Bezděkov nad Metují
Bezděkov nad Metují
Barokní kostel nechal postavit opat broumovského kláštera Otmar Zinke podle projektu Kiliána Ignáce Deintzenhofera v letech 1724-27. Malířská a sochařská výzdoba kostela z 18. století. Loď kostela má půdorys lehce protáhlého osmiúhelníku, obdélný prostor kněžiště ukončuje půlkruhová apsida a pravoúhlé výklenky kaplí po jižní a severní straně lodi spojují úzké chodbičky se sakristiemi po obou stranách presbytáře. Na hlavním oltáři v barokním dřevěném orámování obraz „Setkání knížete Oldřicha se sv. Prokopem“ od J. K. Kováře.
Bohuslavice
Původně gotický kostel z let 1359-73, rozšířen roku 1687, portál z roku 1893. Je jednolodní s trojboce ukončeným presbytářem, s polygonální sakristií na severní straně, s předsíní s oratoří v patře na jižní straně lodi a hranolovou věží v západním průčelí. Presbytář sklenut valeně s výsečemi, loď plochostropá. Zařízení převážně pseudorenesanční, hlavní oltář z roku 1943, cínová renesanční křtitelnice z roku 1556. U kostela pozdně renesanční zvonice z let 1605-13, krytá helmicí.
Novogotický evangelický kostel z roku 1898. Poslední oprava kostela byla provedena v letech 2011-12.
Božanov
Barokní kostel z let 1735-43 postaven na místě původního ze 13. století, patrně podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Je to pozoruhodná barokní centrála, s elipsovitou vstupní částí a jí odpovídajícím presbytářem, v jehož ose je hranolová věž. Ústřední prostor s obíhajícím kaplovým ochozem zaklenut kupolí s osmi výsečemi, s nevelkou freskou uprostřed. Presbytář a vstupní část zaklenuty klášterní klenbou se čtyřmi výsečemi. Nad hlavním vchodem kamenná deska se znakem broumovského a břevnovského kláštera. Hlavní novobarokní oltář pochází ze začátku 20. století. Jsou na něm sochy sv. Marie Magdalény uprostřed, po stranách pak sv. Josefa a sv. Jana Křtitele.
Poutní kaple z roku 1890 postavena nad studánkou s léčivou vodou.
Broumov
Děkanský kostel založen roku 1258, z kamene postaven ve 14. století, vyhořel roku 1452, obnoven roku 1456. Dnešní podoba je po barokní přestavbě v letech 1679-82. Věž je z roku 1477, upravena při přestavbě kostela. Kostel vyhořel ještě v letech 1757 a 1891, vždy poté opraven. Stavba je sálové trojlodí s úzkými bočními loděmi, proměněnými ve čtveřici kaplí s emporami v 1. a 2. patře, s dlouhým pravoúhle uzavřeným presbytářem, s hranolovou věží na jižní straně, v ose presbytáře šestiboká sakristie. Presbytář zaklenut třemi poli, hlavní loď čtyřmi poli valené klenby s výsečemi na pásech. Na závěrové stěně presbytáře malovaná iluzivní architektura hlavního oltáře od J. Hagera z roku 1765.
Klášterní kostel postaven spolu s klášterem v polovině 14. století, po požáru roku 1664 se zřítila věž na západní straně, v letech 1665-75 byl opraven. Další požár roku 1684, poté byl barokně přestavěn M. Alliem v letech 1684-94, upraven kolem roku 1721. Kostel původně trojlodní s pětiboce ukončeným presbytářem byl přestavěn v 2. polovině 17. století v jednolodní s trojicemi plochých postarnních kaplí s emporami. Vnitřní prostor zaklenut valenou klenbou s lunetami. Bohatá vnitřní výzdoba je dílem štukatérů A. a T. Soldatiů z doby kolem roku 1694, freskaře J. J. Steinfelse z let 1690-92 a sochařů M. Jäckela a K. Hiernla. Oltářní obrazy do šesti bočních kaplí namaloval V. V. Reiner v letech 1721-22.
