo odsazeným presbytářem, v ose trojbokého závěru hranolová věž. Na průčelí s portikem spárované lizény a segmentový štít s pilastry a volutovými křídly. Vnitřek plochostropý.
Pozdně empírová kaple z roku 1842, obnovená v roce 1935.
Prackovice nad Labem
Původně gotický kostel z doby před rokem 1361. Přestavěn v pozdním baroku kolem roku 1800, upraven empírově v 1. polovině 19. století. Je jednolodní, obdélný, s polygonálně ukončeným presbytářem, s hranolovou věží před západním průčelím. Vnitřek sklenut plackami a pásy. Hlavní oltář z doby po polovině 18. století rokokový, se soškami sv. Jana a Pavla, renesanční kamenná kazatelna z konce 16. století.
Kostel připomínán roku 1364, dnešní podoba z poslední čtvrtiny 15. století. Věž přistavěna roku 1870. Kamenná křtitelnice je z roku 1709. Dřevěné barokní vybavení bylo nahrazeno pro červotočivost roku 1953 novým, podle návrhu architekta X. Margolda.
Pozdně barokní kaple z roku 1767, později obnovena.
Pseudogotická kaple z roku 1875. Je obdélná, s polygonálním presbytářem, v západním průčelí rizalit a nad římsou hranolová věž.
Raně barokní kostel z 2. poloviny 17. století, se starší gotickou věží ze 13. století, obnovenou roku 1880. Je jednolodní, obdélný, s odsazeným pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží při severním boku. Uvnitř plochý strop. Hlavní oltář pozdně barokní z 2. poloviny 18. století.
Barokní kostel z roku 1744 postavený snad podle projektu O. Broggia ve tvaru kruhové centrály s lucernou a zvoničkou. Uvnitř oltářní obraz od F. X. Palka.
Roudnice nad Labem
Kostel je typickou stavbou české gotiky 1. poloviny 14. století. Má podobu bazilikálního trojlodí s bohatě vystavěným kněžištěm. Sakristii tvoří upravený, původně románský kostelík. V letech 1725-34 proběhla zásadní přestavba chrámu Octavio Broggiem v duchu barokní gotiky. Klenba hlavní lodi byla snížena, průčelí stavby bylo doplněno dvojicí věží.
Klášterní kostel z let 1615-28.
Kapli nechalo v letech 1767-77 vystavět Bratrstvo sv. Josefa. Je to jednoduchá barokní stavba, skládající se z předsíně s jednoduchým portálovým vstupem a prostoru samotné kaple, čtverhranné místnosti zaklenuté do kopule, zakončené lucernou se čtyřmi okny. Oltář z umělého mramoru pochází z 2. poloviny 18. století.
Kaple postavena v letech 1726-28 Octavio Broggiem na místě někdejšího popraviště. Jde o stavbu obdélníkového půdorysu s dynamicky prohnutým průčelím s postranními pilastry. V interiéru fresky a oltářní obraz od Václava Vavřince Reinera.
Kaple z roku 1718. Postavil ji Antonín Ritz na památku posledního moru v Roudnici nad Labem v roce 1713.
Původně románský kostel z 12. - 13. století, rozšířený ve 14. století o loď k severu a přistavěn presbytář, barokně přestavěný ve 2. polovině 18. století. Jedná se o podélnou stavbu s polygonálně uzavřeným presbytářem, v západním průčelí čtyřboká románská věž, na jižním a severním boku přízemní přístavky. Gotický presbytář s křížovou klenbou o hruškových žebrech, loď v dnešní podobě barokní, uvnitř dvě pole plackové klenby mezi dvojitými pásy. Hlavní oltář kamenný z doby kolem roku 1370, kazatelna z umělého mramoru pozdně barokní z 2. poloviny 18. století od J. Hennevogela.
Čtvercová kaple s trojbokým závěrem a stanovou střechou se zvoničkou. Kaple byla rekonstruována v červnu a červenci 1994 majiteli Olgou a Pavlem Klýkorkovými z Řepčic.
Rotunda postavena na místě staršího dřevěného kostela roku 1126 a posvěcena byla olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Stojí na nejvyšším místě památné hory Říp v nadmořské výšce 459 metrů a zbudována byla na paměť vítězství knížete Soběslava I. nad německým králem Lotharem III. Saským v bitvě u Chlumce 18. února 1126. Stavba byla budována jako rotunda s poloválcovitou apsidou a připojenou válcovou věží, tvarem se již hlásící k typům podélných kostelů, z opracovaných opukových kvádříků. Pokryta je kamennou krytinou. Nejstarší známé stavební úpravy rotundy sahají k roku 1826 a byly prováděny u příležitosti 700. výročí bitvy u Chlumce. Velké úpravy byly rovněž prováděny v letech 1869-81. K posledním úpravám došlo v letech 1966-74. V rotundě je Památník českého státu.
Siřejovice
Kostel z roku 1846.
Slatina
Původně gotický kostel, zasvěcený sv. Václavu. Po barokní úpravě v roce 1744 byl nově zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Z původního gotického kostela zůstalo jen kněžiště a ozdobně profilovaný vítězný oblouk. Věž je renesanční. Poslední oprava proběhla v letech 1992-93 vč. rekonstrukce varhan.
Barokní kostel postaven v letech 1693-98 Giulio Broggiem na místě staršího, připomínaného roku 1369. Kostelní věž byla zvýšena v roce 1816.
Původně gotický kostel upravován barokně a novogoticky.
Straškov-Vodochody
Původně gotický kostel z 2. poloviny 14. století, barokně upravený v 18. století. Nad kostelem zděná barokní zvonice.
Novorománský kostel postaven roku 1865 na místě staršího, z jehož zařízení se dochovala pouze kamenná křtitelnice.
Novorenesanční kaple postavena v letech 1878-79 F. Jandauschem podle plánů Wenzela Nademlenského z Hošťky. Základní kámen byl položen 18. května 1878, samotná kaple byla vysvěcena 2. června 1879. Je obdélná s odsazeným polygonálním závěrem, se sakristií na jižní straně, se čtyřbokou věží v západním průčelí.
Sulejovice
Původně gotický kostel ze 14. století, přestavěn po požáru z roku 1788, loď upravena ještě v letech 1793-95. Je jednolodní, obdélný, s polygonálním presbytářem a hranolovou věží po severní straně. Po západní straně věže poloválcový přístavek schodiště. Presbytář sklenut hvězdovou a paprsčitou žebrovou klenbou, v lodi strop s fabionem a dřevěná kruchta. hlavní oltář s novým obrazem Nejsvětější Trojice v rokokovém rámu.
Barokní kostel z let 1716-24, patrně od architekta Octavia Broggia. Jednolodní obdélný, s poloválcovým závěrem a postranní sakristií s oratoří v patře. Závěr sklenut konchou se třemi lunetami a dvěma pásy, loď sklenuta valeně s lunetami a pásy, sbíhajícími na pilastry. Hlavní oltář z 1. čtvrtiny 18. století barokní, s obrazem sv. Petra a Pavla a se skupinou Boha Otce s anděly v nástavci.
Štětí
Původní kostel byl roku 1620 vypleněn, obnoven byl roku 1626 hrabětem Vilémem Slavatou. Tento kostel byl však zničen při velké jarní povodni roku 1784. Současný jednolodní pozdně barokní kostel byl postaven na jeho místě a dokončen v roce 1785. Hlavní oltář pochází ze zrušeného pražského kostela sv. Václava. Varhany pocházejí z roku 1794, naposledy opraveny byly v roce 2004. Kostel měl původně 4 zvony, dnes jsou ve věži dva - sv. Salvátor z roku 1626 a sv. Josef. Naposledy byl kostel opravován před rokem 2002. Povodeň v srpnu téhož roku kostel zničila, pouhé dva dny před slavnostním otevřením, proto musel být opraven znovu.
Klasicistní kaple z roku 1802. Dnes slouží potřebám Církve československé husitské a Českobratrské církve evangelické.
Kaple postavena na místě, kde roku 1710 vytryskl léčivý železitý pramen. Původní kaple, zde postavená, byla roku 1854 zbořena a na jejím místě postavena dnešní kaple. V kapli se nalézá novodobá kopie obrazu tzv. Klatovské Madony.
Terezín
Empírový posádkový kostel z let 1805-10. Budovu s věží vysokou 56 metrů projektovali Ing. Heinrich Hatzinger a Julius D´Andreis. Takřka totožný kostel se nachází v pevnosti Josefov u Jaroměře.
Třebenice
Pozdně gotický kostel z let 1591-1601, upraven v letech 1669 a 1838.
Bývalý evangelický kostel postaven v roce 1902.Dnes je v něm umístěno Muzeum českého granátu.
Barokní hřbitovní kaple s dřevěnou zvonicí.