Špitální kostel postaven roku 1689 na místě gotického kostela, vypáleného roku 1421, obnoveného po roce 1450. Přestavěn v roce 1735. Je jednolodní, s pravoúhle uzavřeným presbytářem. Vnitřek zaklenut valenou klenbou s výsečemi. Vnitřní zařízení v raně barokním slohu. V 60. letech 20. století byl kostel propůjčen k užívání pravoslavné církvi, která zde upravila chrámový prostor podle svých liturgických pravidel. Zchátralá stavba byla později znovu vrácena katolické církvi.
Roubený dřevěný hřbitovní kostel založen ve 2. polovině 13. století, v roce 1421 byl zničen požárem při obléhání města husity, znovu postaven po roce 1450. Je jednolodní s trojbokým závěrem, vížkou nad lodí a s obíhající podsíní. Vnitřní prostor je 21,1 metrů dlouhý a 8,7 metru široký. Uvnitř trámový strop s částečně zachovanou původní ornamentální a zoomorfní polychromií z poloviny 15. století. Hlavní oltář rokokový s pozdně gotickou sochou Madony ze začátku 16. století, ostatní zařízení z doby kolem roku 1700. V ochozu kostela jsou desky s kronikářskými zápisy a renesanční a empírové náhrobníky.
Kostel postaven roku 1610 broumovskými protestanty jako dřevěný, během třicetileté války byl značně poničen požárem a poté byly jeho trosky zbořeny. Na jeho místě byla postavena kaple, která podlehla zkáze při požáru roku 1684. Opat Zinke se rozhodl, že zde postaví kostel, který byl postaven podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera a dokončen v roce 1729. Jde o centrální stavbu na křížovém půdorysu, s polokruhovým kněžištěm a kruchtou. Střed sklenut kupolí, boční ramena valeně, presbytář a vstupní prostor plackou. Nástropní fresky ze života sv. Václava od Felixe Antonína Schefflera z roku 1784. Obraz na hlavním oltáři, znázorňující sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, namaloval v 19. století Wilhelm Kandler. Na začátku 50. let 20. století byl kostel uzavřen a používal se jako skladiště. Zchátralá stavba se dočkala obnovy a znovu vysvěcena byla na svátek sv. Václava 28. září 1995.
Kostel postaven roku 1903 německou luterskou církví v Broumově. Později Husův sbor Církve československé husitské, dnes je majetkem občanského sdružení Diakonie Broumov.
21. srpna 1978 se stal Farní sbor ČCE v Broumově vlastníkem domu, který byl následně přestavěn podle projektu stavitele Josefa Duška z Hradce Králové. Jedna část domu měla sloužit sborovým účelům a v druhé části měl být vybudován byt pro faráře. Přestavba trvala sedm let, slavnostní otevření se konalo v neděli 25. srpna 1985.
v části Olivětín
Kaple původně z roku 1601, jako zděná postavena roku 1701, přestavěna roku 1753. Barokní čtvercová stavba se zaoblenými nárožími, sklenuta plackou, nad presbytářem čtyřboká vížka krytá mansardovou střechou. Hlavní oltář v podobě sousoší Kalvárie z 18. století – přeneseno roku 1791 ze zrušeného kostela sv. Kříže v Broumově. Za oltářem reliéf Krista na hoře Olivetské z konce 17. století.
Černčice
Gotický kostel ze 14. století, upraven kolem roku 1580, roku 1600, kdy byla vestavěna empora a v roce 1725. Je jednolodní, s nižším, pětiboce ukončeným presbytářem s opěráky, s lichoběžníkovou sakristií na jihovýchodní straně. Presbytář sklenut křížovou klenbou a paprsčitě v závěru, loď sklenuta dvěma poli křížové hřebínkové klenby, sakristie sklenuta nepravidelnou plackou. Zařízení pseudobarokní z 19. století, kazatelna ze 17. století, renesanční cínová křtitelnice z konce 16. století. Vysoká zvonice z roku 1613 s bedněným nejvyšším patrem a barokní mansardovou střechou.
Heřmánkovice
Barokní kostel z roku 1723 vystavěn broumovským opatem Otmarem Zinkem podle projektu K. I. Dientzenhofera na místě původního, připomínaného roku 1353. Základní kámen byl položen 8. listopadu 1722, hrubá stavba byla dokončena a posvěcena roku 1723 a další tři roky se ještě pracovalo na dobudování a dokončení úprav interiéru. Je jednolodní na půdorysu protáhlého osmiúhelníka s napříč situovaným presbytářem uvnitř elipsovitým, vně obdélným, v ose presbytáře kvadratická věž, v průčelí předsíňka. Loď, s obíhajícím kaplovým ochozem, v zadní části patrovým, kryta dřevěným stropem v podobě ploché klášterní klenby s nástropní malbou Všech svatých, přemalovanou roku 1865. Presbytář sklenut plackou s nástropní malbou Pohledu na Broumov. Vnitřní zařízení pochází z doby baroka a empíru.
Poutní barokní kaple postavena na vrchu Hvězda na půdorysu pěticípé hvězdy opatem Zinkem podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera v letech 1732-33. Vysvěcena byla 5. srpna 1733. Předtím zde stál od roku 1670 vysoký dřevěný kříž s pozlacenou plechovou hvězdou. V roce 1786 byla kaple z nařízení císaře Josefa II. zrušena, v letech 1853-55 z trosek obnovena opatem Janem Nepomukem Rotterem. Kaple uvnitř kruhová, zaklenuta kupolí s lucernou. Vnitřní zařízení z 2. poloviny 19. století je dílem polického truhláře a kostelníka Kajetána Pejskara. Kaple je přístupna přes klenutý most vedoucí přes cestu ve skalní rozsedlině.
Jaroměř
Děkanský kostel byl založen před rokem 1325. Dnešní kostel byl budován od roku 1404, kdy při něm vznikl augustiniánský klášter. Je cennou památkou české lucemburské a v dostavbě vladislavské gotiky. Je začleněn do středověkého opevnění města, v podzemí je gotická krypta s mumiemi 42 jaroměřských měšťanů pochovaných zde v letech 1734-85. Monumentální oltář sv. Mikuláše byl postaven jaroměřickým rodákem Martinem Krupkou roku 1772, křtitelnice je z roku 1518. Kostel byl rekonstruován na počátku 20. století dle návrhu J. Mockera (roku 1904 zevně, v letech 1906-09 uvnitř).
Původně gotický kostel se připomíná roku 1374. V roce 1530 přestavěn pozdně goticky, roku 1670 vyhořel, po požáru obnoven barokně. Umělecky cenné jsou pozdně gotické portály. Uvnitř vzácné barokní varhany z roku 1665.
Původně gotický kostel připomínán roku 1352, přestavěn v 18. století, rozšířen roku 1817, pseudogotická a pseudobarokní kaple přistavěny roku 1893. Kostel je jednolodní, se segmentově uzavřeným presbytářem se sakristií na jižní straně a hranolovou věží v západním průčelí. Vnitřek plochostropý, hlavní oltář s obrazem sv. Michala v rokokovém rámci, obraz ze začátku 19. století. Barokizující kazatelna z roku 1893, rokokové varhany, pozdně gotická kamenná polygonální křtitelnice z roku 1521.
Jetřichov
Kaple z 18. století, dnes v rozvalinách.
Bývalý posádkový empírový kostel z let 1805-10. Takřka totožný kostel se nachází v Terezíně.
Křinice
Barokní kaple z roku 1709, obnovena roku 1802, opravena roku 1997. Je centrální na kruhovém půdorysu, sklenuta kupolí s osmibokou lucernou, s obdélným presbytářem se segmentovým závěrem zaklenutým konchou.
Původně kaple Panny Marie Hvězdy Jitřní postavena pravděpodobně v roce 1786. Vedle kaple stávala dřevěná chaloupka, ve které žil poustevník. V 80. a 90. letech 20. století byla kaple obnovena a zasvěcena sv. Hubertovi.