Třebívlice
Barokní kostel ze 17. století.
Třebušín
Barokní kostel z roku 1710 s kaplí sv. Jana Nepomuckého z roku 1724, postaven podle projektu O. Broggia na místě původního gotického z roku 1352, těžce poškozeného při švédském vpádu roku 1634. Poslední větší úpravy byly provedeny v roce 1902, kdy věž tvořená pouze nízkou dřevěnou zvonicí byla nahrazena vysokou zděnou horní částí věže. Po válce značně zanedbaný kostel byl v 70. letech opraven a poté v roce 2003 opravena fasáda a stroj věžních hodin. Hlavní oltář nese obraz sv. Mikuláše od malíře J. Ongerse. Varhany jsou z varhanářské firmy Franc Kolb a synové z roku 1908. Původní zvony ve věži byly zrekvírovány ve světových válkách, zůstal jen zvonek ve věžičce nad kaplí sv. Jana Nepomuckého.
Úštěk
Pozdně barokní kostel z let 1764-72. Na římse západního průčelí jsou umístěny po obou stranách sochy sv. Petra a Pavla z doby kolem roku 1770. Obraz na hlavním oltáři je od Karla Škréty z roku 1656. Dřevořezby a vyřezávaná kazatelna jsou dílem místního řezbáře Jiřího Vančury. Skříně varhan jsou původní podle Lauterera, postavil je truhlář Ambrož Tauchmann z Hoštky. Stroj varhan je z roku 1915 od Jindřicha Šifnera z Prahy.
Raně barokní kaple z doby kolem roku 1670.
Pozoruhodná věžová synagoga postavena v letech 1791-94 v klasicistním slohu. Od severu je jednopatrová, od jihu má charakter věžové stavby. V roce 1851 byla přestavěna podle plánů místního stavitele Wenzla Jahna. Budova byla zvýšena o 1,2 metru, přistavěna severní novorenesanční předsíň a rozšířena ženská galerie do tří stran. Zároveň došlo k vyzdobení modlitebního sálu dekorativní výmalbou s maurskými motivy. K bohoslužebným účelům sloužila do nacistické okupace. Po druhé světové válce budova chátrala, v 70. letech 20. století byl dokonce vydán demoliční výměr, v 80. letech došlo k částečnému propadu stropu. Až v letech 1993-2003byla zrekonstruována. Dnes slouží jako regionální židovské muzeum.
Barokní kostel z let 1735-43, se starší hranolovou věží z let 1697-1702.
Kostelík z roku 1773 se čtyřbokou věží. V roce 1874 byl novorenesančně přestavěn. Opraven v letech 2002-04.
Velké Žernoseky
Původní pozdně gotický kostel přestavěn roku 1881.
Kostel je v jádře románský z 2. třetiny 12. století, přestavěný goticky ve 3. čtvrti 14. století. Jedno z nejcennějších dvoulodí v Čechách.
Vrbice
Kaple z roku 1802, v roce 1842 byla přistavěna hranolová věž v ose severního průčelí. Naposledy opravena byla v roce 2006. Je to jednoduchá obdélná stavba s kulatým závěrem, orientovaným k jihu a již zmíněnou hranolovou věží na severu. Dnes slouží potřebám Církve československé husitské.
Vrutice
Kaple postavena roku 1766. V roce 1848 kaple vyhořela a žár byl tak velký, že se roztavily i zvony. V roce 1854 byla kaple zrekonstruována, nově zastřešena byla v roce 1903. Další oprava byla provedena v roce 1964 a v letech 2008-09.
Raně barokní kostel z let 1653-57. Samostatná zvonice je ze stejné doby.
Žitenice
Původně románský jednolodní kostel s raně gotickou věží z doby kolem roku 1300 byl raně barokně přestavěn kolem roku 1650. V polovině 19. století byly provedeny úpravy, při kterých byla také zvýšena věž o šest metrů. Za obou světových válek přišel kostel o zvony. Oltářní obraz sv. Petra a Pavla z roku 1736 namaloval rakouský malíř M. Speer. Celková oprava kostela byla provedena v letech 1986-90, v roce 2005 byla opravena věž.
Loretánská kaple zde stála prý již v 16. století. Za císaře Josefa II. byla zrušena. Později byla vykoupena a proměněna v gloriet. Ten dal, polorozpadlý, roku 1908 probošt Karlách znovu vybudovat a proměnit v kapli Panny Marie Lurdské.