Machov
Pozdně renesanční kostel z roku 1675 od M. Allia postaven na místě dřevěného kostela ze 14. století, který byl roku 1670 stržen. Omítku uvnitř i vně dostal kostel až roku 1720. Současná podoba kostela pochází z roku 1885, kdy byla zbourána samostatná zvonice, stojící poblíž kostela a ke kostelu byla přistavěna dnešní hranolová věž. Fasádu v odstínech červené a bílé kostel dostal v roce 2008. Je jednolodní, s trojboce ukončeným presbytářem a sakristií na severní straně. Loď je zaklenuta valenou klenbou s výsečemi. Hlavní oltář je novorenesanční s obrazem sv. Václava od Viléma Kandlera z roku 1894. Varhany z roku 1850 byly v letech 1855 a 1921 upraveny a v roce 2007 opraveny. Původní zvony ve věži byly za první světové války zrekvírovány. V roce 1924 byl pořízen malý zvon a roku 1925 tři větší zvony, všechny však byly v roce 1942 opět zrekvírovány. V kostele zůstal jen zvon sv. Ignác (umíráček) z roku 1762, v roce 1991 byl vysvěcen nový zvon sv. Václav.
Stavba Husova sboru byla provedena v letech 1928-29, 1. září 1929 byl slavnostně otevřen. V průběhu druhé světové války byl sbor stavebně upravován, taktéž v roce 1967, poslední oprava byla provedena na konci 20. století. Od roku 1930 jsou v interiéru umístěny starší varhany, jejich autorem byl Karel Eisenhut, v roce 2008 prošly kompletní rekonstrukcí.
Martínkovice
Barokní kostel postavený v letech 1692-98 Martinem Alliem na místě staršího kostela ze 13. století. Věž s gotickými prvky přestavěna v roce 1650. Na hlavním oltáři cenný obraz sv. Jiří z 18. století a socha Madony z konce 15. století. Nástropní malby jsou dílem F. A. Schefflera.
Kaple z roku 1798 je čtvercová, se zkosenými nárožími. Zaklenuta je plackou s nástropní malbou Korunování Panny Marie. V interiéru rokokový oltářík Čtrnácti sv. pomocníků.
Nahořany
Pseudobarokní kaple z roku 1908.
Nové Město nad Metují
Pozdně gotický kostel založen Janem Černčickým z Kácova současně s městem, postaven v letech 1513-23. Roku 1526 i s městem vyhořel, přestavěn do dnešní podoby za Jana z Pernštejna roku 1540. Jedná se o jednolodní sálový prostor s pětibokým presbytářem s opěráky, s hranolovou věží po jižní straně. Presbytář sklenut paprsčitě klenbou s výsečemi s raně barokní freskou Narození Krista, loď sklenuta třeni poli křížové klenby, nad bočními kaplovými výklenky empory. Hlavní oltář Nejsvětější Trojice z roku 1677, obnoven roku 1851 se sochami sv. Petra, Pavla, Vojtěcha a Václava a s obrazem Nejsvětější Trojice z roku 1693. Kazatelna z konce 17. století, varhany jsou z roku 1656.
Bývalý klášterní kostel postaven barokně v letech 1767-69, věž byla postavena již roku 1750. Stojí na místě kostela sv. Maří Magdalény, připomínaném kolem roku 1500. Do novostavby pojata i raně barokní loretánská kaple, která byla původně součástí kostela sv. Maří Magdalény. Je jednolodní s půlkruhově zakončeným presbytářem, s kaplí sv. Maří Magdalény po straně a s loretánskou kaplí na severozápadní straně. Presbytář plochostropý, lod sklenuta čtyřmi plackami, oddělenými pásy, ve vrcholech štuková zrcadla. Na hlavním oltáři z 1. poloviny 18. století obraz Narození Panny Marie od Jana Cymbala z roku 1765.
Goticko renesanční hřbitovní kostel postaven v letech 1580-82 mistrem Andresem Vlachem, opraven roku 1823, přestavěn do dnešní podoby v letech 1867-70. Kostel je jednolodní s polygonálně zakončeným presbytářem, se sakristií po severní straně. Vnitřek sklenut valeně s výsečemi. Hlavní oltář z 1. čtvrtiny 18. století, kazatelna z roku 1879.
Husův sbor postaven v letech 1932-33 podle projektu architekta Jindřicha Freiwalda stavitelem Rudolfem Jánským. První bohoslužby se konaly 8. října 1933, slavnostně předán byl 10. června 1934. V té době byl hodnocen jako nejlepší sakrální stavba roku. Vnitřní mobiliář vč. lustru navržen též architektem Freiwaldem.
Barokní kaple z let 1736-39, základní kámen položen roku 1730. Je obdélná, se zaoblenými nárožími, vnitřek sklenut valeně. Hlavní oltář, boční oltář a kazatelna barokní z roku 1739 od Fickera, ostatní zařízení z 2. poloviny 18. století.
Márnice na hřbitově u kostela Všech svatých barokní z roku 1750. Jde o centrální stavbu s vížkou na západní straně, vnitřek sklenut plackou, pod kaplí krypta.
Hřbitovní kostel původně raně gotický z konce 13. století. Poškozen husity roku 1420, obnoven v 16. století a nově ve 20. století. Je jednolodní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem, s novější sakristií po severní straně, hlavní průčelí upraveno pseudorománsky. Presbytář sklenut jedním polem křížové žebrové klenby, loď plochostropá. Zařízení pseudogotické, dřevěné pozdně gotické sochy z počátku 16. století. U kostela zděná zvonice z 16. století s dřevěným patrem, krytá mansardovou střechou. V ní byly původně zavěšeny tři zvony, po rekvizicích zůstaly jen dva.
Barokní kapli nechali roku 1736 postavit manželé Göstlovi. Protože pramen s léčivou vodou vyvěral přímo pod oltářem, trpěla kaple vlhkostí. V roce 1835 byl proražen pro pramen otvor vedle kaple a původní zazděn.
Původní kaple postavena roku 1484, později pobořena. Barokní kaple postavena v letech 1711-20 polickým polírem P. Jelínkem na náklady broumovského opata Otmara Zinka. Roku 1737 byla pobořena, roku 1786 zrušena. Opět obnovena v letech 1859 a 1873. Kaple je šestiboká, kamenná, plochostropá, s nastavenou vížkou. Oltář je z konce18. století, soška sv. Anny Samotřetí z 19. století.
Otovice
Barokní kostel postaven na místě dřevěné kaple v letech 1725-27 podle projektu Kryštofa Dientzenhofera. V letech 1748-50 se ještě pracovalo na vnitřním vybavení a úpravách interiéru. Kostel má loď oválného půdorysu, do kterého bylo vsazeno sedm půlkruhových kaplí, včetně kněžiště. Nad hlavním vchodem do kostela je umístěna pamětní deska s monogramem opata Otmara Zinkeho a letopočtem 1726, tj. rok, kdy byl kostel vysvěcen. Vnitřní zařízení bylo pozdně gotické a barokní, dnes tvoří zařízení kostela pouze oltářní architektura. Ostatní cennější mobiliář, reliéfy a plastiky jsou uloženy v depozitářích, v Muzeu Broumovska je vystaven deskový obraz Ukřižování z 15. století.
Kaple z 2. poloviny 19. století se současným oltáříkem, upravena ve 20. století.
Police nad Metují
Klášterní kostel založen opatem Martinem I. v letech 1253-78, dokončen za opata Bavora z Nečtin roku 1294 jako raně gotická trojlodní bazilika. Několikrát byl vypálen, roku 1421, nebo 1469 stržena klenba střední lodi. V roce 1716 nově zaklenuta střední loď, krytá dotud prozatímním dřevěným stropem. Do roku 1723 nově vystavěno barokní západní průčelí, roku 1760 vestavěna kruchta. Do roku 1764 stavěna věž na jižní straně presbytáře, v letech 1894-95 kostel novogoticky upraven a vymalován. Presbytář zaklenut dvěma poli křížové klenby, trojlodí rozděleno pěti páry hrotitých arkád na pilířích, hlavní loď sklenuta barokně gotickou křížovou žebrovou klenbou z roku 1716, boční lodi zaklenuty původní raně gotickou křížovou klenbou. Vnitřní zařízení pseudogotické.
Hřbitovní kostel, původně farní, postaven jako raně gotický v 2. polovině 13. století, ve 14. století přistavěna věž. Zbarokizován a rozšířen byl v letech 1712-13, roku 1714 nově zaklenut presbytář, postavena sakristie a zvýšeny zdi lodi, roku 1720 zvýšena věž. Roku 1786 kostel zrušen, v roce 1792 zbořena loď, zachován trojboce ukončený presbytář, podepřený opěrnými pilíři, s hranolovou věží po jižní straně a přilehlým šnekovým schodištěm na východě. Presbytář zaklenut valenou klenbou s výsečemi. Hlavní oltář tabulový, se sochou Ukřižování s P. Marií z poloviny 18. století.
Husův sbor od J. Šlambory z roku 1939.
Barokní jednolodní kostel postaven na osmibokém půdorysu pravděpodobně podle projektu Kryštofa Dientzenhofera, stavební práce však již řídil jeho syn Kilián Ignác. Základní kámen byl položen 18. srpna 1720, v dubnu 1723 byl kostel vysvěcen. Oltář kostela byl v roce 1998 doplněn novým obrazem sv. Jakuba Většího, jehož autorem je malíř a grafik Vjačeslav Iljašenko. Kostel stojí na hřbitově, kterému jako brána slouží renesanční dvoupatrová zvonice z 2. poloviny 16. století. Většina původních zvonů byla zrekvírována během první světové války.
farní sbor
Slavětín nad Metují
Kaple z roku 1887.
Stárkov
Barokní kostel postaven v letech 1654-62 Bohuslavem Ungnadem a polírem Janem Pataušem na místě staršího, který vyhořel roku 1622. Původní kostel byl zmiňován už roku 1321 jako farní, byl dřevěný a v roce 1606 byla u něho postavena zděná zvonice. Kostel je protáhlý, jednolodní, se čtvercovým, půlkruhově uzavřeným presbytářem, s oratořemi po stranách, se šestibokou sakristií v ose a s věží z roku 1779 vestavěnou v západním konkávně vybraném průčelí. Presbytář je zaklenut křížovou klenbou a konchou, loď kryta zrcadlovým stropem. Hlavní oltář se sochami sv. Josefa a Jana Křtitele z 1. poloviny 18. století, křtitelnice a varhany z 18. století. Zevně u sakristie dva pískovcové náhrobky z 1. poloviny 17. století.
Kaple postavena na konci křížové cesty z 2. poloviny 18. století, vedoucí od kostela.
Šonov
Původní kostel doložen ve 14. století, obnoven roku 1681, vyhořel v roce 1725. Dnešní barokní kostel postaven v letech 1727-30 podle plánu K. I. Dientzenhofera, koncem 18. století přistavěna boční předsíň a dřevěná kruchta. Jedná se o stavbu na půdorysu obdélníka postaveného na délku, s okosenými rohy, prostoupeného středním příčným oválem, presbytář uzavřen půlkruhově, k jeho nárožím připojeny na koso postavené čtvercové sakristie, jimž odpovídají obdobně situované nízké vížky, svírající hlavní průčelí. Presbytář sklenut plackou a konchou s výsečemi, loď kryta dřevěným kazetovým stropem. Hlavní oltář barokní, z doby výstavby kostela, se sochami sv. Barbory a Kateřiny nad brankami, s novodobým obrazem. Původně měl kostel celkem čtyři zvony, většina však byla zrekvírována za první světové války. V roce 1927 byly nově pořízeny tři zvony, které zhotovila broumovská zvonařská dílna Octava Wintera. I ty však byly, až na jeden, během druhé světové války zabaveny a zvon, který zůstal, byl později převezen na věž klášterního kostela v Broumově.
Hřbitovní novogotická kaple postavena roku 1877 patrně na místě původního dřevěného kostelíka sv. Jana Evangelisty. V interiéru nástěnné malby z roku 1878 od Františka Šrůtka.
Teplice nad Metují
Kostel dostavěn roku 1724 barokně na místě původně dřevěného kostela, doloženého v 15. století. Uvnitř bohatě zdobené a vyřezávané barokní zařízení. Na věži zvon z roku 1503 s českým nápisem.
Poutní kostel postaven roku 1754. zařízení uvnitř barokní. Zároveň s kostelem postavena dřevěná poustevna.
Velká Jesenice
Původně gotický kostel, doložen jako farní k roku 1350, upraven, prodloužen a rozšířen o věž roku 1827, opraven roku 1936. Je jednolodní s pravoúhlým presbytářem se sakristií v ose a s hranolovou věží v západním průčelí. Vnitřek plochostropý, v lodi dřevěná kruchta na čtyřech sloupech. Zařízení převážně pseudobarokní z 2. poloviny 19. století, kazatelna z 21. poloviny 18. století.
Vernéřovice
Barokní kostel z roku 1719 postaven na místě staršího. Je jednolodní na půdorysu podélné elipsy s osmi pravoúhlými vnitřními výklenkovými kaplemi, čtvercovou sakristií v ose a jí odpovídajícím podvěží v západním průčelí. Vnitřek plochostropý, sakristie a podvěží zaklenuty křížově. Vnitřní zařízení z poloviny 18. století.
Stavba novogotického poutního kostela započala 13. září 1892 položením základního kamene. Stavba však byla v roce 1894 pozastavena a obnovena až roku 1897. 19. června 1898 byl slavnostně vysvěcen kříž a umístěn na věž, téhož roku byla dokončena vnější stavba. Slavnostní vysvěcení kompletně dokončeného kostela proběhlo 15. srpna 1904 opatem Brunem Čtvrtečkou. Kostel je jednolodní, s polygonálně ukončeným presbytářem a hranolovou věží s jehlancovou střechou. Ve věži byly původně tři zvony – vysvěcené a zavěšené 11. června 1899. Za první světové války byly dva větší zvony zrekvírovány, zůstal nejmenší, sv. Augustin, který však byl zabaven za druhé světové války. Po válce vlivem politických poměrů kostel chátral, až od počátku 21. století dochází k postupné obnově.
Původně márnice, v roce 1887 přestavěna na hřbitovní kapli. V roce 2005 byla opravena svépomocí občany Vernéřovic.
Kaple nad studánkou postavena v roce 1923 v novogotickém stylu místo původní dřevěné z roku 1878. Stavbu s ozdobnou střechou a malým sanktusníkem provedl Stefan Siegel z Jetřichova.
Barokní kostel z let 1724-28 postaven podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Loď kostela má hloubkově oválný půdorys se středními úseky bočních stran lehce konkávně prohnutými. K lodi přiléhají na kratších stranách na západě kněžiště se sakristií, na východě kruchta se dvěma točitými schodišti, ke které je přistavěna hranolová věž. Valbová střecha byla původně kryta šindelem, v roce 1903 došlo k výměně za břidlici, v 90. letech 20. století pak za plechové, rudě natřené šablony. Na stropě presbytáře freska. Oltářní obraz světice od K. Schilera z roku 1889.
Původně gotický kostel ze 14. století. Kolem roku 1600 přestavěn renesančně. K hlavní lodi kostela přiléhá trojboce ukončené kněžiště, k němuž je připojena sakristie se schodištěm na oratoř. Na západní straně kostela se tyčí 35 m vysoká věž. Z původních čtyř kostelních zvonů byly tři za první světové války zrekvírovány, proto byly v roce 1924 pořízeny nové z broumovské dílny Octava Wintera.